12.03.2019 17:12


Recenze: Nové zpracování nejznámější tragédie všech dob odkazuje na rozkol společnosti

Autor: Karolína Tomečková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Národní divadlo v Brně má svůj názor a nebojí se jej nahlas vyjádřit. V rámci kampaně #bezrozdílu apeluje na vzájemnou toleranci, která ve společnosti jaksi pozbývá. 

Romeo a Julie. Klasika všech klasik v baletním podání ovládla prkna Janáčkova divadla v pátek v sedm hodin večer. Původně Prokofjevovo baletní drama oprášil režisér Martin Glaser a choreograf Mário Radačovský na počest osmdesátého výročí brněnské světové premiéry, jež se uskutečnila 30. prosince roku 1938.  Kromě typicky zakonzervovaného leit motivu tragické lásky nechybí ani ztvárnění sociální tematiky. Právě za pomoci kontrastů, které protínají celý příběh, dává inscenace nahlédnout za oponu nepřátelského rozdělení dnešní společnosti. Nadčasová shakespearovská optika nás jen utvrzuje v tom, že tento mistr dramatu dokázal již několik století nazpět přesně vykreslit problematiku diverzifikované společnosti.

Děj opouští tradiční renesanční Veronu, namísto níž je zasazen do ponurého byrokratického prostředí s industriálními prvky. Zvlášť poutavé jsou pak kulisy evokující různé geometrické tvary. Opět – nadčasové a dynamické ztvárnění může diváka uvést do reality pomíjivosti života. A právě to se možná autoři snažili sdělit: život je krátký na to, abychom vzácné chvíle tratili přemítáním nad odlišnostmi. Barva kůže, vyznání, orientace, věk či míra dosaženého vzdělání - to vše může být původcem stigmatizace osob napříč kulturou. Jak naznačuje samo heslo kampaně #bezrozdilu, v jejímž podhoubí nové zpracování vzniklo: společnost je rozmanitá, avšak divadlo ji stmeluje. Ostatně celá inscenace není ryze česká. Na pódiu můžeme zpozorovat baletní tanečníky i tanečnice z různých koutů světa, od Kanady přes Bělorusko až po Japonsko. Hra tak nabývá docela nových rozměrů: je jako exotickou ochutnávkou multikulturalismu světa. A ohromujících talentů.

Nadřazenost Kapuletů ztvárňuje symbolika. Jak honosný šat, tak vybroušené figury, odkazují na moc a schopnosti tohoto rodu ji využít ve svůj prospěch. Naproti tomu svéráz Monteků má potenciál zaujmout, pobavit, ne-li pohoršit, a je celý prošpikovaný energickým pohybem. Jisté pasáže totiž cíleně vysvětlují tíhu života, leč smysl pro humor, chudých. Podobně je tomu v případě kostýmů. Zvlášť všímáme-li si rozdílů v šatstvu jednotlivých účinkujících: jako by se nuzný oděv „nižší třídy" vysmíval materialisticky založenému světu druhého rodu. Jednotlivé detaily dohromady vytváří komplexní příběh o nerovnoprávnosti, co není cizí ani dnešní době. Pulzujícím aspektem celého představení je pak hudební doprovod v podobě orchestru v čele s dirigentem Pavlem Šnajdrem. V okamžiku, kdy během představení zaznívá i známé Pfokofjevo No. 13, Dance of the Knights, nezbývá než tajit dech. Husí kůže zaručená.

Až na zvýrazněný podtón svárů dvou kast se autoři drží psané podoby. Před zraky diváků se na pódiu mihnou ty nejvýznamnější z pasáží, jako je maškarní ples u Kapuletů, vražda Merkucia či utajené vdavky. Objeví se i známá scéna s balkónem. Milostná dvojice se skvěle doplňuje: Klaudia Radačovská v roli Julie je jako dokonalým prototypem křehkosti. Romeova živelnost zase imponuje nejen jí, nýbrž i publiku. Jeden by čekal, že bude baletní provedení více letargické a méně hravé, než předloha. Ne každé rozpoložení lze doslovně vyjádřit pohybem, slovy to jde snáze. V případě páteční premiéry je však opak pravdou. Každičký krok vtahuje diváka na vlnu snů, emocí a nenaplněných tužeb.  Ke konci člověk už jen dychtivě čeká jiný scénář než v Shakespearově podání. Bohužel, ani zde autoři nevybočují z davu a příběh končí smrtí obou milenců. Na druhou stranu, právě tragédie milostné lásky je důvodem, proč se tato hra navždy zapsala do historie.  

Klíčová slova: Romeo a Julie, balet, premiéra, NdB, Národní divadlo Brno, Shakespeare

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.