13.01.2021 20:25


Recenze: Smrt do roku 2020, kterou lidstvo přežilo

Autor: Tereza Bartůšková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Kdo by řekl, že se jeden rok dá smrsknout do pouhých sedmdesáti minut? Odpovědí je Netflix a spolu s ním tvůrci a režisérská dvojice filmu Smrt do roku 2020. Ohlédnutí za uplynulými událostmi nemusí vždy nutně způsobovat depresi, zvlášť pokud je pojato jako extrémní parodie.

náhledový obrázek filmu Smrt do roku 2020; autor: NetflixK pláči nebo k smíchu? Netflix zariskoval a publikoval film o dvanáctiměsíční procházce z bláta do louže, která dohnala miliony lidí k slzám. Zveřejnil rekapitulaci událostí roku, který při vydání dokumentu ještě ani neskončil. Smrt a 2020 v názvu o třech slovech, za nímž se ve vesmírném tichu vznáší z poloviny hořící planeta Země, působí docela depresivně. Občas se ale vyplatí riskovat a slzet u filmu se dá i z upřímného smíchu.

Smrt do roku 2020, v originálním znění Death to 2020, je snímek z vlastní produkce Netflixu, který se na obrazovkách objevil už 27. prosince. Režisérům Alu Campbellovi a Alice Mathiasové se podařilo s velkou dávkou ironie a satiry shrnout klíčové momenty loňského roku, které rozhýbaly celým světem.

Divákům je dokumentární formou představeno deset odlišných postav, které se ohlíží do nedávné minulosti a chronologicky komentují zásadní události roku 2020. Nejde ale o obyčejný dokument, polovička tvůrcovského dua a hlavní autor scénáře Charlton Brooker zde na rozdíl od seriózně pojatého seriálu Černé zrcadlo (v originále Black Mirror) sype z rukávu jednu satiru za druhou a kombinuje je spolu s oficiálními fakty. Takový žánr se v západním uměleckém světě zapsal jako takzvaný mockument.

Obsazení se hemží velkými jmény jako je Samuel L. Jackson, Hugh Grant nebo Lisa Kudrow. Dokonce i vypravěč (Laurence Fishburne), který hlasovými výstupy místy připomíná svého kolegu z youtubové série Honest Trailer, je vysloužilý Morpheus, kapitán lodi Nebuchadnezzar. Hned ze začátku se divák ocitá v budově New York Times a setkává se s asertivním novinářem Dashem Bracketem (Samuel L. Jackson).  Potom, co se Bracket dozví, že se po něm chce, aby zavzpomínal na uplynulý rok, zatváří se, jako kdyby právě snědl něco hodně kyselého. „A to jako proč, do prdele?" říká.  

Na případech jako hořící pralesy, ovládnutí Oscarů jihokorejským Parazitem, masové protesty proti rasismu, smrt Kásema Solejmáního a Ruth Baderové Ginsburgové, kauza Harryho a Meghan, americké prezidentské volby, koronavirová krize a osobní vyrovnání se s jejími dopady, režiséři prezentují lidskou malichernost, nenávist, pošetilost, ale především hloupost. Názorová vyhraněnost dosahuje úrovně, kdy Donalda Trumpa označí za „experimentálního prasočlověka" a Borise Johnsona za „čerstvě zvoleného strašáka".

V průběhu následujících sedmdesáti minut se dále objevují ostatní respondenti s bizarními jmény jako excentrický historik Tennyson Foss, mileniál Duke Goolies a nechutně bohatý ředitel technologické firmy Shreekr Bark Multiverse. Dále potom oportunistická neoficiální mluvčí republikánů, behaviorální psycholožka, která ze srdce nesnáší lidi, přidrzlá královna Alžběta II, zcela průměrná obyvatelka, rádoby serózní vědec a nakonec samozvaná fotbalová máma Kathy Flowers, představující stereotypní Karen, ženu bílé pleti ve středních letech s rasistickými sklony a královským odhodláním dosáhnout svého.

Dokonce i sám Brooker si zahrál, a to režiséra dokumentu. Ve svých skromných replikách, kde pouze audiální formou reaguje na výlevy respondentů, jako jediný působí realisticky. Obecně tu nelze hovořit o nějakých převratných hereckých výkonech, ale roli sedícího respondenta pro účely chvilkového pobavení a oddechu podle redaktorky Stisku zvládli herci úspěšně. Média vyzdvihla zejména výkony Jacskona, Fishburna a Cristin Milioti, která si zahrála mámu Flowers. 

Klíčovým rysem je dynamika. Témata se střídají tak rychle, že než se divákovi stihne myšlenka v hlavě rozležet, naservírují mu další koncept. Film je vystavěný na seriózních událostech, všechny monology a dialogy však bijí do uší ironií, která místy až zoufale chce být pochopena. I přesto však přední kritikové hodnotí snímek negativně. Britský deník The Telegraph dal filmu dvě hvězdičky z pěti a označil jej jako velké zklamání. Redaktoři z jiných médií reagovali podobně. Největším terčem kritiky byl právě předvídatelný humor, který část diváků může považovat za stupidní. Ať už tam byly sebejednodušší vtipy, redaktorka Stisku užitý styl humoru vzhledem k filmovému formátu nevnímala jako marný pokus o pobavení, nýbrž jako sérii padnoucích tragikomických hlášek.

Loňský rok by si nechtěl zopakovat snad nikdo. Jeho náplň mají všichni stále uloženou v živé paměti a v jeho dozvucích žijeme právě teď. Tísnivý film na toto téma by byl víc než nadbytečný. Přesto však Smrt do roku 2020 vybízí k opětovnému zhlédnutí. Je to právě proto, že jde o úplný opak loňského roku. Máme možnost se na balíček uplynulé tragédie podívat s nadhledem a smíchem vyléčit naši sklíčenost. 

Klíčová slova: Smrt do roku 2020, Death to 2020, Netflix, film

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.