29.04.2019 20:35


Říše divů schovaná pod kinem. Ve Studiu Scala učí kouzla klasické animace

Autor: Kristýna Sklenářová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

To, že Kino Scala nabízí i něco jiného, než filmy a univerzitní mikiny, moc lidí ani neví. Scala má však kromě kina i jinou součást - studio. Pokud nechcete být jen pasivním divákem, můžete se v různých kurzech ponořit do zákoutí filmové tvorby. Třeba jako já do té animační.

Vytváření jednotlivých snímků animace. Foto: Kristýna Sklenářová

Najít v Brně animační kurz, který by nebyl zaměřený na děti, dá zabrat. O to rychleji jsem pak zuřivě klikala na odkaz hlásající „Kurz animovaného filmu pro dospělé”. O pár dní později si vesele kráčím do Scaly na první tříhodinový blok. Místo k pokladnám a baru mě ovšem cesta vede vpravo, po méně využívaných schodech dolů do studia.

Za veselého pozdravu mladé lektorky vstupuji do maličkého prostoru. Panuje tam řádný tvůrčí nepořádek, přesně pasující ke kreativní dílně. Kromě polic s takovým množstvím barevných i nebarevných papírů, že by se jimi dalo studio vytapetovat, upoutávají pozornost hlavně animační stoly připomínající malá lešení. Desky mají hned dvě nad sebou a obě prosklené. Nad tím vším si na příčné tyči hoví připevněný foťák. Na stolečku vedle leží položený notebook. Tady se budou tvořit zázraky.

Na první lekci je nás zhruba deset. I při tak malém počtu se nám ovšem podařilo dát dohromady poměrně různorodou skupinku. Od dvacetiletých přes střední věk až po sympatickou důchodkyni. Odbydeme si úvodní představování, přičemž se k uvolněné atmosféře přidá hromadná nabídka tykání.

A pak to začne. Protože jsme sešli veskrze úplní začátečníci, ke všeobecné radosti všech, začínáme jak jinak než teorií. „Animace je vlastně několik od sebe lehce odlišných obrázků, které se promítají rychle za sebou,” poučí nás pro začátek lektorka Martina Chaloupková. Na plátně nám promítá různé druhy animace, které si ten den také vyzkoušíme. „Třeba ploškovou animací se dělal Rákosníček. Loutková je u nás v Česku hodně oblíbená, ale taky je docela těžká,” komentuje zároveň. Ke všeobecné radosti je brzy teorii konec a jde se do praxe.

Ve dvojicích si pak zkoušíme jednotlivé typy na stanovištích u animačních stolů. My začínáme na písku. Bábovičky stranou. Nejhorší je dohodnout se, co vlastně budeme vytvářet. Vsadíme na jistotu - necháme vyrůst strom. Dostaneme kýbl písku a jde se na to. Opatrnými špetkami a prsty vytvarujeme na desce náš úvodní obraz. Stiskem tlačítka necháme foťák udělat svoji práci. Tak to by byl první snímek. „Film má většinou dvacet čtyři nebo dvacet pět snímků za sekundu,” zazní od Martiny. Kruciš. „Klasická animace je náročná, takže budeme pracovat plus minus s dvanácti snímky,” uklidňuje nás hned. Hlemýždím tempem pokračujeme dále. Našemu stromu přidáme špetku písku, vytvarujeme a uděláme snímek. A znovu a znovu. Zrníčka písku jsou brzy všude. Na desce, pod deskou. Za našimi nehty. Všude. Když si po dvaceti minutách naši výslednou animaci na počítači, který nám ji ze snímků zeskládal, pustíme, vyroste před námi náš písečný strom. A za pět vteřin je zase fuč.

Animace z písku. Vytvořily: Kristýna Sklenářová a Kateřina Slováková

Přenecháváme osud našeho stromu další dvojici a přesouváme se na animaci ploškovou. Podle slov lektorky je to ta nejjednodušší. S ulehčením zjišťujeme, že to tak i možná bude. Plošková animace spočívá v tom, že máme na papíře nakreslené a vystřižené postavičky s pohyblivými částmi. Jejich postupným pohybem po desce a snímkováním vytváříme animaci. Podle scénáře předchozí skupiny se chopíme už značně pohmožděného ptáčka a necháváme ho se vylíhnout ze zmuchlaného papírového kapesníčku. Jde to podstatně lépe.

Pokud jsme na ploškové animaci získali nějaké sebevědomí, loutkový krysák všechno zase hezky pohřbil. Loutka, která si soudě podle vzhledu prošla už mnoha animačními kurzy, má pohyblivé klouby a dá se potřebně tvarovat. Z jedné nožky jí trčí kovová výztuž, která se zapíchne do podkladové desky. Spolupracovat však v žádném případě nechce a končetiny se jí nekonečným ohýbáním vrací do původního místa. Už navíc neleží na podložce, ale je třeba u ní pracovat s prostorem. S kolegyní se krysákovi marně snažíme domluvit. Pro pocit zadostiučinění ho proto v naší animaci necháme zakopnout.

Nad hlavami slyšíme hukot a množství pohybu. Lidi jdou do kina a ani netuší, co se děje pod nimi. Při modelování postaviček z plastelíny máme čas si trochu vydechnout. “Ráda se dívám na kreslené filmy. Fascinuje mě, jak to jde za sebou a jak se to dá rozpohybovat. Vypadá to jako zázrak,” vykládá mi spoluanimátorka Kateřina Slováková. O animaci se zajímá delší dobu. „Konečně otevřeli i kurzy pro dospělé,” libuje si. Při povídání postupně vytváříme snímky. Díky plasticitě modelíny se nemusíme omezovat jen na prostý pohyb po desce, a tak se původně z nekulatých plastelínových brambor vylíhne kočko-hroudo-myš a chobotnička. Přestože máme ruce nepříjemně ušmudlané, výsledek nám dopadl uspokojivě.

Animace z plastelíny. Vytvořili: Kristýna Sklenářová a Kateřina Slováková

Po zbytek času dostaneme tablet a zkoušíme si animaci kreslenou. Ta je svým způsobem jiná, než co jsme si zkoušeli předtím. Každý snímek ručně malujeme. Pokud tedy člověk potřebuje pro animaci nějaké předchozí zkušenosti, pro tento druh snímků to rozhodně platí.

Tři hodiny utečou rychle. Do nočního vzduchu Brna po deváté večer vycházím spokojená. Přestože jsme dnes vytvořili ne víc než minutu filmu, byl to rozhodně dobře strávený čas. Vím, že napříště se musím obrnit trpělivostí a dostatkem nápadů. Protože v animaci je možné cokoliv.

Klíčová slova: animace, kurzy, kino Scala

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

ZooPornLovertaupe | 09. 05. 2019, 06:45
How are you, Creepy web pages I've found on the web - they have a lot of homemade zoo pony porn zoo porn amateur popeye at the zoo porn on this perv site. It called "ThePornDude". Quite creepy web page, I must say. I am curious, why FBI are not after the owner of The Porn Dude site? Don't visit it