16.03.2019 12:33


Ráno vstát, jít do neznáma a nevědět, kde skončím a koho potkám. Mladá studentka popisuje svou poutnickou výpravu

Autor: Michaela Prucková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Říká se, že třetí den je kritický. Ale na Janu Hasalovou přišla krize až pátý den, co byla na cestě. Podle plánu měla ujít třicet dva kilometrů. „Třetí den v kuse pršelo, oblečení i krosnu jsem měla promočené, bolelo mě koleno a začínala jsem pochybovat o smyslu celé akce,“ popisuje. Byla právě v půlce portugalské trasy – Svatojakubské náboženské poutě z portugalského Porto do španělského Santiago de Compostela. Do cíle jí zbývalo bezmála sto třicet kilometrů.

„Pokud přežiješ toto, přežiješ už všechno.“

Napříč očekávání, neměla Jana Hasalová k poutnické výpravě náboženské motivy. „Původně jsem chtěla pouť absolvovat po maturitě jako symbolické ukončení jedné životní éry. Ale to se nepodařilo. Cestu jsem odkládala a odkládala, až jsem jednoho dne koupila letenky a nebylo cesty zpět,“ vypráví. Její putování trvalo celkem deset dní, během kterých nachodila na 260 kilometrů.

Když studentka ekonomie vypráví o svém dobrodružství z letošního února, září ji oči a na tváři má nemizící úsměv. Přitom ne celá cesta byla bez obtíží. První problém řešila už cestou do Porto, když v nizozemském Eindhovenu nestihla letadlo. „A to jsem měla mezi lety tři hodiny časovou rezervu,“ říká. Propadlou letenku za příplatek přebookovala na druhý den. „Tu noc jsem spala na betonové zemi v garážích u letiště, jelikož eindhovenské letiště nezůstává v noci otevřené. Řekla jsem si, Jano, pokud přežiješ tohle, přežiješ už všechno,“ směje se zážitku, který ji v tu chvíli vůbec vtipný nepřipadal.

Po příletu do Porto si zakoupila credenciál (poutnický pas) na získávání razítek, která slouží jako důkaz ušlé cesty, a vyrazila. Sama. „Někteří mě od toho odrazovali. Nechoď sama, něco se ti stane, říkali,“ popisuje Hasalová. Ale většina poutníků, které cestou potkala, byli sami. A právě díky tomu se podle jejích slov spřátelili.  

Poutníci ale nebyli jedinými osobami, s nimiž se cestou dostala do kontaktu. Například třetí den ji zastavil starší Portugalec, se kterým si pohovořila o Trumpovi, brexitu či eukalyptech. „Bylo to hrozně bizarní. Ten stařík ani neuměl anglicky, takže jsme se bavili anglicko-německo-francouzsko-italsky,“ směje se při vzpomínce na pána s bicyklem. Nejvíc vděčná je ale staršímu portugalskému páru, který ji odvezl na ubytování, když už nemohla. Stalo se to právě onen pátý kritický den, kdy měla chuť celou pouť vzdát, otočit se, a jet domů. „Ti lidé mě prakticky donutili nastoupit k nim do auta. Žádná z mých námitek, že jsem mokrá a zašpiním jim auto, nepomohla. Dostala jsem plastový sáček pod zadek, abych jim nepromočila sedačku, a hotovo, jela jsem“ popisuje Hasalová. Dodává, že desetiminutová jízda v cizím automobilu byla jediným podvodem, kterého se během poutě dopustila. „Jinak jsem celou dobu šla, žádné vlaky nebo autobusy,“ doplňuje.

„Nechápu, že jsem narazila na tak úžasné lidi.“

Druhou půlku cesty trávila s dalšími pěti poutníky, které potkala na jedné z ubytoven lemujících každou trasu Svatojakubské poutní cesty. Směsici národností tvořili Brazilec Igor, Ital Miguele, Němka Birgit, Slovák Paťo a Španěl Kike. „Každý jsme šli jiným tempem, ale vždycky jsme se večer potkali na ubytovně a společně vařili,“ přibližuje česká zástupkyně skupiny strávené dny. Jediný z poutníků, který šel cestu z náboženských pohnutek, byl jednadvacetiletý Paťo. Birgit absolvovala pouť již potřetí, ale poprvé šla sama.

Do cílové destinace Santiago de Compostela došla šestice spolu. „Před městem jsme na sebe všichni počkali, abychom do něj mohli vkročit společně,“ dojímá se Hasalová. Putování oficiálně zakončila v místní katedrále. Poté si šla na poutnický úřad pro certifikát, který dokládá, že pouť skutečně vykonala. Podmínkou získání certifikátu je ujití minimálně 100 kilometrů, doložené příslušnými razítky z navštívených ubytoven a kostelů. „Španělé si absolvovanou pouť dokonce píší do životopisů,“ zdůrazňuje Hasalová.

V Santiagu zůstala s novými přáteli čtyři dny. „Loučení jsem samozřejmě obrečela. Nechápu, že jsem měla to štěstí a narazila na tak úžasné lidi,“ říká certifikovaná poutnice. Cestou zpět do Česka se seznámila s poslední poutnicí – Češkou Danou. „Seděla ob jedno sedadlo v letadle a začala se se mnou bavit. Prý mi šlo na očích poznat, že jsem šla Svatojakubskou cestu,“ popisuje setkání. Jak se z rozhovoru dozvěděla, Daně zemřel před dvěma roky bratr a od té doby s nikým nemluvila. Pouť absolvovala, protože doufala, že jí pomůže. „A věřím, že pomohla. Už proto, že mluvila se mnou,“ říká Hasalová. Když letadlo vzlétalo, obě dívky brečely. „Vůbec se mi nechtělo domů. Chtěla jsem jít dál. Prostě ráno vstát, jít do neznáma, nevědět, kde večer skončím a koho potkám. Nedokážu vyjádřit slovy, jaké to pro mě bylo. Ale blíží se to pocitu naprostého štěstí,“ zakončuje Hasalová své poutnické dobrodružství. Rozhodně se na Svatojakubskou cestu hodlá vydat znovu. Jen základních cest, po kterých mohou poutníci jít, je celkem dvanáct.

Klíčová slova: cestování, poutníci, Svatojakubská cesta

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.