24.05.2011 22:29


Rád bych fotil ve válce, říká talentovaný fotograf

Autor: Vojtěch Šprdlík | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Výběr z bobulí

Studuje ekonomicko-správní fakultu a brigádničí v kavárně. Co dál? Jen to, že když vezme do ruky fotoaparát, většinou fotce nic nechybí. Spoušť už stiskl mnohokrát, má za sebou vernisáž, stovky prodaných fotek, další ho jistě čekají. Jeho jméno je Petr Uchytil, nadaný fotograf.

Dnes má každý na mobilu fotoaparát, každý umí zmáčknout spoušť. Co podle tebe dělá z člověka fotografa? Kdy o sobě můžeš říct, že jsi fotograf?

Nevím, asi nikdy. Nebo je to podobné jako se sportovci, za něj se taky mohou považovat, když za to dostávají prachy. Já neodsuzuju, když někdo fotí na mobil nebo na kompakt nebo na podobné přístroje, spíš se dívám na to, co fotí. Když se někdo fotí v zrcadle, dělá tam na sebe ksichty, tak to fakt neberu. Jeden můj kamarád, fotí i pro Mladou frontu, fotí na mobil, na kinofilm, prostě na to, co má po ruce, a stejně má ty fotky hezké. Dokáže zachytit tu správnou atmosféru, má to kompozici a nakonec je vlastně jedno, že tomu chybí ta obrazová kvalita.

Jak si myslíš, že vypadá dobře vyfocená fotka?

To se asi nedá říct. Říká se, že máš určitá fotografická pravidla kompozice, nějaké linie, třetiny a tak. Někdy je dobrý se podle těch pravidel řídit, když třeba fotíš něco na zakázku. Ale většinou, když se podíváš na fotky, které se ti líbí, nebo jsou nějak slavné, tak tam ta pravidla nejsou dodržovaný.

Máš nějaký vzor, podle kterého fotíš? Nějakého slavného fotografa?Petr Uchytil

Zrovna jsem se o tom bavil nedávno s přítelkyní, že ani moc nesleduju světové fotografy. Znám pár fotografů tady z Brna, pár po republice, ať už fotí pro noviny, nebo nějak umělecky. Nějaké fotografy ze světa taky znám, ale že bych se nějak zvlášť zajímal kdo co nového nafotil, to ani ne. Přijde mi, že kdybych pořád zkoumal, co nafotili jiní, tak mě to ovlivní. Když bych se potom podíval na fotku a řekl si, to vypadá jako od někoho jinýho, to není úplně to, co chci.

Nutná otázka – jak ses k focení dostal? Kdy tě napadlo, že bys mohl fotit i jinam, než do rodinného alba?

To si pamatuju docela přesně, kdy jsem se rozhodl koupit si zrcadlovku. Byli jsme na akci se skautem a já jsem ztratil oddílovej foťák. Teda myslel jsem si, že jsem ho ztratil, pobíhal jsem tam a všude ho hledal a říkám si, tak co, mám nějaký peníze, tak si koupím svůj. Ten foťak jsem nakonec našel, ale zrcadlovku jsem si koupil taky a od té doby fotím. Lidem se to docela líbilo, tak jsem fotil nějak víc a potom jsem si uvědomil: kašlu na brigády, udělám si živnost! (směje se)

Takže jsi se stal fotografem vlastně úplně náhodou.

Úplně, kdybych tenkrát neztratil ten foťák, tak vůbec nevím, jestli bych měl nějaký impuls si koupit můj vlastní a začít něco fotit.

Učil tě někdo fotit? Jde to vůbec?

Vůbec. Když si to tak vezmeš, tak ono je to vlastně strašně jednoduchý. Musíš rozumět asi jenom pěti věcem, trošku vědět, co ovlivňuje co a pak už stačí jenom fotit a přemýšlet, proč tahle fotka vypadá tak a ta druhá zase jinak. Rozhodně to není něco jako kvantová fyzika, nebo tak.

Dá se naučit fotit pomocí nějaké příručky?

Příručka tě naučí rozumět čísílkům, který ti ten foťák ukazuje. Na focení už asi musíš mít trochu oko. Každá věc má nekonečně mnoho způsobů, jak ji můžeš vyfotit, z různých úhlů, kompozic a podobně. Na to, abys vybral tu správnou, asi už musíš mít nějakej ten talent, nebo jak tomu chceš říkat. Tam už musíš mít kreativitu, nápady.

Takže než něco vyfotíš, hned přemýšlíš, jak by to mělo vypadat? Nebo zkoušíš?

