02.11.2014 15:36


Recenze: Vrzající židle, praskající bubliny a rachejtle – Fluxus potkává scratch

Autor: Klára Čápová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Praskavé zvuky starého filmu podkreslují střídavě hlasitě a tiše opakovaná slova „chair“, „counting song“, drobný muž v bílém plášti počítá bonbóny, které rozhazuje mezi diváky, a v dalším okamžiku smýká dřevěnými židličkami na zesilovací desce. Jeden ze zakladatelů hnutí Fluxus Ben Patterson a legenda improvizované hudby Keith Rowe se potkali při společném koncertě Fluxus Meets Scratch na festivalu soudobé a experimentální hudby.

Autor: Klára Čápová

Brno – Octový syndrom. Téma 27. ročníku Expozice nové hudby ukazuje destrukci a přírodní procesy v audiovizuální tvorbě jako něco přetvářejícího zaznamenané hodnoty a vytvařejícího nové. „Nastartovaný proces rozkladu, který se nedá zastavit, je nakažlivý,“ říká hlavní motto festivalu.Keith Rowe na koncertě Fluxus Meets Scratch. Foto: Klára Čápová

Velikáni pozdní avantgardy Ben Patterson a Keith Rowe jsou jedni z hostů mezinárodního festivalu soudobé a experimentální hudby, který dnes večer končí v kině Scala dvojkoncertem Vinegar Syndrom (Octový syndrom). Ve své sobotní performaci propojili fluxovou hravost, improvizaci a agresivní zvuk noise. Jejich vystoupení nebylo pouhým koncertem, ani audiovizuálním projektem, ale ukázkou umění, které zapojí všechny smysly.

Koncert začínal po osmé hodině večer v brněnském Domě Umění. Přišla jsem s očekáváním velkého sálu, pódia a slavnostně oblečených diváků. Ale nemohla jsem se víc mýlit. V místnosti panovala díky sporému osvětlení a asi pěti desítkám plastových židlí intimní atmosféra a hudebníci Patterson a Rowe seděli přímo před židlemi v první řadě. Technika, která je obklopovala a jejich bílé pláště ve mně vzbudily dojem, že jsem se ocitla spíš na vědeckém sympoziu, než na koncertě.

Kdo není zvyklý na zvuk hudebního žánru noise, mohl být po prvních „tónech“ trochu zmatený a snad ho napadlo, že najít v šumu promítaného starého filmu, zvuku nahraného Pattersonova hlasu a stále se opakujících motivech neidentifikovatelného hluku, nějakou myšlenku a nazvat to uměním, si vyžádá opravdu hodně fantazie. Jak ale Patterson k zvuku připojoval další prvky, jeden nečekanější než druhý a Rowe na mixážním pultu vše obratně propojoval, atmosféra nabírala na intenzitě a postupně vtahovala i nedůvěřivé diváky.

Nahraný a mixovaný zvuk byl jenom jednou z mnoha součástí Pattersonova flexového vystoupení. Kromě neustáleho prolínání se starými video záznamy postupně zapojoval reálné zvuky tekoucí vody, vrzajících dřevěných židliček, praskání mýdlových bublin nebo trhání papíru. Vizuální stránka byla stejně důležitá jako zvuková – detaily Pattersonových podivných činností mohli díky promítání na zadní stěnu sledovat i diváci ze zadních řad.

Performace diváky nejednou překvapila. Po jedné sekvenci chřestivých a skoro až hypnoticky působících zvuků se na Pattersonově zesilovací desce objevil papír s anglicky napsaným vzkazem „Budu zpátky za deset minut.“ A americký umělec se zvedl a na deset minut odešel do vedlejší místnosti. Nepředvídatelnost a hravost jeho počínání, která je vlastní fluxovému stylu, propůjčila vystoupení jedinečné kouzlo a vzbudila ve mně veskrze příjemné, ačkoli těžko posatelné pocity. Když na úplný závěr Patterson rozřezal pilkou miniaturní klavírek a pak do něj vložil čadící a jiskry sršícící rachejtli, pach dýmu se postaral o to, že jsem koncert mohla skutečně nasát všemi smysly.

Klíčová slova: Expozice nové hudby, avantgarda, Ben Patterson, Keith Rowe

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.