27.09.2017 23:38


Recenze: Drama U Kočičí bažiny v divákovi vzbudí emoce a překvapení

Autor: Barbora Ficbauerová | Kurz: Stisk | Kategorie: Kultura

Mahenovo divadlo má nově na programu činohru U Kočičí bažiny od irské dramatičky Mariny Carrové. Hra plná zoufalství, zrady, ale i odhodlání měla premiéru v pátek 22. září. Režie se ujal Martin Františák, hlavní roli bravurně ztvárňuje Tereza Groszmannová. Tvůrci divákům nabízí kromě samotné inscenace také lektorský úvod, kde se mohou dozvědět více o autorce a její tvorbě.

Hester se snaží ponížit Carthagovu snoubenku Karolinu. Foto: NdB.

Činohru U Kočičí bažiny napsala Marina Carrová, irská dramatička. Její inscenaci, kterou zrežíroval Martin Františák, mají nyní diváci poprvé možnost zhlédnout v Mahenově divadle v Brně. Před každým představením mohou zájemci navštívit lektorský úvod, kde se o irské autorce a jejím díle dozví zajímavé informace. Nemusí se však obávat vyzrazení děje, naopak lehká znalost života a tvorby Mariny Carrové pomůže divákům pochopit některé motivy v představení.

Pro tvorbu Mariny Carrové jsou důležitá dvě životní fakta. Většinu dětství strávila poblíž města Tullamore, kde je krajina poseta močály, a před maturitou jí zemřela matka. To se promítá i ve hře U Kočičí bažiny.

Hlavní hrdinkou dramatu je Hester Swanová, která žije v karavanu se svojí dcerou Josie u Kočičí bažiny v Irsku. Hester je zoufalá, nešťastná žena, kterou všichni neustále opouští, proto se toulá po bažinách a žal utápí v alkoholu. Opustil ji i otec její dcery Carthago Kilbride, se kterým byla čtrnáct let. Chystá se Carthagova svatba s mladou Karolínou, dcerou bohatého statkáře. To je jedním z důvodů, proč se všichni snaží dostat Hester pryč od Kočičí bažiny. Ta však odejít odmítá, protože právě zde se narodila, zde ji kdysi opustila její matka a ona si přísahala, že tu na ni počká. Tuší, že svůj boj už má prohraný, ale nevzdává se a vrhá se překazit plány ostatních.

U Kočičí bažiny pro mě bylo hrou plnou citů, lásky, zrad a zoufalství, ale také odhodlání, které herci předávali s naprostou lehkostí do hlediště. Jedná se o tragédii, která vezme diváka za srdce a rozhodně se při ní nebude nudit. Z počátku hry mi sice nebylo zcela jasné, jak jsou jednotlivé postavy propojeny, proto orientace ve hře byla obtížná, avšak děj byl dynamický, měl spád a za chvíli už jsem se ve hře orientovala.

Hned na začátku jsou divákovi předkládány různé symboly, které mi připadaly trochu matoucí. Například černá labuť, kterou chce Hester pohřbít. Labuť možná vyjadřovala blížící se smrt a poukazovala na příjmení hlavní hrdinky „Swanová“. Dále však už o labuti nebyla řeč. Celým dramatem se pak prolínalo odhazování papírových krabic různě po jevišti. To mohlo sice symbolizovat touhu ostatních, aby se Hester odstěhovala, postupem času ale přestalo dávat smysl.

Vážným tématem z reálného života se prolínají prvky mystična, kdy například hlavní hrdinka mluví s duchem svého mrtvého bratra nebo jí Kočičí žena žijící v bažině prorokuje tragický osud. Divákovi nejdříve nebylo jasné, co reálné je a co není. Postupně to ale ději dodávalo záhadnou atmosféru.

Přestože je děj především tragický, tvůrci do hry místy vložili tragikomické prvky, které hru příjemně odlehčily, aniž by degradovaly její vážné vyznění.

Co se hereckých výkonů týče, můžu celé obsazení jenom pochválit. Všechno jsem jim uvěřila. Obzvlášť Tereza Groszmannová v hlavní roli zazářila, ale i mladá Anna Marie Havířová v roli Josie předvedla, že na jeviště patří. Kulisy byly jednoduché, ale naprosto dostačující, vynikli tak alespoň samotní herci.

Když se zaměřím na vyznění hry jako celku, zanechala ve mně spoustu emocí. Pocit zoufalství nad osudy hrdinů, překvapení nad koncem, ke kterému děj vygradoval, ale především potěšení, že jsem měla možnost zhlédnout tak dobře zahranou hru.

O povedenosti zpracování svědčil dlouhý aplaus publika na konci představení.

Klíčová slova: divadlo, Marina Carr, tragédie, recenze, U Kočičí bažiny

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.