09.05.2019 18:21


Recenze: Znepokojivě, ale precizně. Snímek Tranzit nachází paralely mezi druhou světovou válkou a uprchlickou krizí

Autor: Vojtěch Kočárník | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Nejnovější film renomovaného německého režiséra Christiana Petzolda Tranzit zachycuje milostný trojúhelník na pozadí historické události, která se nicméně odehrává v modernách kulisách. Zvláštní, mnoha odkazy nabitý snímek je plný mystifikace a drobných náznaků, a to především ve svém závěru. Ačkoliv si diváky bude hledat spíše obtížně, jedná se o jeden z nejodvážnějších a nejzajímavějších filmů poslední doby.

Paula Beer a Franz Rogowski v nejnovějším snímku Christiana Petzolda

V úvodním záběru sledujeme vnitřek nejmenovaného pařížského baru. Za okny projíždí moderní auta, lidé jsou oblečeni podle současných trendů. U barového pultu však probíhá zvláštní konverzace. Dva muži si šeptají o neurčitých dokumentech a spisech, tajemném spisovateli, a především o tom, že musí uprchnout před nacistickými vojsky. Nejdřív do Marseille, odkud poté odplují dále do Mexika. Na první pohled připomíná celá scéna vtip, seriózní atmosféra Paříže však nasvědčuje pravému opaku.

Petzold již ve svých předešlých snímcích zkoumal vztah mezi pravdou a fikcí, respektive mezi tím, co je divák ochoten vnímat jako skutečnost a co naopak přijímá coby filmovou montáž. V případě Tranzitu se děj postupně točí kolem jednoho z výše zmíněných mužů, mladého Georga, jehož přítel pověřil doručením jistých dokumentů. Georg nicméně zjišťuje, že adresát, slavný spisovatel, mezitím spáchal sebevraždu. Sám tedy prchá do Marseille, kde následně přejímá jeho totožnost. Skrze zvláštní náhody se pak postupně seznamuje s dalšími uprchlíky, jejichž osudy se v přístavním městě proplétají při čekání na jejich zaoceánskou loď. Mezi přítomnými je i charismatický lékař a jeho tajemná přítelkyně čekající na svého manžela. Známého, nýbrž nezvěstného spisovatele, za kterého se Georg zrovna skrytě vydává.

Zatímco se předloha židovské spisovatelky Anny Seghorsové odehrává v jasně definovaném časoprostoru okupované Franice, Petzold ve svém filmu přistupuje k času s větší dávkou kreativity. Jeho hrdinové prchající před nacisty představují divákům jasnou minulost, kulisy současné Marseille však tento pohled znesnadňují. Výsledkem jsou pak zvláštní, především politicky laděné paralely současnosti: obyvatelé francouzského města vnímají blížící se válku, přesto se ale nadále raději starají o nákupy, jídlo a bezstarostnost. Petzold taktéž upozorňuje i na negativní jevy migrační krize, především skrze přeplněné byty uprchlíků, kteří se musejí schovávat nejen před blížícími se vojsky, ale i před byrokracií francouzských úředníků.

Německý režisér si i ve svém posledním snímku zachovává velice ojedinělý autorský přístup. Ačkoliv načrtává motivy thrilleru, dramatu, osudové lásky, politického filmu či historického eposu, žádnému z těchto žánrů se přímo nepodbízí. Specifické odkazy na řadu slavných filmů typu Casablanca bezesporu potěší filmové příznivce a nadšence, většinovému divákovi však spíše uniknou.

Tranzit je už podle názvu filmem na pomezí více časových, prostorových i žánrových úrovní. Třebaže může mít problémy s nalézáním vhodného publika, pohledem svého autora představuje jeho dosud nejodvážnější a dost možná i nejlepší snímek.

Film vstupuje do českých kin dnes, 9. května 2019 

Klíčová slova: Tranzit, film, Christian Petzold, recenze, kino

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.