14.05.2020 16:52


První muž ji přivedl k Neurolu, se druhým otěhotněla v Karibiku. Třetí se objevil, když jí bylo nejhůř

Autor: Anita Hofmannová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

V devatenácti letech potkala Veronika Němcová svoji první opravdovou lásku. V tu chvíli ještě netušila, že se kvůli ní pohádá s matkou a dovede ji k Neurolu. Když se v nejvypjatější chvíli rozhodne, že dá výpověď v práci a odletí do Karibiku, ještě neví, co ji tam čeká. O deset let později se na svůj příběh dívá s úsměvem a půlročním synem v náručí.

Veronika Němcová v Karibiku. Autor: archiv Veroniky Němcové

Mladá Boleslav - Vlivem nejrůznějších životních okolností zanevřela Veronika Němcová na všechny muže. I přesto má ale manžela, o kterém si myslí, že je jednou z mála světlých výjimek. „Schytal zlobu za všechny chlapy, co jsem kdy měla, ale teď jsme partneři a máme syna,“ potěšeně se usmívá na první pohled nijak neobyčejná hnědovláska.

Její první opravdový přítel vypadal první rok vztahu jako dokonalá partie. Když spolu měsíc cestovali po Asii, z ničeho nic jí zavolal její gynekolog, aby jí oznámil, že vyšetření ukázalo zdravotní problém v těle a ona musí okamžitě do nemocnice. „Domluvili jsme se, že až dorazím do Čech, zamířím rovnou k doktorovi. Ten den jsem proplakala, ale potom jsem bouchla do polštáře a řekla, že i kdybych měla umřít, tak si tu dovolenou užiju.“ Po návratu jí oznámili, že by bylo nejlepší, aby otěhotněla co nejdříve, pokud chce vůbec někdy mít děti.

„To byl první signál, že můj tehdejší partner nebyl někdo, s kým chci strávit celý život. Byl to rozmazlený syn bohatých rodičů. Řekl mi, že děti nechce, což jsem respektovala,“ vzpomíná na první velkou životní ránu Veronika. „Šla jsem tedy na operaci, po které se mi rozjely psychické problémy a když jsem s ním o tom chtěla mluvit, řekl mi, že radši pojede s kamarády na sraz.“ Jejich rozchod ale neschvalovala Veroničina matka. Nechala se nalákat vidinou peněz a představovala si svoji dceru perfektně zajištěnou. Několik měsíců spolu nepromluvily.

Sháníme holky, přijeď za mnou do Karibiku.“

Později nastoupila jako asistentka v advokátní kanceláři. „Firmu vytunelovali, neměli peníze na pohyblivou část výplaty a já tam zůstala jako jediná. Vydržela jsem to rok, do té doby, než mi znovu sáhli na peníze a já vybouchla a dala výpověď,“ líčí tehdejší situaci s ironickým úsměvem. „Za pár dní přišla máma, že můj bývalý přítel čeká dítě s mojí kamarádkou. Hodně to prožívala, pozvala si mě kvůli tomu k sobě domů a chtěla si promluvit. Už jsem to psychicky nevydržela a po deseti minutách musela utéct,“ vykládá se smutkem v očích mladá maminka. Svěřila se kamarádce a ta jí sehnala nejsilnější dostupný Neurol, který mírní úzkostné stavy. Veronika trpěla záchvaty pláče, při kterých nemohla dýchat, a tak pokaždé, když na ni přišel další záchvat, vzala si jednu tabletu a do pár minut usnula. „Našla jsem si novou práci, která byla skvělá, ale kolegyně mě začala šikanovat, protože měla pocit, že nikdo nemůže být lepší než ona. To na mých stavech nepřidávalo,“ konstatuje.

V tu dobu šila také kostýmy pro hostesky a jedna její zákaznice přidala na sociální síť fotku z Karibiku. „Napsala jsem jí, že jí moc závidím, že je v Karibiku. A ona na to, sháníme další holky, tak přijeď. Řekla jsem si, proč ne? V sobotu jsme si to napsali, v úterý jsem podala výpověď ze zkušební doby a ve čtvrtek jsem letěla,“ směje se veselá bruneta tehdejšímu urychlenému plánu. Na skoro třicetileté mamince je vidět, že i přes všechny trable, které jí život nachystal, rozhodnutí nelituje.

„Pracovala jsem tam jako tanečnice,“ zasněně vypráví. „Na plážové party jsem se seznámila s jedním bohatým majitelem firmy, Pierrem, ale měli jsme dohodu, že náš vztah bude trvat jen krátce. Nic jsem od toho nečekala, užívali jsme si bez závazků a on mě dostal z depresivního stavu,“ trpce se usmívá. Při vyprávění se trochu zasekává, zvláště, když mluví o bohatém majiteli. Hodně přemýšlí, co všechno chce povědět, ale úsměv jí z tváře nemizí. 

