20.05.2017 17:31


Ragby může hrát každý, kdo se nebojí padat do bláta, říká mladá ragbistka

Autor: Jan Navrátil | Kurz: Stisk | Kategorie: Sport

Ragby se v České republice v posledních letech stále více dostává lidem do povědomí. Málo kdo ale ví, že se tomuto tvrdému sportu u nás věnují i ženy a dívky. Za několik týdnů odstartuje v Irsku mistrovství světa v ragby žen. Střetnou se tam i hráčky, které se tímto sportem živí. O tom, na jaké úrovni se nachází ženské ragby u nás, promluvila mladá ragbistka z týmu Dragon Brno. 

V ženském ragby není nouze o tvrdé střety (vpředu vpravo Eva Atcheson). Autor: indafoto.hu

Brno - Eva Atcheson je devatenáctiletá dívka, která se narodila v Renu v americkém státě Nevada. Už několik let ale žije v České republice, odkud pochází její matka. Má zálibu ve výtvarném umění, divadle a jazycích. Po ukončení studia na Gymnáziu Matyáše Lercha v Brně bude pokračovat na Fakultu architektury Vysokého učení technického. Jen málokdo by však do na první pohled křehké dívky řekl, že jejím dalším velkým koníčkem je ragby.

 

Jak jste se dostala k tak tvrdému sportu, jako je ragby?

Sportuji odjakživa, od čtyř let jsem se věnovala kopané ve Spojených státech. Později jsem hrála v České Republice s chlapci a nakonec v ženském družstvu. Ve dvanácti letech jsem přešla na basketbal a věnovala se mu dva roky. U obou sportů se ale buď rozpadl tým, nebo jsem zůstala v kategorii sama. Na volejbal už jsem ve čtrnácti byla „moc stará“. Když se mě proto kamarádka zeptala, jestli s ní nezkusím ragby, ráda jsem kývla.

 

Kolik let hrajete?

V září to bude pět let.

 

Jak na to, že hrajete ragby, reaguje okolí? Přece jen asi nejste žena kulturistického vzezření. 

Chtěla bych pětikorunu za každou větu typu: “Ale vždyť jsi taková křehká! A nejsi na to moc hubená? Tak to bychom do tebe neřekli.  A to jako hrají i holky? To holkám nesluší”, nemusela bych chodit na brigády.

 

Je u nás ženské ragby populární?

Jak se to vezme. I mužské ragby je u nás málo známé, nemáme profesionální hráče, mediální pokrytí ligy taky není velké. Ale ženské ragby každým rokem roste. Přibývají nové týmy a kluby, s čímž se zvyšuje i povědomí o sportu. To potřebujeme.

 

Existují u nás i dětské dívčí týmy?

Menší děvčata hrají do šestnácti let ve smíšených týmech s chlapci. Až potom mohou hrát za ženy. Bohužel je mezi šestnáctým a osmnáctým rokem menší propast, kdy dívky nemohou hrát, protože jich není v kategorii dost, aby postavily více týmů. Ragbyová unie navíc nedávno zpřísnila podmínky pro předčasný posun do starších kategorií. Tím spíš je potřeba více nových mladých holek, aby bylo možné takovou ligu skutečně vytvořit a dívčí ragby opravdu rozvíjet. 

 

Jaké podmínky musí dívky a ženy splňovat, aby mohly začít s tímto sportem?

V zásadě nic speciálního. Rozhodně není vzor, do kterého se musí člověk vejít, aby mohl hrát. Ragby hrají holky menší i větší, širší a užší. Každý si najde své místo, svůj post, na kterém bude užitečný. Ale nesmí se bát padat do bláta.

 

Jak je to s ženským ragby ve světě? Existují někde profesionální hráčky?

V zemích, kde je ragby populárnější, jako jsou Anglie, Francie, Nový Zéland a Austrálie, existují i profesionální hráčky. Ale to už je skutečně úplně jiná liga, takové ženy můžeme zatím jedině zpovzdálí obdivovat.

 

Jsou u ženské varianty ragby nějak pozměněná pravidla oproti mužské?

Ne. Všechno je stejné. Pravidla, míč, vybavení. Jen v u nás ženy hrají hlavně variantu o sedmi hráčkách a muži hrají v patnácti, protože není v jednotlivých klubech dost žen, aby poskládaly celý „patnáctkový” tým.

 

Působila jste i v některých reprezentačních týmech?

Ano, byla jsem víceméně u zrodu české reprezentace dívek do osmnácti let a působila v ní dva roky.

 

A jak se liší ženské ragby v klubu od toho reprezentačního?

V reprezentaci jsou logicky na hráčky mnohem větší nároky. Je potřeba obětovat čas i mimo obvyklé tréninky posilovně, běhu a jiné individuální přípravě. Pak jsou tu soustředění, reprezentační srazy a výjezdy do zahraničí.

 

Potkalo vás už nějaké závažnější zranění?

Musím zaklepat, že ne. Matně si vybavuji dva nebo tři otřesy mozku, nalomený nos, což vlastně nejde ani vidět, klasické namožení kloubů a šlach. Obvyklé modřiny už snad ani není třeba zmiňovat, to k tomu patří. Zdá se mi, že v ragby jsou buď lidé, kteří jsou zranění pořád, nebo nikdy. A já naštěstí spíš nikdy.

 

Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?

Ty dva roky strávené v dívčí reprezentaci.

 

Jak se v ragby vidíte do budoucna?

Od té doby, co jsem skončila v reprezentaci, se ragby věnuji méně. Dost mi jej narušila škola a jiné zájmy. Doufám, že se to zlepší a budu se tomuto sportu moci věnovat více a zlepšovat se. Profesionální kariéru ragbistky v zahraničí ale rozhodně neplánuji.

Klíčová slova: ragby, ženské ragby, sport, amatérský sport

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.