08.05.2019 22:11


Rádio Ivo ukázalo, že život lze docenit i za ztížených podmínek

Autor: Silvie Kadlčíková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Od středověké střelnice až do ústí Labe v Severním moři. Takovou cestu absolvovali hrdinové improvizované rozhlasové hry z cyklu Rádio Ivo: Život nedoceníš včera v brněnském HaDivadle. Petr Marek, Johana Švarcová a Marian Moštík opět dokázali, že v improvizaci a velké představivosti je síla.

Rádio Ivo: Život nedoceníš

Úvod hry seděl tematicky k osmému květnu, kdy oslavujeme konec druhé světové války. Po útržkovitém rozhlasovém záznamu oznamující německou kapitulaci se ozvaly výstřely, ale společně s protagonisty jsme se neocitli na zbývajících bojištích, ale v zábavním parku ve stylu středověké střelnice. Hlavními postavami zde byl ředitel a homosexuál Šimon trpící na omdlévání a alergii na med, jeho nová ošetřovatelka Jarmila Nová a recepční Ivan, později přejmenován na Tomáše.

Poněkud absurdní umístění hry do střelnice, které vyplynulo improvizovanými dialogy postav postupně gradovalo přes zvrhlé vykonávání potřeby v kostele z důvodů zavaleného vchodu až do chaotického a chvíli nejasného vysvobození do proudu řeky Labe. Zde postavy rozmlouvaly deset dní, než se dostaly k ústí do moře, kde jejich život skončil. Právě improvizace hře dodávala potřebnou dávku absurdního humoru, který je pro hry z cyklu Rádia Iva typický. Postavy se vzájemně velmi často vehnaly svými poznámkami do neřešitelných situací (například hledání wifi ve starém kostele), které většinou rozřešil Petr Marek v roli Šimona různými zvukovými efekty - výbuchy, střelbou, plovoucí vodou. Bylo vidět, že protagonisté byli velmi soustředěni na děj, jelikož zorientovat se ve spletitých identitách i situacích bylo občas těžké i pro něi pro diváky. Zde hercům ale určitě pomáhala jednak divadelní průprava, kterou načerpali během let na různých scénách po republice, i bohatá historie improvizací při tvorbě dalších her z cyklu, jež v režii Romany Bohunské vznikají už od roku 2006.

Vývoj postav prodělal stejné kotrmelce jako lokace. Na začátku jasně daná hierarchie začala dostávat trhliny, když Tomáš odhalil, že je ošetřovatelka japonská agentka, a navíc k tomu muž. Než tuto skutečnost vzal Šimon na vědomí, stihl několikrát omdlít a málem se utopit. Jarmilina/Sakurova výhodná pozice se z vymáhání finančního obnosu za to, že o fungování střelnice neřekne svým nadřízeným proměnila v zajatce, kdy peníze za její vydání zase vymáhal Šimon od jeho japonského otce. Ten jí odsoudil raději k smrti, což byla jedna z mála opravdu emotivních chvílí hry. Ke konci hry pak došlo k nečekanému odhalení Tomáše jako spolupracovníka celé japonské mafiánské rodiny. Znepřátelené postavy ale přesto došly smíru pomocí praktikování podivných japonských sexuálních praktik, jejíž kombinací protagonisté v sále vyvolali salvy smíchu. Abolutní rozvrat nakonec vyústil v poetický konec ve stylu buddhismu, kdy si postavy slíbily, že se setkají v dalším životě.

I když si spoustu her mohou diváci pustit i ze záznamu, dívat se na mimiku, soustředěnost, vnímat (někdy i nahodilou) tvorbu efektů a pozorovat smích mimo mikrofon u tří sehraných protagonistů, když vymyslí naprostou hloupost, je něco, co pouhý zvukový záznam nedokáže zprostředkovat. V tomto směru se hra blíží spíše k divadelnímu představení než k rozhlasové hře. A to je vlastně úplně v pořádku.

Klíčová slova: Rádio Ivo, improvizace, rozhlas, hra, Život nedoceníš

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.