25.03.2019 21:56


Recenze: Trabadúr s tabletem. Láska na dálku se vrátila do Brna

Autor: Aleš Chromečka | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Krátce po znovuotevření Janáčkovy opery zahrnuje Národní divadlo Brno do svého repertoáru opět moderní díla. Jedním z nich je opera Láska na dálku (v originále L’amour de loin) finské skladatelky Kaiji Saariaho. Inscenace režiséra Jiřího Heřmana se autorce líbila natolik, že kromě Skandinávie se obnovená premiéra opery koná pouze v Brně. Diváky opera láká na milostný příběh, který přestože se odehrává ve středověku, je relevantnější než kdy jindy.

Brno – Finskou skladatelku Kaiju Saariaho a libanonského spisovatele a libretistu Amina Maaloufa k napsání opery Láska na dálku inspirovala legenda z dvanáctého století o trubadúrovi Jaufrém Rudelovi. Ve své tvorbě trubadúr opěvoval vzdálenou hraběnku z Tripolisu, Clémence. Jaufré (v roli se představil pěvec Pavol Kubáň) a Clémence (Lucie Hájková) jsou dvě ze tří hlavních postav opery, třetí je poutník (Markéta Cukrová), který funguje jako zprostředkovatel mezi dvěma vzdálenými milenci. Trubadúr s poutníkem na konci podniknou plavbu za kráskou z daleka, Jaufré však po cestě onemocní, a nakonec umírá v náručí své milované.

Přestože trubadúr tvrdí, že hraběnku zoufale miluje, když se k ní blíží, dostává ze setkání strach. Stejně tak Clémence, která se do básníka díky jeho písním zamilovala, se obává, že až ji Jaufré uvidí, rozplynou se v něm veškeré iluze o její kráse a vznešenosti. Stěžejním tématem opery je tedy idealizace lásky, která se v kontrastu se skutečností může snadno prokázat jako nesprávná.

Největší předností Heřmanovy inscenace je zakomponování moderních prvků do historického příběhu. Sboristé i hlavní postavy při vystupovaní často nahlížejí do tabletů. Přístroje v opeře plní hned několik funkcí. Jednak pomáhají děj ze středověku převést do současnosti, protože fenomén vztahů na dálku je v naší době díky rozvoji komunikačních technologií zcela běžný. Zároveň však tablety slouží i jako zdroj osvětlení. Sboristé si jimi svítí do obličejů, čímž zvýrazňují expresivitu svých výrazů. Matné světlo obrazovek také pomáhá dodat jevišti zasněnou mlhavou atmosféru.

Po vizuální stránce je Láska na dálku velmi působivá. V případě této opery můžeme uplatnit rčení, že méně je někdy více. Kostýmy i kulisy jsou jednoduché, mají nevýraznou bílou či šedou barvu, která dává vyniknout barevnému nasvícení. Scéna se tak vždy halí do symbolicky zvolených odstínů. Milostné blouznění Jaufrého zpravidla provází blankytně modrá, kdežto smyslnost Clémence rozpaluje jeviště doruda. Scénograf Tomáš Rusín ve spolupráci se světelným designérem Danielem Tesařem vytvořil čistý a jednoduchý design scény, který je založen na základních geometrických tvarech a hře s barevným světlem.

Nedělnímu představení předcházela omluva pořadatelů, že představitelka Clémence, Lucie Hájková, je nemocná a není si jista, zdali bude schopna svůj part zazpívat. Ačkoliv zpočátku její hlasový projev působil nejistě, rychle se zotavila a na svém výkonu nedala nemoc znát. Zbylí dva sólisté rovněž zpívali i hráli takřka bezchybně. Mimořádný byl zejména herecký výkon Markéty Cukrové v roli poutníka, která díky autentické mimice a přirozené expresivitě svých pohybů těla dokázala prodat každou scénu, ještě než vůbec začala zpívat. Za zmínku také stojí její prudká chemie s představitelem Jaufrého Pavolem Kubáněm. Ve společných scénách z těchto postav syrově sršel hněv, smutek i vzájemné přátelství.

Zmíněná jednoduchost se projevila také v choreografii a hudební složce opery. Melodie až na výjimky nebyly zpěvné, hudba se zdála monotónní, po celý čas představení pracovala se stejnými motivy. Sólisté ani sboristé na jevišti většinu času nepředváděli složité tance. Tato umírněnost však nepůsobila nudně. Naopak dala divákovi možnost pozorně se zaměřit na květný poetický jazyk, kterým je opera psána. Přestože je text plný metafor a jazykových obratů, použité výrazy nevybočují z námi běžně užívaného slovníku. Další silnou stránku Lásky na dálku je tedy výborně napsané, krásné a srozumitelné libreto.

Ve výsledku není opeře co vytknout. Jedinou zdánlivou slabinu lze vidět v jednotvárné hudbě, kvůli které se posluchač může rychle začít nudit. Pozorní diváci jsou však odměněni úchvatnými vizuály, prvotřídními pěveckými výkony sólistů a barvitým básnickým jazykem. Aplikace tématu na současnou společnost nevyznívá plytce. Láska na dálku naopak chytře odkazuje na úkaz, který je v naší společnosti stále častější, a tím se jí daří oslovit masy, což pro moderní operu nemusí být běžné.

 

Klíčová slova: opera, moderní, Láska na dálku, hudba, divadlo

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.