29.04.2020 08:09


Recenze: Tragikomedie Betonrauš je méně grandiózní, zato svižnější verzí Vlka z Wall Street

Autor: Anežka Schreibová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Německé komediální drama Betonrauš patří mezi netflixové novinky tohoto měsíce. Film povětšinou působí jako nízkorozpočtová a méně sprostá variace na Vlka z Wall Street. I zde hraje hlavní roli spouta peněz, drog, večírků, prostitutek, rychlý vzestup a ještě rychlejší pád. Nepříliš originální námět však vyvažuje svižné tempo a emotivně pojaté pozadí příběhu.

Frederick Lau, David Kross a Janina Uhseová jako zhýralí zbohatlíci, Betonrauš (2020). Zdroj: Netflix

Německá novinka Betonrauš z dílny režiséra a scenáristy Cüneyta Kaya zůstává po celou dobu věrná svému názvu. V rauši je zde totiž téměř neustále každý druhý a primárním zdrojem opojení jsou peníze, nelegálně získané podvodnými spekulacemi na trhu s nemovitostmi. Velkolepé večírky plné kokainu, šampaňského a prostitutek oživují rychlé střihy, pulzující neonová světla a agresivní taneční rytmy. Hlavní roli ztvárnil David Kross, známý i divákům neznalým německé kinematografie díky hollywoodskému Předčítači (2008), kde si zahrál po boku Kate Winsletové.

Viktor (David Kross), Gerry (Frederick Lau) a Nicole (Janina Uhseová) přijdou na způsob, jak přechytračit berlínský realitní trh a během krátké doby se prolžou a prokradou k pohádkovému bohatství. Brzy jsou však vtaženi do nástrah, které lži a bezmezná hrabivost přináší. Film je méně humornou, leč více emotivně pojatou a o polovinu kratší verzí Vlka z Wall Street (2013). Zápletka má potenciál, ačkoliv je dosti předvídatelná. Zobrazuje onen tichý, důmyslný druh zločinu, bez zabíjení a krvavých přestřelek na každém rohu. Děj je nelineární a skládá se ze tří časových rovin. Příběh je vyprávěn pomocí flashbacků během rozhovoru s novinářkou ve vězení, kam Viktora podvody, úplatky, daňové úniky a praní špinavých peněz přivedly. Jeho vyprávěním o švindlech a rozmařilosti se navíc prolínají vzpomínky na dětství, jež formovalo Viktorovy oportunistické tendence.

Betonrauš se označuje primárně za komedii, nicméně myšlenkou i zpracováním má blíže k dramatu. Scénář sice nestaví na humorných dialozích, ale film svým pragmatickým postojem ke společenskému systému sází na situační komiku. Odlehčenost mu tedy rozhodně nechybí. Snímek nasazuje hned na začátku svižné tempo a neustálými zvraty i spontánností ho udržuje po celou dobu.

Viktorův příběh je založen na skutečných událostech. Nevalná věrohodnost podvodných praktik tak lze vysvětlit jen tím, že si tvůrci scénář značně upravili k obrazu svému. Zápletka totiž funguje jen díky tomu, že zkorumpovaní nebo naivní jsou víceméně naprosto všichni. Spíše než rafinovanost a podnikatelský um tak stojí za úspěchem hlavní trojice notná dávka štěstí a náhod, což jim ubírá z kýžené vychytralosti. Krossovi role charismatického podfukáře sedla, délka filmu však nedovoluje dát většině postav větší hloubku a detailněji ilustrovat jejich vývoj. Divák proto nemá mnoho důvodů, proč morálně pokleslým hlavním hrdinům fandit.

U snímků, v nichž figuruje extrémní hrabivost, lze mnohdy polemizovat, zda chamtivost odsuzují, nebo fetišizují. Betonrauš nedělá dostatečně efektivně ani jedno. Ve finále ovšem místo moralizování sklouzává spíše k hédonismu. Přestože film nepřináší nic nekonvenčního, jde o příjemnou, vesměs úsměvnou a rychle ubíhající podívanou.

Klíčová slova: Betonrauš, recenze, film, Netflix

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.