25.04.2020 09:04


Recenze: Láska za časů cholery nabízí víc než jen přihlouplou koronavirovou parafrázi

Autor: Zuzana Zavadilová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Stále častěji slýchává člověk, v souvislosti s milostnými vztahy v nynější neobvyklé situaci, slovní spojení Láska v čase korony – parafrázi na jeden z nejznámějších Márquezových románů. Napoprvé se tomu možná člověk zasměje, po chvíli to však na něj už vyskakuje všude. Česká televize dokonce chystá seriál se stejnojmenným názvem. Kromě rádoby líbivého titulku by si však lidé měli původní román opravdu přečíst a nikoliv jen prázdně zneužívat jeho název.

Jedenapadesát let, devět měsíců a čtyři dny. Tak dlouho čekal Florentino Ariza, aby Fermině Dazové znovu vyznal lásku, neboť celou tu dobu nemiloval nikoho jiného. Vysloví se však na pohřbu jejího manžela, což Ferminu rozohní a popudí. Román odehrávající se v Kolumbii na přelomu 19. a 20. století začíná spisovatel retrospektivním vyprávěním, podobně jako své ostatní prózy. V dalších kapitolách popisuje začátky vztahu hlavních hrdinů a jejich další směřování. 

Příběh dává čtenáři jedinečné nahlédnutí do myšlení postav, které autor vykreslil velmi přesvědčivě.  Nesmělý Florentino Ariza oblečený v ošuntělých šatech po otci se živí jako telegrafní pomocník. Hned při prvním setkání se Florentino vášnivě zamiluje do Ferminy Dazové. Tvrdohlavá dívka na rozdíl od Florentina jedná spíše racionálně. Zatímco on jí horečnatě posílá emotivní dopisy, a u toho požívá květinové plátky, protože mu připomínají vůni jeho milované, Fermina mu odpovídá spíše stroze a věcně. Jejich milostný příběh se dále zaplétá, dočasně končí, když Fermina odvolá zasnoubení, a pak po více než půl století znovu začíná.

Samotný název románu neslouží jen jako dobové zasazení, motiv onemocnění se prolíná celým příběhem. Při milostném vzplanutí doprovázejí Florentina žaludeční potíže, nespavost či horečky. Jak zaznívá v knize, láska a cholera se projevují stejně. Příměr koronaviru a cholery tak nedává smysl. Krom toho choleru způsobuje na rozdíl od koronaviru bakterie.

Cholera se zde jako téma opakuje v důležitých pasažích, kupříkladu při seznámení Ferminy s jejím manželem, který ji jako doktor kvůli podezření z tolik obávané nemoci prohlíží. Především však motiv cholery vyniká v samotném závěru, když se hlavní hrdinové po více než padesáti letech společně vydají na plavbu po řece a Florentino nechá vyvěsit na lodi žlutou vlajku. Ta značí, že na lodi vypukla epidemie cholery. Pár se tak může nerušeně plavit až do konce života, ačkoliv děti Ferminy jejich vztah nepodporují.

Milostný román rozhodně nezůstává pouze u toho, že by jen vyprávěl zamilovaný příběh. Márquez se v knize zamýšlí nad manželstvím, láskou, její věčností i pomíjivostí. Pozornost věnuje i tomu, jak velkou roli v lásce může hrát idealizace člověka, ale taky idealizace samotné lásky.

Pro Florentina je neopětovaná láska druhem vznešenosti, na které zakládá smysl svého života. To mu však nebrání v tom, aby navázal nespočetné množství sexuálních vztahů s vdovami i vdanými ženami, srdcem je však stále oddaný pouze Fermině. Ta v manželství nezažívá velkou lásku, ale spíše spokojení se s druhým. Vzpomínka na Florentina se pro ni tak stává symbolem mládí, který dával náznak něčeho hlubšího, než zažívala v manželství.

Márquezovo dílo se řadí k takzvanému magickému realismu. Směr, jenž bývá spojován především s hispanoamerickými romány 60. let minulého století, se vyznačuje tím, že v próze jsou nereálné jevy nepřekvapivou součástí života. Opravdu kouzelně působí kniha jemnou ironií, jíž jsou Márquezovy příběhy protkané – když Florentino pro Ferminu hraje na housle po večerech skladbu, kterou pro ni složil, nařknou ho vojáci, že v houslovém klíči předává špionážní zprávy liberální straně. „Čerta starého špión, prostě jsem se zabouchnul,“ odpovídá vojákům. 

Stejně jako v dalších románech i v tomto Márquez ukazuje, že skutečně žil, aby mohl vyprávět a že Nobelovu cenu za literaturu si právem zasloužil. Obrovská síla knihy spočívá v jeho vypravěčském umění, jímž dokáže snadno vykreslit okouzlující prostředí i zachytit charaktery. Ačkoliv užívá dlouhá souvětí a někdy složitější větnou stavbu, čtenáře po chvíli svým stylem naprosto pohltí a nutí jej rychle obracet stránku za stránkou. Bylo by tedy na škodu, aby jeden z nejkrásnějších milostných románů byl využíván jen pro svůj název, který se dá snadno rádoby vtipně obměňovat.

Láska za časů cholery vyniká svou jedinečnou, poetickou atmosférou. Od první kapitoly předestírá neomezenou paletu vůní a barev, které k jižní Americe neodmyslitelně patří. Spolu s tím, jak k neobyčejným jevům přistupuje jako ke zcela běžným, na čtenáře přenese magickou náladu, se kterou se nebude chtít rozloučit.

Klíčová slova: kniha, Láska v časech cholery, Márquez

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.