22.11.2016 21:24


RECENZE: Na co lidé slyší, Simon Lancaster

Autor: Michal Španěl | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Na co lidé slyší: Tajné tipy pro ty, kdo chtějí lépe komunikovat  to je název knihy, která vyšla letos v českém vydání v nakladatelství Management Press. Je pro každého, kdo by se chtěl podívat na rétoriku a potažmo mezilidskou komunikaci z hormonálního pohledu. Simon Lancaster, speechwriter (profesionální písař projevů) britských ministrů a ředitelů světových korporací, v této knize sdílí své zkušenosti a svůj neortodoxní a vysoce praktický vhled do světa velkých řečníků.

Na co lidé slyší, Simon Lancaster Foto: Michal Španěl

Čtyři hormony řídí naše psychické i fyzické reakce při poslouchání slov a myšlenek druhých a určují, koho si vybíráme za své vůdce. Oxytocin, dopamin, serotonin a kortizol. Simon Lancaster propojuje tradiční pojetí rétoriky s objevy moderní vědy.

Jeho hormonální pohled na řečnictví je v mnoha ohledech revoluční a v českých končinách představuje něco zcela nového. Funkčnost jeho myšlenek si může člověk ověřit čistým rozborem určitých slov a frází, které si člověk vyslechne a pocitů, kterých při nic pociťoval. Brzy zjistí, že ve svých emocích může nalézt mnoho vzorců, které platí i pro ostatní a s tím také pak ve své komunikaci pracovat.

Kniha začíná popisem tří základních částí mozku instinktivního, emočního a rozumového, každý z nich plní svůj odlišný účel a je jinak evolučně starý. Autor díla celou problematiku značně zjednodušuje, oprošťuje ji od zbytečně podrobných údajů a přepisuje ji do jazyka, který je přijatelný nejen pro odborníka ale pro každého.

Instinktivní mozek představuje jako část mozku, kterou jsme zdědili od plazů, řídí naše fyziologické procesy a zejména naši reakci útěk a útok. Přitahuje nás k bezpečnému, nikoliv nebezpečnému a hledá prostředí se spoustou odměn. Speechwriter pak ukazuje, jak instinktivní mozek působí v řečnictví, jak se vyhýbáme řečníkům, které podvědomě považujeme za nebezpečné, nedůvěryhodné a co je naopak třeba dělat, abychom byli řečníky, kteří působí přesně opačně.

Emoce utvářené v emočním mozku, mají ve veřejném vystupování také svůj mimořádný vliv. Jsou spouštěny uvolňování opojných drog oxytocinu (droga lásky, spojení, blízkosti), serotoninu (droga hrdosti, sebeúcty, sebejistoty) dopaminu (droga úspěchu a růstu) a kortizolu (droga strachu, stresu a šoku). Slovo droga není náhodné, jakmile zjistíme, že nám je, alespoň tedy ty první tři, někdo nebo něco dokáže zajišťovat v mimořádných dávkách, chceme té věci, toho člověka stále víc. Více partnera, více kvalitního společníka, více svého leadera (vůdce). Leaderové to vědí a také toho využívají, dodávání drog, těch správných pocitů, naplňování emočních potřeb svých následovníků, to všechno je pro ně součástí dohody: Vaše emoční a některé fyzické potřeby výměnou za vaši podporu.

Logický mozek, nejpropagovanější, ale podle Lancastera značně ve své přesnosti přeceňovaný, je nejmladší částí mozku. Je to část mozku, která odlišuje lidskou rasu od našich opičích příbuzných. V knize se dovídáme, že to co pomocí něj hledáme, není ani tak logika, jako zdání logiky a mnohdy se nejenom necháváme, ale i chceme nechávat ošálit.

Dále v knize se dovídáme, co na kterou část mozku platí a jak se postarat o uvolňování těch slastných chemikálií, o který už tu bylo tolik napsáno. Dovídáme se, jak při každém zopakování nějaké chytlavé fráze dostaneme dávku dopaminu, díky veřejnému chválení doputuje do krevního oběhu odměrka serotoninu, nebo jak jsme apelem na blízkost pohlazeni silou oxytocinu. Obsah autor seskupil do dvaadvaceti kapitol, kde všechny své úvahy dokládá příklady z britské a americké politiky. Z projevů Davida Camerona, Gordona Browna, Baracka Obamy a dalších vynikajících řečníků.

Vše jednoduše a výstižně, metaforickým jazykem, jehož obrazy utkví v mysli čtenáře ještě dlouho poté, co si knihu přečtete. Knize opravdu nemohu nic většího vytknout a doporučil bych ji jak laikům, tak i zkušeným řečníkům toužícím po nové injekci informací přímo do jejich zkoprněných žil, žil znuděných praktiků.

Zamrzí pouze velmi škaredý obal v českém vydání s mizernou schopností upoutat pozornost čtenáře. Čtenář laik často ještě přesně neví, co hledá, a tak si raději z knihkupectví odnese něco čučavějšího  s o několik řádů méně hodnotným obsahem.

Klíčová slova: rétorika, řečnictví, recenze, osobnostní rozvoj, komunikace

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.