03.11.2017 17:45


První koncert evropského turné skupiny Queen fanoušky rozezpíval i dojal

Autor: Tereza Vlčková | Kurz: Stisk | Kategorie: Kultura

Kytarista Brian May a bubeník Roger Taylor, polovina legendární kapely Queen, zahájili společně se zpěvákem Adamem Lambertem v Praze evropskou část svého světového turné. To začalo v červnu ve Spojených státech a skončí v březnu příštího roku v Austrálii. Evropská šňůra potrvá do prosince a kapela navšítíví přes patnáct zemí.

Koncert byl mimo jiné i velmi dobře vizuálně zpracovaný. Foto: Radim Ptáček

Praha – První listopadovou středu se do České republiky vrátila kapela Queen se zpěvákem Adamem Lambertem. Turné k příležitosti čtyřiceti let od vydání desky News of the Word zahájili před plnou O2 arénou svými největšími hity. Dvouhodinový koncert odstartoval robot Frank z přebalu alba, který vstoupil mezi lidi skrz projekci na holografickém plátně.

Queen hned na začátek předvedli své rockovější hity jako Hammer To Fall, Stone Cold Crazy či Tie Your Mother Down. Při skladbě Bicyclee Race se Lambert dokonce projel na růžovém kole a skladbu I'm In Love With My Car si zazpíval bubeník Roger Taylor. Doprovodné vokály často obstarával Brian May, ale na rozdíl od koncertu v roce 2015 chyběla píseň, kterou by zpíval jen on sám.

I přes příjemnou atmosféru přivedla publikum v celé aréně k většímu zapojení až píseň Love of my life, při které kytarista Brian May vzpomínal na čtvrt století zesnulého Freddieho Mercuryho. Působivě promítnutý hologram Freddieho v pozadí a hala plná lidí notujících známou baladu dojali nejen všechny věrné fanoušky, ale i samotného Maye. To byl rozhodně jeden z nejemotivnějších momentů celého koncertu.

Vzpomínky na Mercuryho jsou nedílnou součástí všech koncertů Queen. Foto: Radim Ptáček

Vedle velkých hitů kapely Queen zazpíval Adam Lambert svůj singl Whataya want from me, který atmosféru v hale spíše zchladil. Až na tuto výjimku se však kapela držela svých slavných hitů, na které také většina obecenstva přišla. Nechybělo ani kytarové sólo Briana Maye či sólo na bicí Rogera Taylora. Při písni Under Pressure si nešlo nevzpomenout na baskytaristu Johna Deacona, ten odešel do ústranní a s kapelou nekoncertuje už od devadesátých let.

I přes chytlavý rytmus největších hitů skupiny připomínala atmosféra ve vyšších sektorech spíše hlediště muzikálového představení. Jen málokdo na začátku vstal, tleskal do rytmu nebo křičel, jak by se při rockovém koncertu patřilo. Pravá atmosféra podobná koncertům z doby největší slávy skupiny Queen panovala přímo pod podiem, kde Adam Lambert neztrácel kontakt s fanoušky. V mnoha případech se Queenům povedlo zapojit téměř všechny, byť to bylo často díky odkazům na Mercuryho. Celková atmosféra byla přitom díky všem členům kapely naprosto výborná. Pasivita velké části publika tak mohla mrzet nejednoho skalního fanouška, který neměl lístek na stání dole v kotli, a to zejména třeba při typickém tleskání s rukama nad hlavou při písni Radio Gaga.

Stále zaznívají hlasy, že bez Mercuryho to už zkrátka nejsou Queen, proti čemuž se v podstatě nedá nic namítat. Freddie Mercury byl ikonou, jedením z největších zpěváků a skladatelů dvacátého století. Chtít se mu vyrovnat by bylo téměř nemožné. Lambert se s tím ovšem pere s hrdostí. Vzdal hold nejen Mercurymu, ale i zbytku kapely. S chybějící legendou se hudebníci vypořádávají s jistou melancholií, ale zároveň velmi důstojně, například prostřednictvím holografických projekcí a zvukových záznamů, které dávají posluchačům spolu s atmosférou nezapomenutelných hitů pocit, že je Mercury přítomen. A on také je.

