10.04.2016 17:12


Ragby je životní styl, říká bystrcký trenér Michal Bielik

Autor: Simona Svobodová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Kontaktní míčový sport, který do Česka přišel z Anglie. Právě tím je ragby. I když je stále považováno za jeden z nejtvrdších sportů, kvůli neustálým úpravám pravidel už tomu tak zdaleka není. „Mezi nejčastější úrazy patří natažené svaly, odřeniny a naraženiny. Nejnebezpečnější jsou však otřesy mozku,“ říká trenér bystrckých mladíků Michal Bielik. 

Audio

    Bezpečnost v ragby
         
    Autor: Simona Svobodová

Jednadvacetiletý Michal Bielik se k ragby dostal souhrou náhod. Díky svému odhodlání, píli a přesvědčení, že tento sport má smysl, se vypracoval na trenéra bystrckých hráčů do šestnácti let. Ragby je pro něj životním stylem, ne jenom koníčkem.

Jak jste se ke sportu dostal, a proč zrovna ragby?

K ragby jsem se dostal prakticky úplnou náhodou. Nikdy jsem žádný velký sportovec nebyl a tělocvik nepatřil mezi mé oblíbené předměty. Na základní škole jsme si občas chodili s kluky zakopat klasický fotbal. Potkal jsem tam mladšího spolužáka, který mi řekl, že chodí na ragby, a jestli bych to s ním nechtěl zkusit. Po prvním tréninku mě to začalo bavit, tak jsem chodil dál. Kamarád pak paradoxně skončil a já začal chodit bez něj.

Na první tréninky jste přišel jako amatér, trénoval jste tedy se začátečníky?

Vzhledem k tomu, že není až tolik lidí, kteří by dělali tento sport, nemáme v klubu rozděleny týmy podle úrovně, ale podle věku. Začal jsem tedy hrát s kadety, mezi kterými byli kluci, kteří hráli už několik let. Tuto kategorii však časem zrušili. Nechtěl jsem jezdit trénovat nikam daleko, a tak mě mezi sebe už v patnácti letech vzali dospělí chlapi. Teď, když trénuji kluky, kterým je čtrnáct až patnáct let, tak se je snažím držet dál od dospělých, aby se nezranili. U mě tomu tak naštěstí nebylo.

Trenér bystrckých hráčů do šestnácti let Michal Bielik. Autor: Simona Svobodová

Jak se z vás stal trenér?

K trenérství jsem vyloženě nesměřoval. Nějakou dobu jsem dobrovolně pomáhal s tréninkem dětí, což mě začalo bavit. Motivovalo mě k tomu především, že jsem chtěl proniknout hlouběji do principů hry. Postupně jsem si začal dělat trenérské licence, což mi přináší různé výhody. Za samotné trénování ragbistů placen nejsem, ale nemusím platit klubový poplatek za to, že sám hraji.

Jak byste vysvětlil pravidla ragby člověku, který přijde na trénink jako úplný začátečník?

Tento sport se vyvinul z klasického fotbalu, když jeden z hráčů, místo aby do balónu kopal, jej vzal do rukou a běžel s nim k bráně. Takže s ním má něco společného. Klasické ragby hraje patnáct hráčů na obou stranách. Hrací doba je dvakrát čtyřicet minut.  Když přijde na trénink někdo nový, většinou ho pravidly moc nezatěžujeme. Základem úspěchu je získat míč, běžet a položit ho za brankovou čáru. Oproti fotbalu je zde velký rozdíl v přihrávání. Hráč, který nese míč, ho smí přihrát pouze dozadu.

Jakým způsobem může soupeř hráče zastavit?

Soupeř může hráče zastavit složením. Ramenem a rukama ho obejme od pasu dolů a snaží se ho dostat na zem, tomu se říká skládka. Další fyzický kontakt se objevuje u takzvaného rucku. Je to situace, kdy dva hráči bojují o balón. Na nižší úrovni se stává, že se hráči kolem balónu shluknou, a začnou se o něj rvát. Když se objeví pěsti a větší násilí, zasahuje rozhodčí, který může udělit červenou kartu. 

Ragby je fyzicky náročný sport, jakým způsobem pracujete na své kondici?

Jakožto hráč A týmu trénuji přímo ragby dvakrát týdně. Celkově se však snažím mít průměrně pětkrát týdně nějakou aktivitu. Další tréninky pracuji na své fyzičce. Snažím se také věnovat crossfitu, což je hodně dynamický sport zaměřený na celé tělo. Právě dynamiku a výbušnost má s ragby společnou.

Jaký je váš největší úspěch?

Nejspíš třetí místo mých svěřenců na mistrovství republiky. I když to nebylo vítězství, je to velký úspěch především proto, že pražské kluby jsou na vyšší úrovni než moravské. Dále také, že se někteří mí kluci dostali do reprezentačního výběru. Mně pak bylo nabídnuto, abych pomáhal trénovat s národním týmem do šestnácti let. 

Na jaké úrovni je teď české ragby?

Myslím, že přímo na Moravě je úroveň hodně nízká. Je to dáno především tím, že týmů není moc. Dalším problémem je, že se zde nezačíná už od malých dětí, takže se nějaké velké hvězdy nemají moc kde brát. Pražské týmy jsou na tom v tomhle ohledu lépe i tím, že v rámci věkových kategorii mají rozděleny hráče podle schopností. Do budoucna je potřeba především nabírat více dětí, což je reálná vize.

A svou budoucnost vidíte jak?

Co se týče mé budoucnosti v trenérství, je mým osobním cílem zahrát si v mužích s kluky, které trénuji od jejich třinácti let. Co se týče ostatního, rád bych dostudoval Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity a možná i někam vycestoval na Erasmus. Od toho mě však odrazuje to, že nevím, kdo by moje svěřence převzal. Nerad bych, aby moje práce přišla vniveč.

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.