19.04.2018 12:34


Pták na Masné: Zvuk, který nemá jméno

Autor: Vojtěch Vanda | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Uchem Brna

Na východním konci městské části Brno-střed, na pravém břehu řeky Svitavy, stojí Zderadův sloup. Stará vzpomínka na Zderada ze Švábenic, který prý umřel v souboji s Břetislavem II. při obléhání Brna. Nalevo od něj vede stejnojmenná ulice, na které stojí další Zderad – multifunkční dům. Zde pracuji již tři čtvrtě roku. Každou směnu odtud poslouchám zvuk ulice. Letos ale zní jinak. Slýchám totiž divně nasládlý skřehot. Jako by patřil nějakému ptákovi. Umínil jsem si, že zjistím, co nebo kdo tento zvuk vydává.

Audio

    Pták na Masné
         
    Autor: Vojtěch Vanda

V hlavě se mi začal rodit plán. Nejdůležitější věcí je ten zvuk nahrát. Což znamená, že musím zmapovat, kdy je nejčastěji slyšet. Během práce tedy nastražuji uši: klikání kláves, zívání, šalina – stále nic. Jsem trpělivý, a najednou – Krá! Píšu si: úterý pomlčka 17:30. Další den, ve čtvrtek, jej slyším už v 16:30. V pátek je klid. O víkendu začne už od 15:00 a do západu slunce nezavře zobák. Výsledek je tedy jasný: dopoledne nic, a odpoledne nejdřív ve tři.

Vidím to optimisticky. Pták se ozývá často, takže kdykoliv jedu do práce a jsem v blízkosti zastávky Masná, tasím mobilní telefon. Zákon schválnosti ale pracuje na plné obrátky. Přestože stojím každý den mezi čtvrtou a půl pátou pod okny kanceláře s diktafonem, je ticho. Stojím tu tak často, že mě místní začínají poznávat. I štamgasti z protější hospody se dívají mým směrem. Tohle nikam nevede, musím si vzít volno.

Slepá ulice

Další den pokračuji v pátrání. Přijíždím na Masnou a mapuji terén. Styčným bodem je budova Zderad, projdu kolem školky, přes silnici, pak Tkalcovskou na druhou stranu a obejdu fabriku. Jakmile se dostanu zpět, projdu ulicí Masnou a vrátím se k práci.

Je hezky teplo. Plním svůj plán s nadšením, přecházím ulici Křenovou a na trávníku vedle Zderadu mám pocit, že od budovy slyším „svůj“ zvuk. Honem. Přebíhám travnatou plochu, ale zvuk mezitím přestal rezonovat. Vracím se tedy na hlavní silnici a dávám se ulicí Tkalcovskou. Ulička ale ne a ne zatočit. Dochází mi, že fabriku neobejdu. Vracím se zpět, odkud jsem vyšel, a jsem naštvaný sám na sebe. Blbec bez mapy! Ztratil jsem čas v místě, kde ten pták logicky nemohl být. A navíc nevím, jestli se dnes ještě ozve.

Samá voda. Po necelých třech hodinách odcházím. Třikrát obejdu blok – ani jednou ptáka neslyším. Za to ale zjišťuji, že máme za prací growshop a že ulice Masná je nesmírně špinavá. Pořád se mi zdá, že slyším ptáka z naší kanceláře, ale nikdy se to nepotvrdí. Jedu domů.

Zvuk naděje

Ráno přehodnocuji svou strategii. Vše se jeví černě, a proto s přítelkyní vyjíždíme do města, abych se uklidnil. Procházíme prosluněným centrem dolů z Moravského na Malinovské náměstí, když náhle uslyším to, co jsem chtěl. Jasně a čistě. Houkání a skřehot! Zní podobně, jako ptačí zvuk. V momentě mi to docvakne. Ten pták neexistuje! A dává to smysl, Brno má totiž dlouhodobý problém s holuby. Jak jsem zjistil ze starých článků Deníku, létá jich kolem na dvacet tisíc. Skřehot by tedy měl patřit dravci, a asi podobnému, jako tomu na Malinovském náměstí – z rušičky.

