12.03.2015 09:19


Říkají, že jsem více Rus než Čech, vypráví budoucí petrohradský student

Autor: David Jan | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Agresor násilně zabírající území cizího státu. Země upírající práva nejen sexuálním menšinám. Prezident potírající názory opozičních politiků. Ekonomika nacházející se v tristní situaci. Takový je obrázek dnešního Ruska v západních společnostech. Největší stát světa se nenachází v situaci, kdy by se do něj každý s nadšením hrnul. To ovšem není příběh dvacetiletého studenta Jana Buriana. Od září bude totiž rok studovat na Petrohradské státní univerzitě a na svůj pozitivní vztah k Rusku nedá dopustit. Jeho budoucnost bude navíc s Ruskem téměř určitě spjata. 

Že je ruština takřka jeho druhým jazykem není překvapení. Burianova maminka vyučuje ruský jazyk na střední škole, a proto se již v raném dětství začal učit první slovíčka. „Mamka pro mne byla vždycky obrovský motivátor, odmalička mě k tomu vedla. Nebýt jí, k ruštině se asi nedostanu,“ říká Jan Burian.

Student Jan Burian. Foto: Jan David

Jazyk východního giganta se stal jeho koníčkem. První cenné zkušenosti Burianovi přinesl pobyt v Moskvě, kam se dostal díky úspěchům v jazykové olympiádě na gymnáziu. „Měsíc jsme trávili ve skvělém rekreačním komplexu, kde jsme se zdokonalovali v jazyce, a zároveň jezdili po různých místech Moskvy. Užíval jsem si to,“ vzpomíná. Měsíční škola ho v ruštině velkým způsobem posunula, zlepšil se o několik úrovní. Neustálé využívání jazyka v běžném kontaktu je podle něj k nezaplacení.

Dlouho to však vypadalo, že jeho kroky budou směřovat úplně jiným směrem. Pochází z Jindřichova Hradce, kde se aktivně věnoval basketbalu a dotáhl to až do žákovské extraligy. Osud měl ale nakonec jiné plány. V době studia na gymnáziu prodělal mononukleózu a vážná nemoc jeho sportovní ambice zastavila. „O to více času jsem mohl věnovat ruštině,“ konstatuje Burian.

K tomu mu dopomáhaly i každoroční mezinárodní výukové tábory, kde postupně poznával stále více ruských přátel, například z Voroněže nebo Nižnijho Novgorodu. „Když se dnes podívám na to, s kým například na internetu komunikuji, je to z pohledu ruských a českých kamarádů zhruba padesát na padesát, možná už mírně převažují přátelé z Ruska,“ uvědomuje si. Ruská národnost jej nadchla, zejména jejich přátelská povaha. „Zdá se mi, že Češi se cizinců obávají, zatímco Rusové jsou hrozně společenští. V Moskvě se se mnou začali vybavovat úplně náhodní kolemjdoucí. Zajímali se, odkud jsem, co dělám. Nemusíte se s nimi znát, abyste si dobře popovídali,“ tvrdí.

Učit se rusky, vyučovat češtinu

Jan Burian při návštěvě Mosky. Foto: Archiv Jana BurianaVolba vysoké školy pro Jana Buriana tedy byla poměrně snadná. Věděl, že chce pokračovat ve zdokonalování se v ruštině. Hlásil se sice i na práva, ale nakonec zvítězil ruský jazyk se zaměřením na oblast firemní praxe, služeb a cestovního ruchu na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity. „Zpočátku nás obor studovalo skoro čtyřicet, po roce a půl nás však zůstalo pouze osm,“ říká. Mnoho bývalých spolužáků totiž s ruštinou teprve začínalo, zatímco Burian byl už schopen se slušně domluvit. A do Ruska jej to táhlo stále víc. Proto si hned zkraje studia podal přihlášku do programu s názvem Studijní pobyty v rámci mezivládních dohod, který studentům zajišťuje stipendijní pobyty na čínských, řeckých, švédských nebo právě ruských školách. Krátce nato se dozvěděl, že místo v Brně stráví třetí ročník svého studia v Petrohradě.

