28.04.2020 20:43


Recenze: Román o bláznivém básníku Blatném ukazuje, že žít lze po svém, i když vám život vzali

Autor: Štěpán Vojtěch | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Proč číst o třicet let uběhlém životě výstředního básníka? Mladý Ivan Blatný bydlel na Obilním trhu v Brně, obklopoval se ženami a umělci své doby, přátelil se s Nezvalem či Ortenem. S nástupem komunistů emigroval do Velké Británie a zbylou polovinu života dobrovolně strávil v psychiatrických léčebnách. Uzavřel se do sebe, básně psal třeba na toaletní papír a sexuálnímu pnutí popouštěl uzdu v parcích. Na sklonku života píše krátký děkovný dopis novému prezidentu Václavu Havlovi. Za volně pojatý biografický román dostal Martin Reiner před pěti lety Magnesiu literu. Ze zákulisí československé literatury vypráví příběh o tíze, s jakou na lidské životy dopadají dobové a společenské okolnosti, přibližuje propletené a někdy bolestně končící vztahy českých básníků a dokládá neodvolatelnost rozhodnutí, za něž už smrt dávno napsala tečku.

Román o Ivanu Blatném od Martina Reinera

Brno/Anglie – Nezval, Mahen, Kainar, Orten nebo Blatný. Každý nejspíš tuší něco o jejich osudech, vybavil by si i některé z jejich básní. Ale jací se pod těmito jmény skrývali lidé? Jaké spolu měli vztahy, jak žili před německou okupací, v protektorátu, po něm? Román Martina Reinera vyvolává touhu skartovat sešity středoškolské literatury se suchým výčtem sbírek, pokud tak dávno neučinila paměť. Na literaturu nahlíží zevnitř, přímo z prostředí, v němž vznikala, a stokrát omílaným jménům dodává konkrétní lidské obrysy.

Popisuje bujaré večírky na Obilním trhu, toulky Brnem a sexuální eskapády literátů. Přibližuje ztrátu, jakou Blatný cítí po náhlé smrti životního kamaráda Ortena, nebo společný plán na sebevraždu, který se rozplyne v jejich pohlcení životem. Dává poznat vrcholy i konce přátelství, krásy i těžkosti vztahů, ne tolik odlišných od těch dnešních. Reiner ukazuje lidi s jejich slabostmi, ale neodsuzuje. Líčí je v konkrétních situacích, jež se podobně snad i odehrály. Přenáší čtenáře například do chvíle, kdy Mahen jedním křiknutím z pokoje odmítá Nezvala, který se přišel usmířit, a jejich přátelství definitivně ukončí. Právě nezměnitelnost odžitého dává příběhu o to větší sílu. Společně s krásným jazykem a Reinerovou schopností přesně a empaticky vystihnout podstatný rys situace nebo povahy člověka, probouzí ve čtenáři radost i chuť žít o něco plněji.

Reiner na pozadí pohybujících se dějin ukazuje, jak prožívání lidí postupně svírá propukající druhá světová válka, jak se později různými způsoby vyrovnávají s komunismem nebo nelehkou emigrací, která nutně nemusí znamenat vysvobození. Nenapsal historickou knihu. Z dějin spíše heslovitě vybírá to podstatné, ale zároveň jim dodává sílu, když je pokládá vedle řádků o každodenním žití postav, událostmi nesmazatelně poznamenaném.

První část knihy přibližující život Blatného v Československu oplývá příběhem, zatímco druhá, popisující jeho život v emigraci a pobyt v psychiatrické léčebně, dějově uvadá. Trpí i nedostatkem zpráv o Blatného životě, protože člověk se snadno vypaří, pokud nic nevytváří a nikdo o něm nemluví. Přesto Reiner dokáže Blatného život za zdmi anglické léčebny, na základě mnoha zdrojů a s pomocí „fabulací v mantinelech možného“, vylíčit atraktivně a vtipně. Jakmile hrozí, že by nepraktického básníka mohli propustit, náhle se mu v hlavě ozve hlas andulky vlnkované nebo se rozběhne ven nahý.

Takový popis života nutí k smíchu, zároveň ale vybízí k reflexi. Schovat se v léčebně před světem, lidmi a odpovědností. Čas trávit koukáním na televizi, kouřením cigaret a psaním básní, které personál stejně vyhodí. Než Blatného objeví zdravotní sestra, díky níž vydává jeho sbírku Škvorecký v Kanadě. Jakou hodnotu má takto prožitý čas? Obětují lidé pro bezpečí a přiměřený luxus svobodu, vztahy, osobní život? Možná ale že v těchto otázkách zaznívají i předsudky. Jak zmínil Oldřich Kaiser v reportáži měsíčníku Reportér, i v blázinci „si děláš, co chceš, a ačkoli zavřenej, vlastně jsi dost svobodnej“.

Reiner se ale neptá. Neuzavírá ani, zda Blatný skutečně trpěl psychickou nemocí. Spíše napovídá, že předěl mezi ní a duševním zdravím není snadné jednoznačně načrtnout. K životu Blatného v ústraní naznačuje, že člověk někdy ani svou snahou nemusí dosáhnout o moc lepšího výsledku, než kdyby nedělal nic.

Třebaže se kniha věnuje kdysi skutečné žijící osobnosti, její titulování jako románu nelže. Necelých šest set stran plyne snadno, nezatěžuje zbytečnými fakty ani zdlouhavými popisy. Nabízí vhled do české literatury i do života básníka, jemuž se lze v mnohém divit, ale například s jeho touhou žít podle sebe se i ztotožnit. To vše v objetí krásného estetického zážitku, ozdobeného básněmi umělců, včetně samotného Blatného.

Klíčová slova: román, básník, Reiner, Blatný, recenze

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.