Zderad to nebude

Vracím se na místo činu. Pozitivně naladěn jsem po pár desítkách minut ptáka nahrál. Vyzbrojen audio nahrávkou jsem přesvědčen, že konečně nastal čas odhalení a uvažuji, koho s ní oslovit jako první. Musí to být osoba, která je na místě často, moc se nepřesunuje a konverzuje s lidmi. My takovou osobu v práci máme: pana vrátného. „Ne, to opravdu nevím,“ odpovídá na můj dotaz o rušičce, „ale pokud o tom někdo bude něco vědět, je to správce budovy. Dnes tu ale není.“ Poděkuji a hledám způsob, jak se nejrychleji s panem správcem spojit. K mému zděšení nemohu po hodině hledání najít jakýkoliv kontakt. Divné.

Nevzdávám to a pátrám dál. A hele, budova má dvojitou správu. Zkouším se tedy obrátit na nekomerční část a zjišťuji, že má společenství vlastníků. „Že by bylo takové zařízení na našem domě, nevím,“ říká místopředseda Daniel Šmíd.

Oklikou a zpět

Po pár dnech začínám být zoufalý. Někdo o té rušičce vědět musí! Holubi jsou hodně městská záležitost, proto kontaktuji mluvčí části Brno-střed Kateřinu Dobešovou. Ta mne přímo odkazuje na městského zastupitele Bohumila Bílka, který se holuby a rušičkami zabýval. Pan Bílek můj dotaz přeposílá na odbor životního prostředí k Pavlu Bylinskému. Nahrávku také odesílám ornitologům. A výsledek? Nikdo nic neví. Ornitologové neodpovídají.

Krize. Potím se. Rušička není městská záležitost, to znamená, že je v soukromém vlastnictví. Ale hledám vůbec správnou věc? Musím si to potvrdit. Když prohledávám google, znovu narážím na dva články Deníku. Jeden se přímo věnuje rušičce na Malinovského náměstí. Za zkoušku nic nedám. V článku, který je starý bezmála deset let, nacházím adresu a jméno člověka, který ji tehdy instaloval: správce Pavel Břoušek.

Pan správce je doma. „Já nemůžu ze schodů, obraťte se na pana Zídka v prvním patře.“ Vybíhám tedy do patra. Zvoním a vyrušuji postarší pár před obědem. „Ano, rušičky tady máme dvě, jsou tam jen zvuky dravců. Nicméně holubi na ně sedaj, nemá to význam.“ Pouštím mu svoji nahrávku ze sluchátek, jelikož špatně slyší. „Všechny zvuky v plašičce nejsou, ale to skřehotání, to je stejný,“ říká, když jej imituje. To mi dělá takovou radost, že opouštím Zídkovi ve spěchu, beru schody po třech a vracím se na Masnou. Rušička tam je! V bytě asi nikdo orla chovat nebude.

Lepší něco v hrsti, než holub na střeše

Můj optimismus ale chřadne s každou negativní odpovědí, kterou na místě dostávám. Znova tedy obcházím blok, fotím si různá místa a uvědomuji si, že tu vlastně žádný holub ani jiný pták není. Slyším je, ale nevidím. Těžko říct, jestli je to tou „domnělou“ rušičkou, nebo každodenním neustávajícím hlukem dopravy.

Pomalu to vzdávám, čekám na svůj autobus, když v tom ze Zderadu vykoukne nový vrátný! Přicházím, vysvětluji situaci a dostává se mi nečekané odpovědi: „Rušičku jsem slýchával, tady od naproti, z toho žlutého baráku. Do vikýřů jim létali holubi. Ale co postavili rovnou střechu, tak jsem ji neslyšel,“ ukazuje přes cestu. Zvoním na zvonek správce domu, ale nikdo se neozývá. Mezitím do domu vchází nájemnice, které znovu vysvětluji můj problém. O rušičce neví, jen o ostnech na parapetu. Jak jinak.

Zkouším to ještě čtyřikrát, ale žádná odezva. No, nevadí. Já už asi mám, co chci. Oficiálně prohlašuji tento zvuk za ptačí skřek dravce, který je velice pravděpodobně přehráván v rušičce na holuby z domu na Křenové ulici. Záhada vyřešena? Snad. Nicméně pochybuji, že se ještě někdy pokusím hledat původ zvuků jen tak, jsou to zbytečné nervy. Asi stejně zbytečné jako rušička na holuby.

Klíčová slova: Brno, rušička, Zderad, dravci, Masná

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.