18.03.2018 13:05


Reportáž: Zbraní se nenajíš aneb vaření se solidaritou

Autor: Sabina Vojtěchová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Každou sobotu kolem poledne se členové volného sdružení Food Not Bombs (FNB) začínají scházet k vaření. Jídlo je vždy veganské nebo vegetariánské a vaří se především z nezkažených potravin vylovených z kontejnerů za supermarkety, které by jinak skončily na skládkách nebo ve spalovnách. Ne však v sobotu, kdy dobrovolníci FNB pravidelně rozdávají teplé jídlo na Moravském náměstí.. Každému, kdo má hlad. Zadarmo.

Brno - Food Not Bombs zakládají aktivisté v mnoha městech a patří k nim i Brno. Přijít vařit může kdokoliv, sdružení nemá strukturu ani systém, motivace i smysl vaření jsou pro každého individuální. Obecně se ale aktivisté snaží o jedno – vzít vyplýtvané jídlo a nakrmit ty, kteří to potřebují. Rozdáváním jídla rovněž upozorňují na nesmyslné hospodaření státu s penězi. Podle Stockholmského mezinárodního mírového výzkumného institutu stát v roce 2016 investoval téměř 48 miliard korun do rozpočtu České armády, zatímco asi 80 tisíc českých bezdomovců hladoví. Nevešli se do škatulky, kterou jim společnost předpřipravila a propadli sítem systému, pro který tak nejsou dostatečně důležití. FNB se to snaží změnit nejrychlejší možnou cestou – přímou akcí.

První dobrovolníci přicházejí na ulici třída Kapitána Jaroše něco málo po dvanácté hodině. FNB má pro přípravu jídla k dispozici bytový prostor sociálního hnutí NESEHNUTÍ. Příchozí shazují velké batohy, naplněné jídlem ze včerejšího dumpsteru – vybírání kontejnerů u supermarketů. Společně vybalujeme zeleninu a ovoce, které je třeba před vařením vykartáčovat a pečlivě omýt. Na kuchyňské lince se brzy kupí hromada mrkví, brambor a dalších přísad. „Dneska to vypadá na mrkvovo-dýňovou polévku a zeleninový salát,“ hodnotí naše možnosti hnědovlasý Dominik. Pomalu se trousí další lidé. V rohu útulné kuchyňky hraje staré přenosné rádio, usedáme ke stolu a společně začínáme s krájením. Šéfkuchařem pro tuto sobotu se stává veselý chlapec v černé mikině. Vytahuje obrovský hrnec a zapíná plynový sporák. „Hodím tam už cibuli, tak nejdřív krájejte kořenovou zeleninu,“ radí nám. Místnost se plní hudbou, smíchem a přátelskou konverzací. „Pro mě je to stejné, jako bych připravovala oběd s rodinou, je to skvělá příležitost sejít se s kamarády nebo poznat nové lidi,“ vysvětluje mi brýlatá blondýnka. Mám podobné pocity, i já se tu cítím jako doma.

Za dvě hodiny se vaření chýlí ke konci a na sporáku už bublá voňavá oranžová polévka. Skupinka asi osmi lidí se rozděluje. Část z nich zůstane a připraví jídlo na převoz, zbytek se vydává do restaurací, jejichž majitelé jsou ochotni darovat FNB jídlo, které nestihli prodat. „Uvidíme se za chvíli,“ loučí se modrooká Silva a ověšená prázdnými kyblíky vyráží pro zbytky bramborové kaše, salátů a všeho, co po dnešku zbylo v uvědomělých podnicích. Polévku společně přeléváme z obrovského hrnce do vojenské várnice, kterou na modré kárce převážíme až na Moravské náměstí, kde už čeká zbytek skupiny. Svítí slunce, ve vzduchu je cítit jaro a na vydávacím místě už čeká fronta strávníků. Jsou mezi nimi starší i mladí, někteří tiše sledují, jak vybalujeme misky a nádoby s jídlem, jiní nás vesele zdraví a usmívají se. Jdu vyvěsit ručně malovaný banner FNB, ostatní si natahují rukavice a připravují plastové lžičky a nádoby. „Dřív jsme nádobí vymývali a recyklovali, po loňské epidemii žloutenky jsme ho ale museli začít vyhazovat,“ pokrčí rameny kudrnatá Klára. 

V půl čtvrté začínáme nalévat polévku. „Co to dneska máte?“ nakukuje do várnice asi padesátiletý vousatý muž. Má problémy se zuby a bojí se, že by nemusel tvrdší kousky zeleniny pokousat. Na náměstí chodí pravidelně, jeho tvář je nám povědomá. Podávám mu chleba s povzbudivým úsměvem. Během hodiny máme rozdáno, dnes přišlo mnoho lidí. Většina z nich si posedala na okolní lavičky nebo postává v hloučku, klábosí a hltá teplé jídlo z plastových nádob. Někteří ale stojí i kolem nás. „To je ten můj pejsek, jak jsem vám o něm minule povídal,“ mávne rukou mladík v kožené bundě, který si s námi přišel popovídat. Před rokem přednášel na Filozofické fakultě. Neptám se, proč je dnes tady, není to důležité. Raději vezmu lžíci a mezitím, co povídá o buldokovi u svých nohou, srkám svůj díl polévky. Je výborná. Když balíme věci a připravujeme se na cestu zpět se špinavým nádobím k umytí, neobratně se omlouvám Silvě za svou roli pozorovatele. S fotoaparátem v ruce jsem dnes skupině příliš nepomohla. „Vždyť o nic nejde, každý pomáhá, jak může,“ usmívá se. Dnešek měl cenu a já jsem si jistá, že jsem s FNB rozhodně nevařila naposled.

Iniciativa Food Not Bombs – Jídlo místo zbraní vnikla v roce 1980 v Bostonu a postupně se rozšířila do celého světa. V Česku existuje nejen v Praze a Brně, ale i v Ostravě, Olomouci, Plzni, Hradci Králové a dalších městech. Brněnské FNB kromě pravidelných sobotních vaření spolupracuje také s občanským hnutím proti těžbě a spalování uhlí Limity jsme my a jídlo připravuje ku příležitosti environmentálních, často benefičních událostí.

Klíčová slova: FNB, Food Not Bombs, solidarita, aktivismus, antikapitalismus

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.