20.11.2018 11:48


Recenze: Po Komiksu budete přemýšlet, kdo je tady blázen

Autor: Klára Zajíčková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Komorní scéna ostravského divadla Aréna od října uvádí hru Komiks slovenského autora Viliama Klimáčka. Podtitul hry „Už máte svého psychiatra,“ plně vystihuje její atmosféru. Nevinné scény vyústí v mrazivou pointu.

Zleva Jan Chudý, Kristýny Krajčíková a Vojtěch Lipina v divadelní hře Viliama Klimáčka Komiks

Kardiochirurg Viliam Klimáček založil s přáteli amatérský divadelní spolek GUnaGU, ze kterého se během let stal profesionální soubor. Své povolání vyměnil za hraní a psaní divadelních her a nyní patří k uznávaným a oceňovaným autorům české a slovenské scény. Hra Komiks původně vycházela na pokračování v časopise Svět a divadlo. Šéfredaktor časopisu Karel Král po Klimáčkovi chtěl hru do šesti čísel. Ilustrovaný komiks, tak zavdal vzniku samostatné divadelní hry o šesti obrazech.

Ostravská Komorní scéna Aréna pod taktovkou režiséra Tomáše Dianiška uvádí Klimáčkův Komiks ve svém podání. Když se šest mikrokomedií propojí, vznikne děsivý obraz naší doby plné exhibicionismu, prášků pro každou náladu, nekonečných možností a marnivosti. Na jevišti se před divákem odhalují obraz po obraze jako v komiksových políčcích absurdní situace, jejichž aktéry jsou obyčejní lidé.

Jednoduchá otočná scéna dokresluje všechny obrazy. Ať už kýčovitým pokojíkem maloměstských manželů točících společně porno nebo parkem, kde adolescenti probírají svoje zážitky z kina. Kostýmy Lenky Odvárkové podpírají do detailu charaktery postav, které v průběhu hry herci střídají. Bílé roláky, černé sukně a paruky svou jednoduchostí v závěrečné scéně vystihují pointu celé hry.

Jednotlivými obrazy provází jako konferenciér Vojtěch Lipina a černými vtipy prokládá jednotlivé scény. První obraz Tunel ukazuje, kam až někoho může dovést nuda z pobytu na světě, pokud máte peníze a podařilo se vám zažít a vidět snad úplně vše. Znudění boháči žádají přivolaného záchranáře o jediný nevšední zážitek, který ještě nemají na kontě. Klinickou smrt. Manželé v podání Zuzany Truplové a Šimona Krupla jsou kouzelní svojí nenucenou naléhavostí, s jakou sdělují, že svět se pro ně stal nudným místem a jejich život v blahobytu jim nemá co dalšího nabídnout.

Péčko, druhý obraz se stejnými herci proměněnými v obyčejný pár toužící prorazit do světa s domácím pornem. Manžel ve špinavém tílku a teplácích  naviguje svoji blonďatou ženu kyprých tvarů, aby sváděla svoje potencionální diváky. Od domácího filmu si slibují peníze a slávu. Filmování jim tak poskytuje útěk z běžného rodinného života. Výborný výkon a uvěřitelnost Truplové coby nejisté ženy, po které manžel chce, aby se změnila v sexy pornohvězdu zaručeně vykouzlí pobavený úsměv.

Manga je obrazem přednášky psychiatra vysvětlujícího, jak japonský komiks způsobuje schizofrenii. Roztřesenou rukou a s pološíleným výrazem herec Vojtěch Lipina načrtává na tabuli příběh svých pacientů a tato scéna se stává jeho vrcholnou. V odkazu na ni se celým představením ochomýtá velká plyšová panda.

Dvojici teenagerů nudících se po kině v parku ztvárňují mladé tváře Arény Jan Chudý a Kristýna Krajčíková. Obraz Zkouška ukazuje teenagery zajímající se o filmy, videa a mobily. Před diváky se proměnují už v ne tak nevinnou dvojici s násilnými nápady. Mrazivost scény podtrhuje její rychlý spád a uvědomění si, jak moc jsou lidé dennodenně obklopeni násilím, ať už v kině nebo z médií, a tato jeho neustálá přítomnost otupuje jejich svědomí.

Obraz Přeháňky poukazuje na posedlost televizí. Tereza Cisovská coby znuděná dívka, jejíž jedinou jistotou je televize spolu s Janem Chudým jako Aaronem Blackem, předvádějí svůj všestranný talent, když před diváky odzpívají minioperu. Ze scény jde cítit tížívá osamělost, jejíž díru nedokáže vyplnit ani televizní obrazovka.

Závěrečný obraz Komiksu propojí všechny postavy dohromady a střípky do sebe zapadnou. Herci usedají ke stolu. Za dirigování pedantského otce v podání Šimona Krupla předstírají, že jí imaginární polévku. Obraz Rodina je absolutním vrcholem hry. Závěr má v sobě jistou děsivost Fuksova Spalovače mrtvol. Jistota s jakou se šílené věci na jevišti dějí evokuje Ionescovu Plešatou zpěvačku. Na celý děj se začnete dívat novou perspektivou a s děsem sledujete absurditu do níž hra vyústí.

Díky výborným hereckým výkonům neztrácí hra na tempu a divákovi, tak přináší nepřetržitý zážitek. To vše zvýrazňují prostory Komorní scény Aréna, kde má divák k hercům skutečně blízko. Děj působí mnohem intenzivněji. Komiks zkratkou podává výpověď o lidech různého věku a sociálních poměrů, které spojuje šílenství a touha po lepších a nevšedních zážitcích. Po jiném životě než je jejich vlastní. Divákovi bude s postupujícím dějem tuhnout úsměv na rtech. Hra vás přiměje k zamyšlení, jestli není prostředí sociálních sítí a nekonečné svobody nakonec to, co lidi činí bláznivými.

Klíčová slova: divadlo, recenze, komiks, Komorní scéna Aréna, Ostrava, Viliam Klimáček

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.