15.03.2019 11:32


Recenze: Skleněný pokoj je umělecký počin roku, dialogy ale psal Google překladač

Autor: Ladislav Zouhar | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Do kin zamířil nový tuzemský film inspirovaný knižní předlohou Simona Mawera. Může se pochlubit hvězdným obsazením nejen českých, ale zejména zahraničních herců. Navíc diváky potěší  vynikajícím uměleckým zpracováním.

Skleněný pokoj je umělecký skvost. Unikát, jehož nejsilnější stránkou je jednoznačně práce kamery. Kameraman skvěle pracuje s úhlem, odrazem ve skle (přece jen se film jmenuje Skleněný pokoj), světlem a barvami. Příběh filmu zachycuje nejdramatičtější období českých dějin na historii jednoho domu a rodiny, která ho nechala postavit. A jak se doba postupně mění – od sluncem prozářených let první republiky přes pochmurné období německé okupace až po šedý komunismus s krátkým nadechnutím pražského jara – mění se i barvy, světlo a kamera, jež společně změny podtrhují. Dalo by se říci, že příběh je poněkud upozaděn a hlavní důraz je kladený na emoce, které vyvolává umělecké zpracování, kostýmy a prostředí, které jsou výmluvné samy o sobě.

Co však film poněkud sráží je kvalita dialogů. Je možné, že se tvůrci snažili jejich skladbou, která je velmi jednoduchá a omezuje se vždy na krátké repliky, podtrhnout funkcionalitu jazyka, jednoduchost. Přesně to, co vyjadřuje i stavba, okolo které se celý příběh točí – funkcionalistická vila Tugendhat. Ale přesto není jasné, proč jsou repliky strojené a působící krkolomným dojmem. Chvílemi se tak divákovi může zdát, že ho šálí sluch. Herci známí svou krásnou a plynulou angličtinou najednou říkají krátké a strohé věty s občasnou podivnou výslovností, které navíc mnohdy připomínají věty zkomolené Google překladačem. Občasný vliv tzv. „czenglish“ výslednému dojmu také moc nepřidá. Navíc se někdy anglický dabbing a české titulky mírně významově rozcházejí, takže se divák neubránil dojmu, že film byl napsán v češtině a posléze krkolomně přeložen do angličtiny.

Kontroverzní je i vedlejší významová linka. Zatímco hlavní linka se snaží vykreslit osudy domu a rodiny, vedlejší linka řeší sexuální orientaci hlavních hrdinek. Ta se celým snímkem vine jako červená nit. Avšak pro diváka může být poněkud hůře pochopitelné, co vlastně hrdinky k tomuto rozhodnutí vede. Tvůrci sází na odcizení hrdinek a jejich manželů, které ale nepůsobí autenticky. Zejména proto, že první náznaky lesbické orientace jedné z hrdinek se objevuje v době, kdy obě manželství ještě fungují. Tento lesbický podtext, jež se vine snímkem, pak alespoň na autora tohoto textu působil poněkud rušivě, což ale může být způsobeno i tím, že autor není přílišným fanouškem LGBT (Lesby, Gayové, Bisexuálové, Transgender).

Na závěr lze konstatovat, že pokud hledáte umělecký zážitek, Skleněný pokoj vám ho jednoznačně nabídne. Prostředí, kostýmy a umělecké zpracování vás zaručeně osloví. A pokud neumíte anglicky, nerozhodí vás ani dialogy. Takže jediným důvodem, který vás může od tohoto filmu odradit je lesbický vztah hlavních hrdinek.

Klíčová slova: Skleněný pokoj, recenze

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Katka | 16. 03. 2019, 14:59
Proč by v roce 2019 měl někomu ve filmu vadit lesbický vztah?