26.12.2012 23:43


Punče sem, punče tam, punče, kam se podívám

Autor: Zuzana Šebečková | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Den s...

Je půl desáté ráno. Stepuji před jedním ze stánků na vánočních trzích na Zelňáku. Dvanáctihodinový maraton prodeje horkých alkoholických punčů může začít. Jaké je strávit den na vánočních trzích?

Za stánkem zastavuje stříbrné auto a vystupuje z něj můj šéf pro dnešní den. Jakub Veleba má pod velením jeden ze stánků, kde vaří a prodává horké alkoholické punče nejrůznějších chutí, vůní i ingrediencí. Odemyká stánek a pouští mě dovnitř. „Ohřejeme punče a za deset minut můžeme otevírat, zatím se můžeš obléct,“ ukazuje mi hromádku oblečení. Prodavači na Zelném trhu musí být oblečeni v dobových kostýmech. Oblékám proto bílý kožíšek a v pase si uvážu červenou sukni. Vzápětí dostávám instrukce. „Do každého punče patří jiné ovoce,“ ukazuje Jakub na mísy s nakrájenými citrusy a ananasem. „Zbytek ti poví Ája,“ dodá a zapíná várnice.

„Dobré ráno,“ ve dveřích se objeví veselá tmavovláska. Andrea Bartošová tráví na vánočních trzích většinu předvánočního času. Když neprodává punče ve stánku, provozuje své malé bistro v hokejových halách. „Dneska zima nebude, to půjde,“ hodnotí počasí a pomáhá Jakubovi otevřít dřevěné okno.

Jsme na tom zdaleka lépe, než trhovci odnaproti, prodávající šperky, svíčky nebo keramické nádobí, kteří stojí celý den na studené dlažbě. My máme tu výhodu, že si můžeme už od rána užívat tepla za barikádou várnic, ve kterých se při teplotě pětašedesát stupňů ohřívají punče. Navíc pořekadlo, že dobré zboží se prodává samo, je pravdou. U alkoholu, který navíc v chladných prosincových dnech zahřeje, to platí dvojnásob. Vypadá to, že se dnes nezastavíme. Sotva připravím červené kelímky a stačím se rozhlédnout, u okénka stojí první zákazníci.

 „Zázvorový punč je opravdu ze zázvoru?“ ptá se padesátník v pletené čepici. „Ano, zázvorový punč je ze zázvoru, vanilkový z vanilky, citrusový z citrusů. Pouze dětský punč nevyrábíme z dětí,“ odpovídá ironicky Jakub, jemuž černý humor není očividně cizí. Obsah nápojů si mohou zákazníci přečíst na vyvěšených tabulích. Tajnou recepturu si Jakub nechává pro sebe a poměry vína, džusů a alkoholu neprozrazuje.

Je znát, že metanolová kauza v lidech stále vzbuzuje obavy. „Není ten alkohol pančovaný, že ne?“ ptá se brýlatá paní ve fialovém kabátu. Co na to odpovědět? „Pijeme to celý den a zatím vidíme, paní,“ mrkne na podezřívavou důchodkyni Andrea. „A kdyby přece jen alkohol závadný byl, tak se sejdeme na očním,“ dodává vzápětí. Paní se rozesměje a odchází. Kdo nemá obavy ze závadného alkoholu, má strach z čepice šlehačky, která je součástí jednoho z druhů punče. „Nezrychlí mi to trochu krok?“ směje se sympatická blonďatá paní ve středních letech. Vysvětlujeme jí, že na toaletu jí to krok určitě nezrychlí. Jestli však někam poběží, bude to zpět k našemu stánku pro další porci této lahodné dobroty.

Samozřejmě, že víme, co prodáváme a sem tam se něčeho teplého napijeme. Já to však moc nepřeháním. V prvé řadě musím zvládat kupecké počty. Když už se dnešní den překlene do druhé poloviny, mám problém sečíst i kolik je deset plus deset. Navíc stačí nadzvednout poklici z várnice, nadechnout se a v ten moment jsem ovíněná až hrůza. Kolem čtvrté hodiny se začíná u okénka tvořit fronta. Dvacetimetrový zástup lidí se točí kolem stánku a směřuje dolů. Začínají mě bolet nohy a přestávám se smát. „Co je ti? Umíráš?“ ptá se mě Andrea. Já sice neumírám, ale nohy by odpočinek potřebovaly. Vydržet deset hodin ve stoje je otázkou zvyku, což mi zatím chybí.

Když jde do tuhého a fronta u okénka se nekrátí, sem tam se i stane, že něčí nešikovná ruka upustí plný kelímek na zem. „Spadlo ti to, Máchale, asi vítr,“ použiju hlášku ze známé české pohádky. Než stačím podlahu utřít, stojím přilepená ve sladké kaluži. Úbytek energie je znát. Je na čase zpestřit si den něčím k jídlu. Rozdělujeme si bojové úkoly a každý musí donést něco dobrého na zub. Během dne ochutnáváme mimo trdelníku a bramboráku i maso ze zabíjačky nebo italské sušenky.

Pracovat na vánočních trzích má výhod spoustu. Jednou z nich je i to, že jste na dobrém strategickém bodě v centru města a máte tak šanci potkat spoustu známých, se kterými nejste schopni se za celý rok ani jednou sejít. Problém je v tom, že svým milým přátelům můžete tisíckrát zopakovat, že jste ve stánku na Zelném trhu a i přesto vás budou hledat na náměstí Svobody.

Když za vámi někdo zavítá a ptá se vás na vaše dojmy ze dne za pultem, nezvládáte to. Jedním uchem dáváte pozor, pod který kohoutek máte strčit kelímek, druhým uchem posloucháte svoji kamarádku. Stačíte si tak akorát popřát bohatého Ježíška a hodně zdraví. Hezké Vánoce vám popřejí i někteří zákazníci, kteří stojí ve frontě už potřetí nebo počtvrté. Vánoce jsou nejen za dveřmi, ale i všude kolem. I přes ty bolavé nohy, ulepenou podlahu a hlavu, která v deset večer nespočítá ani jedna plus jedna...

Klíčová slova: punč, Vánoce

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.