Veronika o sobě říká, že je workoholik. Po šesti týdnech v Karibiku se vrátila do Česka a nastoupila do jiné advokátní kanceláře, kde se jí po dlouhém a nepřetržitém pracovním úvazku nashromáždilo sedm týdnů dovolené, které si musela vybrat. „Peněz jsem měla dost, takže jsem koupila byt na hypotéku a přemýšlela, co dál. Nebudu přece sedět sedm týdnů doma, a tak jsem se rozhodla, že napíšu majiteli podniku a odjedu znovu do Karibiku,“ směje se. Nechtěla, aby o tom Pierre věděl, ale je to malý ostrov, takže i když v době jejího příletu byl zrovna v Paříži, okamžitě přiletěl za ní a vzal ji na večeři. „Koukal na mě jako na bohyni a já měla zrovna pošramocené ego kvůli kolegovi z práce. Lichotilo mi, že mi někdo říká, že jsem krásná,“ povzdychne si a vkládá si hlavu do dlaní. V té chvíli se okouzlená dívka cítila skvěle, jenže ztratila obezřetnost, a ačkoliv byli domluvení, že mezi ní a Pierrem není nic vážného, po příletu do Česka zjistila, že je těhotná. „Když jsme si volali, prozradil se jednou větou. Řekl něco jako: Jejda, to jsem nečekal, že to vyjde.“

Byla bych jako ve zlaté kleci, potratila jsem doma ve sprše

Od potratu ji zdržoval, cíleně odpovídal po dlouhé době. I přes to se ale rozhodla, že si dítě nenechá. „Byla bych jako ve zlaté kleci,“ vysvětluje. Ačkoliv v Česku byla chemická interrupce možná teprve rok, Pierre ji přesvědčoval, že to tak udělala jeho bývalá žena a že bude všechno v pořádku. 

V tu samou dobu si Veronika potřebovala u své matky doma něco vyřídit. Čtyři měsíce předtím se nebavily, i když dřív bývaly nejlepší kamarádky, které chodily všude spolu. „Babička se smála, že chodíme po ulici za ruku a že vypadáme jako teplý sestry,“ povzdychla si hnědovláska a nuceně pozvedla koutky úst. „Přijela jsem k ní a nechtěla lhát, já to ani moc neumím, ona to na mně ale poznala. Já jsem se rozbrečela, přiznala jí to a tohle všechno nás dalo zase dohromady.“

Doktor jí chemickou interrupci rozmlouval, mluvil o bijícím srdíčku a pro těhotnou ženu tak byla situace ještě těžší. „Byla jsem v osmém týdnu. V den, kdy jsem šla na gynekologii, mi máma napsala, ať se držím a že při mně stojí, ať se rozhodnu jakkoliv,“ dojatě vypráví Veronika. Samotná interrupce byla pro mladou ženu silným zážitkem. „Vzala jsem si prášek a než jsem dojela domů, začala jsem krvácet. Bylo to hrozně rychlé, četla jsem si na internetu, co mám dělat. Většina holek psala, že šla na záchod a čekala, až se to stane. Já ne, já jsem se trýznila. Doběhla jsem do sprchy, zárodek ze mě vyšel, já si ho vzala do ruky a dívala se na něj,“ popisuje Veronika, teď už pobaveně. Ve chvíli, kdy se to stalo, cítila obrovskou úlevu.

„Je to už dva roky a není den, kdy bych si na to nevzpomněla. Ale není ani den, kdy bych řekla, že toho lituji,“ pokyvuje hlavou. Večer přišla matka a obě si ze zážitku dělaly legraci. „Já jsem si to embryo schovala, abych jí to ukázala. Potom jsme vtipkovaly, že to schovám do lihu a tátovi to ukážu jako vnoučátko. Je to za hranicí, já vím, ale my to takhle máme. V tu chvíli mi to prostě pomohlo. Člověk už s tím stejně nic neudělá a musí se poprat s následky,“ krčí rameny a na její tváři se znovu objevuje sebejistý úsměv.

Málem jsem prodala všechen majetek a odletěla do Vietnamu

Pierre se ozval o dva dny později. „Mě s mámou to dalo dohromady a to mi stačilo. Zablokovala jsem se proti chlapům, nevěřila jsem jim a čekala od všech podraz,“ uhýbá očima. Rozhodla se, že mužům už věřit nebude a že prodá byt a veškerý svůj majetek a odjede do Vietnamu. Měla v plánu najít si tam práci a ze začátku bydlet u přátel. 

Její plány ale nevyšly a ona takzvaně za pět minut dvanáct musela svoji cestu zrušit. „Shodou okolností se ale kamarád, se kterým jsem se znala od čtrnácti let, dozvěděl, že jsem nezadaná a začal mě uhánět,“ směje se. „On měl desetiletý vztah, který třičtvrtě roku před tím, než jsme se dali dohromady, ukončil a rozhodl se být se mnou. Líbila jsem se mu, a i když musel ze začátku čelit mé nedůvěře vůči mužům, zvládli jsme to a teď máme syna. Já si o chlapech myslím pořád to stejný, ale on mě přesvědčil o tom, že jsem narazila na světlou výjimku, které už se budu napořád držet.“

Z důvodu citlivosti některých životních událostí Veroniky bylo její jméno redakcí pozměněno. 

Klíčová slova: story, příběh, cestování, karibik, vietnam, potrat, záchvaty pláče, manželství

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.