26.02.2015 10:14


Půst je školou lidství a solidarity, říká kněz Václav Hejč

Autor: Jandová Hana | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Po oslavách masopustu, které nevynechalo ani Brno, nastala postní doba. Prožívají ji hlavně křesťané, kteří se budou po čtyřicet dní připravovat na Velikonoce. Co ale půst obnáší a je opravdu jen pro věřící? A není to dnes už jenom přežitek? Na tyto a další otázky v rozhovoru odpovídá kněz z Petrova Václav Hejč.

Brno – Není to tak dávno, co centrem Brna procházely skupiny krojovaných tanečníků a masek. Zpívalo se, tančilo a jedlo. Po masopustu ale přichází období, pro nějž je typické spíše ztišení a rozjímání. A samozřejmě i půst. 

Minulou středou, takzvanou Popeleční, jsme vstoupili do postní doby. Jaký význam má toto období pro křesťany?Petrovský kněz Václav Hejč. Foto: Archiv V. Hejče

Postní doba je přípravou na velikonoční svátky pro křesťany i pro ty, kdo se chtějí nechat o Velikonocích pokřtít. Jejím cílem je nastartování, obnova a rozvoj duchovního života. To znamená života ve vztahu k Bohu, k druhým lidem, k sobě samému i k přírodě. Tyto vztahy se neustále učíme udržovat v souladu, který ztrácíme, narušujeme, oslabujeme. Postní doba je k tomu zvláštní příležitostí. Využít můžeme základní prostředky: modlitbu, půst a almužnu, dobročinnost a smíření.

Slovo „půst“ působí trochu přísně. Musí se lidé se zřeknout všeho, co mají rádi?

Půst opravdu znamená zřeknout se něčeho, co máme rádi, kvůli někomu, koho máme rádi. Určitě ale ne všeho. Důležitější než to, co si odříkáme, je důvod, kvůli kterému si to odříkáme. Může to být z lásky k sobě samým, pokud se vzdáme cigaret nebo alkoholu. Může to být z lásky k druhým, když se zřekneme utrácení, abychom podpořili dobročinnou organizaci pomáhající chudým lidem, nebo třeba když vytouženou čokoládu nabídneme i ostatním. A může to být z lásky k Bohu, když místo internetu pár minut věnujeme modlitbě anebo ráno vstaneme o něco dřív a probereme se nejen kávou, ale i krátkou modlitbou s Bohem. Nový den pak budeme vnímat jako dar a ne jako plochou všednost.

Na Popeleční středu a Velký pátek je dovoleno jedno velké jídlo za celý den a nesmí se jíst maso. V ostatní dny je to potom jak?

V ostatní dny to už záleží na svobodném rozhodnutí, možnostech a svědomí každého.

Oproti dřívějším dobám se nároky na půst hodně zmírnily. Je tedy i dnes aktuální a není to už jen přežitek starých časů?

Je odvěkou zkušeností, že tělesný půst zbystřuje smysly. Pokud se muž vydával nebo ještě někde i dnes vydává na lov nebo do boje, nemůže být plně nasycený. Sytý člověk má ochablé smysly, zrak i sluch a je celkově utlumený. K lovu nebo ochraně před nebezpečím je potřeba mít smysly pozorné a bystré, být připravený na rychlý útok či obranu. Nasycený lovec je buď pomalý a nic neuloví, nebo je dokonce v ohrožení, že se stane kořistí útočníků. Obdobně je tomu v duchovním životě a v životě vůbec. Půst očišťuje a zbystřuje naše smysly a připravuje nás na boj s našimi slabostmi, špatnými návyky a na rozvíjení toho dobrého. Je to umění sebeovládání, které k člověku jako tvoru obdařenému rozumem patří. Rozvíjí naše vnímání a soucit s těmi, kteří nežijí tak dobře jako my. Takže ano, půst rozhodně je stále aktuální. Rozvíjí v člověku to dobré. Je školou lidství a solidarity.

Postní doba tedy může být inspirující i pro nevěřící?

Znám několik lidí, pro které je tato doba podnětem k nějakému postění a sebeovládání, i když jejich motivace nemají duchovní charakter, tedy nevycházejí ze vztahu s Bohem. Nejsou špatné, ale podle křesťanského chápání neúplné. I takový půst ale podněcuje k pozornějšímu vnímání svědomí, k sebeovládání a k soucitu.

Znamená to dát si určitá předsevzetí? Ta ale mnoho lidí většinou nedodržuje …

Předsevzetí nám může sloužit jako prostředek k sebepoznání. Poznáváme sebe sama ve svých schopnostech a možnostech i ve své nedokonalosti a slabosti. I při tělesném cvičení musíme přijít na to, které cviky a v jaké intenzitě naše tělo vyžaduje. Poznání vlastní omezenosti nemá vést ke smutku a rezignaci, protože Bůh nám dává s neutuchající trpělivostí stále novou šanci a posilu. 

Hodně lidí, pracujících i studentů, je natolik zaneprázdněno, že prožít postní dobu zkrátka nestihnou. Je to opravdu o volném čase?

Duchovní život není jenom něčím pro volný čas. Postní úsilí a obnova nemusí být jen něco navíc, něco nad rámec normálního života. Postní čas může být příležitostí vnímat to, co děláme, novým pohledem. Při práci si například můžeme klást otázku, zda stavíme jen nějaký dům z malty a cihel, nebo tvoříme domov pro rodinu. Podobně je to se studiem. Ukládáme jen namáhavě informace, nebo rozvíjíme své znalosti a schopnosti ke službě druhým lidem? Není přece i poctivé studium pro službu druhým nebo z vděčnosti k Bohu, který nás určitými schopnostmi obdaroval, formou půstu?

Postní doba je přípravou na Velikonoce, které jsou pro křesťany velmi důležité. Proč ale myslíte, že je tento svátek nakonec vidět mnohem méně než Vánoce?

Narození děťátka je i pro nekřesťany mnohem uchopitelnější a přijatelnější než utrpení a smrt na kříži. To druhé je možné pozitivně pojmout jen tehdy, když věříme, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých, a tak přinesl světlo, naději a smysl i do všech těžkých lidských situací, nejen do těch radostných. Tyto dvě události víry ale nelze od sebe oddělovat. Vánoce totiž přinášejí člověku naději, kterou Velikonoce vyjasňují, naplňují a dovršují.

 

 

Václav Hejč pochází ze Šošůvky, z farnosti Sloup v Moravském krasu. Ke kněžství se začal připravovat až ve třiceti letech, v roce 2007. Předtím vystřídal několik zaměstnání a vystudoval vyšší odbornou sociální školu v Olomouci. Od svého vysvěcení v červnu minulého roku působí jako kaplan při katedrále svatého Petra a Pavla v Brně na Petrově. 

Klíčová slova: postní doba, Velikonoce

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.