02.11.2019 18:01


Recenze: Poslední aristokratka se snaží pobavit diváka v každé větě, karikuje Čechy i Američany, ne vždycky to ale stojí za to

Autor: Sára Jeschkeová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Filmová komedie seznamuje diváky s aristokratickou rodinou, jejíž členové na svém novém rodinném sídle zažívají jednu vtipnou událost za druhou. Humor a hlášky postav jsou ne vždy vtipné, ale jako celek je film solidní počin. Nejnovější snímek režiséra Jiřího Vejdělka 24. října 2019 vstoupil do českých kin a byl natočen podle čtenářsky úspěšné stejnojmenné knížky Evžena Bočka.

Ve filmu sledujeme příběh aristokratického potomka žijícího v New Yorku (Hynek Čermák), jeho svérázné ženy Vivien (Tatiana Vilhelmová) a dcery Marie (Yvona Stolařová), kteří se z Ameriky vrací na znovuzískaný zámek Kostka.

Rodina na sídlo přichází s idylickými představami, ale čeká je spíš zklamání. Zámek je ve špatném stavu a potřebuje nákladnou rekonstrukci. Rodina tak řeší dilema, jestli na něm zůstanou. Na zámku je přivítá svérázná trojice – kastelán Josef (Martin Pelchát), hospodyně Tichá (Eliška Balzerová) a hypochondrický údržbář Krása (Pavel Liška), který kvůli domnělým nemocem raději nic neopravuje.

Kostkovi žili celý dosavadní život v Americe. Ve filmu ale sledujeme rodinu, která mluví dokonalou češtinou, dokonce se i chovají jako Češi a amerického na nich není vůbec nic. Vivian projeví svoji americkou mentalitu třeba v situace, kdy si pečenou husu s knedlíkem přetvoří na talíři na hamburger, nebo v Česku očekává zimu jako na Sibiři a balí si na cestu teplé kožešiny. Ve finále tak vidíme spíš křečovitou a trapnou českou představu o Američanech.

Jistě, Poslední aristokratka je spíš nadsázkou a karikaturou české mentality, spoustu věcí ale ve filmu nedává smysl. Například postava Američanky Vivian je tak moc groteskní a naivní, až to působí přehnaně. Film ukazuje stereotypní představy o Češích, Američanech nebo aristokratech, ale nijak se je nesnaží rozbíjet, spíše na nich staví vtipy.

Poslední aristokratka je rozhodně film, který stojí a padá na humoru. Snaha bavit je ve filmu vidět prakticky pořád. A v tom je největší síla a zároveň i slabost snímku. Snímek baví skvěle vykreslenými svéráznými postavami, třeba v případě Elišky Balzerová, která exceluje v roli svérázná hospodyně paní Tiché. Spoustu vtipů ale působí spíš nuceně a drobné události, které rodina a personál na hradě zažívají, působí spíš jako vytvořený prostor pro vtipné glosy a hlášky, a ne naopak. Co se týče humoru, bude na každém divákovi, jestli jej ocení a kam postaví hranici mezi vtipností a trapností.

Děj je svižný a rozhodně se mu nedá upřít šťáva. Závěr není překvapivý, ale na tom ani Poslední aristokratka nestaví své kvality. Scény se střídají, nejsou zdlouhavé, záběry jsou barvité a vše dokresluje veselá hudba. Další příjemné zpestření jsou záběry na zámky i působivé zasněžené pláně. Scénář ale trochu pokulhává a dialogy často působí uměle a nepřirozeně.

Snímku trochu škodí urputná snaha zaujmout co nejširší cílovou skupinu a také snaha bavit diváka každou vteřinu filmu, oboje i za cenu laciného humoru a stereotypů. I tak jde ale o vydařený snímek, jehož idylická pohádková atmosféra dělá z Poslední aristokratky skvělou oddychovou záležitost.

Klíčová slova: film, Česko, kino, Poslední aristokratka, Jiří Vejdělek

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.