26.04.2020 22:02


Reportáž: Noční hlídka ve stanovém městečku, kde lidé bez domova našli dočasné bydlení

Autor: Štěpán Vojtěch | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Zhruba čtyřicítka lidí bez domova bydlí v době koronavirové krize ve stanovém městečku. To pro ně před víc než týdnem otevřeli na louce poblíž Pavilonu Anthropos Magistrát města Brna a Diecézní charita Brno. Na takzvaném Střeláku lidé pobývají izolovaně od ruchu města, dostávají základní péči a mají provizorní „střechu“ nad hlavou.

Jaké bude dnes počasí?

Brno – Z mohutného armádního stanu křičí televize. V deset večer se městečko připomínající letní tábor už zahalilo do tmy a po stěně stanu teď kloužou světla dvou baterek hledajících vchod. Dobrovolníci z „noční hlídky“, kteří na místě od setmění až do rána nocují pro případ, že by se něco stalo, odhrnou vchodový závěs a ve světle jejich baterek se zjeví asi tucet bílých, překvapených obličejů. Obyvatelé městečka sedí naskládaní na palandách před televizí jako diváci v kině a skuhrají, kdo kromě televize to na ně svítí. „Ještě jednu reklamu,“ zažadoní kdosi a hned získá podporu ostatních. Nijak zvlášť striktní večerka se o půl hodiny posune.

Když se dobrovolníci později vrací, aby televizi odnesli do budovy, neúnavný přístroj už mluví jen k páru osamělých a chrápajících těl. Stan vyhrazený pro kulturu, na jehož prázdném dně leží i krabice s knihami nebo časopisy, slouží jako jedno z center zábavy. „Čtu teď nějakou historickou knížku, ty mě baví, povídá Zdeněk v kostkované mikině a červeném klobouku. Venku si lidé mohou zahrát třeba ping pong. „Máme jen jeden míček. Já bych rád uspořádal turnaj, je jedno v čem, ale takhle na ten míček někdo šlápne a je po turnaji,“ postěžuje si s tím, že by se dal hrát i baseball, kdyby byly pálky. „Nebo rovnou olympiádu,“ směje se kruh debatujících.

Ti si večer povídají u lavičky před starou budovou, která slouží jako základna pro pracovníky z Charity. Plánem magistrátu je, aby lidé bez domova měli v městečku dostatek základních služeb i zábavy a nemuseli ho často opouštět a riskovat, že se koronavirem nakazí. Kromě dřevěné budky, ze které pracovníci lidem třikrát denně vydávají jídlo, se tak v oprýskané budově Charity kupí pokoje všemožným oblečením, ručníky nebo rouškami ušitými v Huse na provázku. Večer se kdosi nakloní přes bránu a věnuje dva páry dámských bot.

V městečku mají lidé kontejnerové sociální zázemí a vlastní stan nebo „iglú“ pro svoje věci a na přespání. „Tady v těch iglú spíme, tam je stan pro mediky, kteří sem chodí lidi ošetřovat. A tam vzadu je stan, kdyby se někdo nakazil,“ ukazuje starší žena ve svetru a brýlích na místo vyhrazené pro karanténu. Přes den lidé opouští městečko kvůli práci, vyřizování na úřadě nebo důležitým nákupům, jinak zůstávají. „Nikoho tu nesmíme držet, ale od toho to tu je, aby tu byli, všechno tu mají,“ vysvětluje pracovník v sociálních službách Mirek, který má noční směnu.

Lidé většinou chodí v rouškách, sem tam někdo zapomene. Roušky jsou jedním z pravidel, která musí ubytovaní dodržovat. Pracovníci jim také pravidelně měří teplotu. Alkohol mohou pít jen v malých množstvích. Mezi asi čtyřiceti obyvateli městečka je jen menšina žen a některé mají strach, aby se někdo z mužů neopil a neublížil jim. Dobrovolníci je ujišťují, že místo celou dobu hlídá někdo z pracovníků. „Mně se tu líbí, jsem tu třetí den a máme tu dobrý jídlo, máme tu všechno,“ říká nakrátko ostříhaná červenovlasá dáma a vzápětí se ptá, proč městečko vlastně vzniklo. Třebaže na stěnách visí letáky s informacemi o koronaviru, někteří o něm mluví jako o „nějakém tom koronavirusu,“ jako by pro ně zůstával spíše tajemstvím.

Přes noc je klid a o největší rozruch se starají zpívající ptáci. „Ti měli šichtu snad už od půlnoci,“ stěžuje si ráno muž v červené bundě a čepici, zatímco čeká na kávu. Lidé se trousí ze stanů zabalení v dekách, na stanech ráno našli jinovatku. „Se zimou my nic neuděláme, asi se tu lidi málo modlí,“ dělá si legraci Mirek, zatímco přítomným rozdává kávu. „Jdu žebrat,“ směje se kdosi a vzápětí dostane do ruky rozpálený kelímek. Zájem je i o cigarety, ty ale večer došly.

„Víte, co my tu máme všichni společnýho? Chceme se dobře najíst a vyspat,“ povídá Zdeněk. Směje se při tom dvěma mladým klukům, kteří energicky předvádějí úryvky ze svých dřívějších setkání se strážníky. Ti městečko párkrát za den přijedou zkontrolovat. U budky, kde se vydává jídlo, se pomalu začínají srocovat lidé netrpělivě čekající na snídani. Do městečka mezitím přichází denní služba a má před sebou hodně práce.

Klíčová slova: koronavirus, charita, pomoc, lidé bez domova

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.