Na své ruské studijní angažmá se Burian už pomalu připravuje. „Moc se na to těším. Očekávám, že se dokážu v ruštině posunout ještě dál, a navíc poznám spoustu nových přátel,“ dodává. Společně s dalšími zahraničními studenty se bude věnovat ruské gramatice, historii nebo třeba literatuře. Tamní předměty jsou si velmi podobné s těmi, které navštěvuje v Brně.  

Studium rozhodně není jediným bodem v jeho plánu pro následující měsíce v Rusku. Chtěl by si tam najít práci, nejraději by vyučoval češtinu. „O možnosti vyučovat češtinu mi řekla kamarádka, která právě v Petrohradě také studovala. Je to skvěle platově ohodnocené, navíc to spojuje dvě užitečné věci v jednu a určitě mi to mnoho dá. Těším se na to možná víc, než na samotné studium ruštiny,“ usmívá se, když se rozpovídá o budoucích plánech. Obor, který v Česku studuje, navíc vyžaduje praxi v některé z ruských firem. „Bylo by skvělé, pokud bych ji mohl absolvovat přímo v Rusku v době mého pobytu. Shodou okolností je v Jindřichově Hradci dceřiná firma ruské společnosti, která sídlí přímo v Petrohradě. Snad se mi podaří se s nimi nějak domluvit,“ doufá.

Burian by v Rusku pochopitelně rád také co nejvíce procestoval. „Je to zajímavá země, chci ji poznat i z další stránky. Navíc budu mít možnost podívat se i do severských států, což mě určitě láká,“ říká.

Jak se na internetu blahopřeje Putinovi 

Nejen v kontextu současné krize na Ukrajině se však Burian střetává s předsudky a také posměšky známých. „Občas si ze mě někdo dělá srandu, že mě už Rusové nepustí zpátky. Někteří zase říkají, že jsem už více Rus, než Čech,“ pousmívá se.

O politice se příliš bavit nechce. Byť současnou mezinárodní situaci sleduje, snaží se od všeho mít střízlivý odstup. „Na posledním táboře byl Krym pochopitelně hlavní téma různých diskuzí. Dvě hodiny dohadů však stejně k ničemu nevedly, oba tábory si stály za svým. Nepřikláním se proto k žádné straně, nic není tak jednoznačné a obě strany mají v něčem určitě pravdu,“ popisuje svůj postoj. Rozhodně však nesouhlasí s radikálními protiruskými postoji, které jsou podle něj přítomné v českých médiích. „Nemyslím si, že by referování o ukrajinské situaci bylo zcela objektivní. Nikomu ale neberu názor, sám se snažím být v roli nestranného pozorovatele. Přesto na sobě cítím, že mě to více táhne k ruskému pohledu,“ dodává.

Iluze si Burian nedělá také o fungování ruské demokracie. Sleduje tamní dění, vnímá otřesné podmínky pro opozici vůči prezidentu Putinovi. „Vladimir Putin je silná osobnost. Nedávno jsem na VKontakte, ruské obdobě Facebooku, sledoval, jak mu mladí lidé přáli k narozeninám a oslavovali jeho jméno. Putin touží po silném Rusku, což občanům vyhovuje. Ale je pravda, že jakmile má někdo opačný názor, označí jej vláda za nepřítele,“ sděluje.

Přesto chce své životní kroky s Ruskem nadále spojovat. „Mým snem je určitě v Rusku studovat i dál, po absolvování bakaláře tady v Česku. Nemusí to vyjít, ale moc bych si to přál. Existují tam obrovské pracovní příležitosti, se zajímavým zaměřením i skvěle platově ohodnocené. Zůstat tam proto delší čas by bylo skvělé,“ přeje si.

Nechtěl by však dlouho zůstávat na jednom místě, láká jej cestování a táhne ho to i na druhou stranu, na západ. Byť je vůči Americe značně skeptičtější než vůči Rusku. „Odjakživa se chci podívat i do Spojených států, líbí se mi tamní možnosti, technologie, firmy, vůbec životní způsob. Přesně v tomhle se ukazuje, že nerad zobecňuji a přikláním se na určitou stranu. Nejideálnější by pro mě bylo pracovat v Rusku a žít v Americe,“ dodává s úsměvem a vědomím, že svět kolem sebe rozhodně nevnímá černobíle. 

Klíčová slova: Rusko, student, Petrohrad, Ukrajina, Putin, národ

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.