23.03.2019 16:24


Recenze: Nesnesitelná nutnost nadechnout se

Autor: Silvie Kadlčíková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Hluboce se nadechnout a zadržet dech. Na půl, třičtvrtě, a nakonec celou minutu. To proto, abychom se všichni mohli společně ponořit do hlubin. Na dnešním ponoru nás bude provázet mezinárodní taneční seskupení Ziggurat Project, které překvapivým, ale přesto zcela přirozeným způsobem propojuje tanec a digitální technologie.

Autor: Ziggurat Project

Ziggurat Project: Urgent Need to Breathe

Účinkujícími site-specific představení (umění pracující s konkrétním prostorem, pozn. redakce), které v pátek hostilo brněnské HaDivadlo, nebyly jen čtyři tanečníci původem ze Slovenska, Česka a Maďarska, ale my všichni. Začalo to už úvodním protažením a dechovými cvičeními za zvuků připomínajících pulzující mořskou hlubinu. Někdo vydržel jen prvních třicet sekund, někdo celou minutu. Po ní jsme se společně ponořili.

Čtyři pásy LED světel na podlaze reagující na světelné senzory, přesně zamířené reflektory a dlouhé akrobatické šály visící ze stropu posloužili dohromady jako dokonalá simulace hlubin oceánu. Dílo samotné bylo totiž inspirováno filmem Luca Bessona Magická hlubina, ve kterém se objevuje freediving - tedy potápění se na jeden nádech bez jakýchkoliv dýchacích přístrojů. Právě práce s dechem, různě smyslově a tanečně vyjádřená, byla klíčovým prvkem celého představení.

Čtyři tanečníci se mnohdy nacházeli odděleně v různých částech prostoru - na balkoně, na zemi, na schodech, ve vzduchu. Dali se tak sledovat ze všech možných úhlů, ale celý výjev vždy působil naprosto kompaktně a synchronizovaně. Už úvodní ponorová část, kdy jedna z tanečnic sestoupila po šálách dolů na zem, kde se rozsvítily světla v tónech modré a fialové naznačila, že všichni pořádně vydechneme až o čtyřicet minut později.

Tanečníci se s lehkostí pohybovali mezi světly i mezi publikem, na které mířili světelnými senzory a naznačovali tělem hluboké dýchání. Jedním z vrcholů představení bylo krátké vynoření na pláži, kdy se všichni čtyři sešli v řadě a za zvuků vln a žlutých reflektorů simulujících slunce postupovali zase směrem do moře. Hned v následné části jsme byli svědky toho, jak lze tancem ukázat nedostatek vzduchu v plicích, který při freedivingu může způsobit halucinace a ztrátu orientace. Zatímco někdo lapal po dechu, svíral se v křečích a trhaně pohyboval končetinami, jiná dvojice se motala v kruhu, neschopna z něj uniknout. Jedinou tanečnicí, která se nakonec mohla nadechnout byla ta, která zvládla po šálách vystoupat až nahoru ke stropu, čímž představení skončilo.

Do vystoupení se dalo efektivně a dlouze ponořit, ale ve výsledku člověk pracoval hlavně sám se sebou a svým vnitřním vnímáním. Většina publika odcházela mnohem více soustředěná na vlastní dech a do svého nitra. Koneckonců jsme i my všichni jsme nepatrné molekuly v prostoru, stejně jako kyslík který dýcháme.

Klíčová slova: HaDivadlo, tanec, performance, Ziggurat Project, recenze, freediving, technologie

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.