26.10.2017 16:05


RECENZE: Elektra ve studiu Marta, v Řecku i v Krnově

Autor: Viktorie Melicharová | Kurz: Stisk | Kategorie: Kultura

Elektra, příběh, o kterém psalo několik řeckých dramatiků, Aischylos, Sofoklés a Euripidés. Elektra nenávidí svou matku a miluje svého bratra. Příběh mnohokrát divadelně zpracovaný. Přesto na něm studenti činoherního herectví našli nový rozměr, řecké uprchlíky žijící mezi Krnovem a Zábřehem na Moravě. A protože téma uprchlíků je dnes aktuální, podařilo se studentům Janáčkovy akademie muzických umění přilákat ke starému řeckému dramatu diváky. 

Audio

    Elektra v podání studentů činnoherního herectví Janáčkovy akademie muzických umění 24.10.2017 ve studiu Marta v Brně.
         
    Autor: Viktorie Melicharová


Na začátku připomíná divadelní scéna spíše sklad než jeviště. Velké dvoukřídlé dveře ve středu scény slouží hercům pro příchody na jeviště a odchody z něj. Po chvíli divák pochopí princip „dvojího jeviště.“ Jsou tak jasně odlišeny dvě příběhové linie, příběh Elektry a příběh Krnova. Vše, co se děje na scéně směrem k divákům, je klasický příběh Elektry v podání Magdaleny Strakové a Oresta, kterého ztvárnil Štěpán Princ. Naopak to, co se odehrává za dvoukřídlými dveřmi, jsou patrně oslavy Řeckých dnů, které se konají každý červen v Krnově na počest uprchlíků. Uprchlíci utekli na Moravu kvůli občanské válce v Řecku v letech 1948 a 1949. Zajímavé je, že příběh Krnova se odehrává zády k divákům. Za dveřmi obvykle herci zpívají a tancují, v divákovi to tak evokuje oslavu, na kterou nejsou lidé na scéně, ti, kteří ztvárňují příběh Elektry, pozváni.

Nejen dimenze Krnova, ale právě i kostýmy propůjčují inscenaci soudobý rozměr. Například královi strážci jsou oděni do neprůstřelných vest, jaké dnes nosí bodyguardi. Kostýmy nemají jednotící prvek, tři dívky oblečené na diskotéku osmdesátých let dvacátého století, zahradník v montérkách, muži v obleku a Elektra s Orestem téměř v civilu.

Vše, co se děje na jevišti, symbolizuje sklad nacházející se za podiem v Krnově, a tak činnosti, které obvykle divák nevidí, jsou naopak demonstrovány, aby umocnily symboliku „zákulisí“. Herci se tak například na scéně v jednom kuse převlékají. Zde je pak pro diváka místy náročné soustředit se na složitý text, když co chvíli vidí na jevišti nahého člověka.

Práce s rekvizitami a prostorem na první pohled jasně dominuje celé inscenaci. Například v dlouhém dialogu Oresta a Elektry pracují herci s lehkou stínohru a své hlasy umocňují využitím megafonu a mikrofonu. Z dlouhých replik dvou postav tak tvoří divácky velmi přitažlivou podívanou. Válka je symbolizována papírovými vlaštovkami létajícími po celém jevišti a navíc doprovázena zvuky střelby. 

Ve druhé polovině dostává děj poměrně rychlý spád, zmizí krnovská realita. Zůstává jen příběh Elektry a její nenávist vůči matce, jejíž důvody Elektra konečně objasní.

Elektru nastudovali studenti podle textu od Jeana Giraudouxe, v překladu Jindřicha Hořejšího. Režie se ujal Zetel, dramaturgii zajistila Karolina Ondrová. Julie Pecková se postarala o produkci. Scénografem inscenace je Jan Matýsek. Hudbou přispěl Vojtěch Dlask.

Inscenace překračuje rámec řeckého dramatu o pomstě, lásce a nenávisti a nutí diváka přemýšlet o tom, kdo nám vládne, jestli jsou to lidé bezúhonní, kteří nestaví osobní zájmy nad dobro společnosti. Studenti Jamu tak nejenže dokázali dílo zaktuálnit pro dnešní diváky, ale tím, že ho obohatili o nový rozměr, také dokázali nadčasovost myšlenek, které se v Elektře objevují a které jsou pro dnešního diváka často těžko srozumitelné.

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.