22.04.2020 08:58


Recenze: Pulitzerem oceněný Stehlík se ponořuje do pocitů viny i tajů starožitného nábytku

Autor: Magda Duhonská | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Nejnovější román oceňované autorky Donny Tarttové vzbudil pozornost na literární scéně a přinesl jí prestižní Pulitzerovou cenu. Příběh chlapce, který při teroristickém útoku přišel o matku a ukradl obraz nevyčíslitelné hodnoty, mnozí srovnávali s díly Charlese Dickense. Kniha se nedávno dočkala i filmového zpracování.

Obraz Stehlík od malíře Carela Fabritia je středobodem stejnojmenného románu Donny Tartt.

Třináctiletý Theo Decker přijde v newyorském muzeu během teroristického útoku o matku. Ve zmateném deliriu a po naléhání umírajícího starce, z trosek muzea ukradne obraz Stehlík nizozemského malíře Carela Fabritia z první poloviny 17. století. Mladý Theo se postupně mění ve zničeného, drogově závislého teenagera a v dospělosti se dostává k restaurátorství starožitného nábytku. Theo však začne prodávat padělky. Kromě toho ho stíhá pocit viny za smrt své matky a vědomí, že má u sebe umělecké dílo nevyčíslitelné hodnoty.

Dílo americké spisovatelky Donny Tarttové (*1963) poprvé vyšlo v roce 2013 a o rok později získalo prestižní Pulitzerovu cenu za prózu. V Česku se vydání knihy zhostilo nakladatelství Argo v překladu Davida Petrů.

Autorka s nepopiratelným literárním nadáním se ve Stehlíkovi stejně jako ve svých předchozích, také velmi oceňovaných dílech Tajný příběh (česky 1996, Osveta, překlad Miroslav Silverio) a Malý kamarád (česky 2016, Argo, překlad Lucie Johnová), vyjadřuje bohatým, hutným jazykem, který udrží čtenářovu pozornost, což je u příběhu o více než 700 stranách s vleklejším dějem velmi žádoucí. Zajisté se ale najdou čtenáři, kterým i přes sugestivní jazyk nebude pomalejší tempo děje vyhovovat.

Román se vyznačuje hlubokou a propracovanou psychologií postav. Velké pozornosti se především dostává hlavnímu hrdinovi Theovi, jehož dilemata a vnitřní životní boj Tarttová důkladně popisuje. Podobný rozbor věnuje i charakterům ostatních postav. Tyto osobnostní rozbory místy hraničí až s filosofickými úvahami.

Autorka dokázala přesně vystihnout nejen emoce, ale i místa, kde se hrdinové pohybovali. Čtenář by mohl mít nejednou pocit, že se s Theem nachází v upršeném New Yorku,  v pouští zavátém předměstí Las Vegas, nebo v historických centrech evropských měst. Se stejnou precizností a detailem Tarttová popisuje restaurování starožitného nábytku, které se stane významnou součástí života hlavního hrdiny.

Stehlík byl mnohými kritiky přirovnán k dílům Charlese Dickense a je snadné chápat proč. Stehlík se točí okolo osiřelého chlapce a svět, ve kterém žije, je plný sociálních nerovností a třídních rozdílů. I bohatý jazyk Tarttové by se dal k velikánovi anglické literatury přirovnat.

Kniha se na podzim roku dočkala filmového zpracování v režii Johna Crowleyho. To však nebylo přijato s dobrým kritickým ani diváckým ohlasem. Ostatně, román takového rozsahu se na plátno převádí jen velmi těžko. Navíc kniha, která tak detailně popisuje vnitřní pochody postav, by byla velkým oříškem i pro špičkové filmaře.

Klíčová slova: recenze, Stehlík, Donna Tartt, Donna Tarttová

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.