22.10.2018 15:16


Recenze: Film Tvář odhaluje tvář polského katolického venkova

Autor: Ketrin Jochecová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Drama inspirované realitou polského katolického venkova – takový je film Tvář, v němž si režisérka Malgorzata Szumowska utahuje z církve, komerce a povrchnosti a nebojí se při tom využít černého humoru.

Snímek Tvář se profiluje jako kritika polské katolické společnosti. Na českého diváka může řada scén působit jako přežitek ze středověku, je proto třeba si uvědomit, že se snímek odehrává na polském venkově, kde katolická církev stále ještě hraje zásadní roli. Dalším kritizovaným atributem je stereotypní povrchnost a přetvářka, kterou režisérka z většiny přisuzuje právě vlivu náboženství.

Drama se točí kolem postavy Jacka, který spadne při stavbě ambiciózně vysoké sochy Ježíše a jako prvnímu Polákovi je mu transplantována tvář. Jacek se svou zálibou v metalové hudbě nepředstavuje typický obraz řádového křesťana, ale místní mu jeho odchylku byli ochotni odpustit právě díky pomoci při stavbě sochy Krista. Z dlouhovlasého metalisty se však po nehodě rázem stává novodobý Quasimodo neschopný řeči, kterého odvrhne snoubenka a z kterého se matka pokouší vymýtit ďábla.

Navzdory těžkému ústřednímu tématu je film plný nekorektního a černého humoru, nad kterým by se polští katolíci z venkova velmi pravděpodobně mračili. Právě díky těmto momentům Tvář není melancholickým dramatem vyvolávající v divákovi beznaděj, ale především hořkou komedií o odvěkém vyčleňování těch, kteří nezapadají.

Snímek syrovým pohledem sleduje reakce lidí na Jackovu proměnu a odkrývá projevy maloměšťáctví, omezenosti a lehce se dotýká i tématu rasismu. Hodnocení současné polské politické situace se však možná záměrně vyhýbá, jako by byl venkov světem sám pro sebe, což není tak daleko od pravdy. To ovšem neplatí pro komerci, která své drápy zaťala i zde. Dokládá to úvodní scéna, v níž se lidé dychtící po zlevněné televizi neváhají uprostřed zimy vysvléct do spodního prádla a vrhnout se do bitvy o plazmu v polonahém výprodeji.

Za zmínku stojí i technická stránka filmu. Kamera zaostřuje na střed obrazu a okraje nechává záměrně rozmazané. Zajímavé jsou také reálie, z nichž film vychází. Nejvyšší socha Ježíše skutečně v Polsku stojí, a to u města Swiebodzin. Stejně tak i první transplantace obličeje proběhla v Polsku.

 Pokud vám tedy nevadí černý humor, není důvod se filmu Tvář vyhýbat. Rozhodně se jedná o snímek, který si člověk zapamatuje.

Klíčová slova: film, recenze, tvář, polsko, církev

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.