Záleží na tom, co fotíš. Když jsem fotil fotku na svou výstavu, tak jasně, hodně jsem o tom přemýšlel, jak by to mělo vypadat a tak. Ale když fotíš nějakej dokument, tak to je rozdíl, musíš být pořád ve střehu, okamžiky jsou prchavý. Něco ti unikne a už to nevrátíš, takže tam moc času k přemýšlení nemáš. Ale i tak trošku přemýšlet musíš, abys super okamžik třeba úplně nepodělal.

Jak změní fotografa, když fotí na film, ne na paměťovou kartu?

Strašně. Hned poznáš, jestli fotograf začínal na kinofilmu a pak přešel na digitál, nebo naopak. Ten co začínal na kinofilmu, tak většinou udělá míň fotek, ale víc nad nima přemýšlí, víc si jich váží, protože přecejenom ten film něco stojí. A když tě jeden snímek stojí deset korun, tak už si sakra rozmyslíš, co a jak budeš fotit.

S digitální fotkou souvisí i možnost ji upravit na počítači. Kde zbývá prostor pro to umění, když ji fotograf pak může změnit k nepoznání?

Já jsem docela dost velkej odpůrce photoshopů a podobných programů. Ono když člověk něco vyfotí a pak to projede photoshopem, tak je to vidět. Kdo rozumí focení a má to trochu v oku, tak to na fotce pozná, že je upravovaná. Pro mě už je to spíš tak, že fotku nevyfotíš, ale spíš uděláš.

A to je mezi fotografy většinový názor, nebo mluvíš jen sám za sebe?

Co znám fotografy, tak spíš jsou zastánci toho, že vyfotíš, co vyfotíš, a pak už bys to neměl moc upravovat. Samozřejmě, že občas je to trochu potřeba, ale v mezích. Ne, že tam budu něco rozmazávat, retušovat, nebo přebarvovat. To už je spíš grafika, než focení.

Vyvoláváš si sám fotky, když fotíš na kinofilm?

Mám doma tu aparaturu, je to pro mě takovej balzám na duši, si to dělat sám. Poslední dobou jsem na to sice neměl úplně čas, měl jsem hodně zakázek, ale teď za pár měsíců pojedu do Nepálu, tam beru film i digitál, to bude něco. Ten analogovej foťák totiž už sám o sobě dělá tu atmosféru, ta stará poškrábaná čočka, celý je to bez baterek. A taky se na tom naučíš dobře fotit, tam si musíš nastavit všechno úplně sám, žádnej automat. V tom je ta krása, že vlastně vůbec nevíš, jak ta fotka vypadá, neobjeví se ti nic na displeji, musíš počkat, až se vyvolá.

Proč dělá fotograf vernisáž? Aby se pochlubil, vydělal?

Tak zaprvé je to výborná reklama, protože spousta lidí, která věděla, že sice fotím, ale nevěděla jak, najednou zjistí, že asi nejsem úplná guma. A navíc si na tom uděláš jméno a jasně, chceš se pochlubit a nakonec na tom i něco vyděláš, protože se pár fotek prodá. Vernisáž se nedělá, abys na tom vydělal. Ale ty náklady se ti později většinou vrátí.

Proč většina fotografů, když fotí umělecké fotky, fotí černobíle? Ať už je to na kinofilm, nebo digitál…

Většinou, když se fotí umění, tak je důležitý nějaký výraz, určitá kompozice a atmosféra. Černobílá tomu pomáhá, nerozptyluje tě barvama. Barva odvádí tvou pozornost a tvůj pohled se nesoustředí na tu kompozici a nechává se rozptylovat. Spousta lidí, kteří neumí moc fotit, fotí černobíle proto, že fotí blbě a černobílá jim hodně odpustí.

Máš nějaké téma, které rád fotíš?

Rád fotím prsa. (směje se) Akty obecně rád fotím. Ale jinak je mi to vcelku jedno. Spíš je problém v tom, že když dlouho fotíš to stejné, tak tě to přestane bavit. Možná ty prsa ne, ale jinak je to potřeba střídat.

A co bys nefotil? Myslím, nějaké téma, do kterého bys opravdu nešel.

Nevím, to asi zjistím, až to uvidím. Spousta lidí by ti asi řekla, že by nefotili porno, ale s tím bych asi neměl takovej problém. Co bych nerad fotil, jsou fotky z různých galavečerů a párty celebrit. To ale neznamená, že bych to nevyfotil. Je to sice divný, ale rád bych fotil třeba ve válce. Hlavně kdybych nepřišel o foťák. 

Klíčová slova: Fotograf, výběr z bobulí, talent

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.