Zpěvák Adam Lambert. Foto: Radim Ptáček

Není tedy pravda, že by zbytek Queenů už neměl bez Freddieho Mercuryho co nabídnout. Mercuryho nesmazatelný podpis se vznáší nad celým představením a ve spojení s Lambertem dodává dvěma sedmdesátiletým rockerům nový šmrnc. Kapela se tak stává perspektivní i pro další skupiny posluchačů. Díky tomu už tak nesmrtelné hity dostávají nový kabát a zážitek slyšet písně naživo je neopakovatelný, už jen pro jejich melodičnost a energii.

Lambert se svým způsobem snaží navázat na Mercuryho větší okázalostí a extravagancí, nicméně jeho kostýmy a gesta v některých případech působí už trochu přehnaně. To, co Mercury zvládal s nenucenou hravostí a v obyčejných světlých džínách a bílém tílku, Lambert dohání výstředními kostýmy a posunky, které místy působí zbytečně obscénně. Zato Rogert Taylor i Brian May si i nadále drží svůj styl, Taylor nesundává své typické černé brýle a May se objevuje v dlouhém plášti, černé košili a bílých teniskách. Jeho selfie se všemi diváky v aréně, které si pořídil i při pražském koncertu v roce 2015, působilo mile, stejně jako věta o krásných pražských lidech, kterou si sedmdesátiletý astrofyzik získal takřka všechny v aréně.

Na sedmdesátiletém Mayovi je stále vidět, že ho koncertování velmi baví. Foto: Radim Ptáček

Velký dojem udělaly velkolepé světelné a vizuální efekty. Lambert si oproti roku 2015 střihl píseň Killer Queen místo na semišové pohovce na hlavě robota s pohyblivýma očima a při kytarovém sóle se za Brianem Mayem na plošině pět metrů nad hlavami diváků objevily hvězdy a planety. Při písni Who Wants To Live Forever potom halu prozářily lasery, které vytvořily dojem plastického světla, což ve spojení s kouřovými efekty vypadalo velmi působivě.

Na konci nechyběly dva z nejznámějších hitů kapely: We Are The Champions a We Will Rock You. Celý koncert kapela uzavřela hymnou God save the Queen, jak je u Queenů zvykem už od osmdesátých let. Na závěr se kapela dočkala od valné většiny arény potlesku ve stoje. Méně oddaní fanoušci spěchali ven z haly do přilehlých garáží, ze kterých se nedalo dostat za méně než půl hodiny. I tak byl ale koncert ze strany pořadatelů poměrně dobře zvládnutý.

Britskou skupinu Queen zprvu tvořilo duo Briana Maye a Rogera Taylora, ke kterým se později přidal zpěvák Farrokh Bulsara, známý jako Freddie Mercury, a baskytarista John Deacon. Vedle nejznámějších hitů jako například Bohemian Rhapsody je skupina známá pro legendární koncertní vystoupení na charitativním koncertu Live Aid. Po smrti frontmana Freddieho Mercuryho na začátku devadesátých let kapela nepřestala koncertovat a nyní je na světovém turné s pětatřicetiletým Adamem Lambertem. Turné začalo v červnu ve Spojených státech a pražským koncertem odstartovala jeho evropská část, která potrvá do prosince.

Klíčová slova: koncert, Queen, O2 aréna, recenze, Adam Lambert

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář

Přehled komentářů

Shimoli | 10. 11. 2017, 18:50
Já tedy úplně souhlasím s tím, co napsala Drakulka CZ! Na koncertě jsem byla přímo u catwalku (na té straně, kam chodil víc Adam) a mohu říct, že jsem z koncertu odcházela polohluchá (z toho řevu okolních fans) a ochraptělá (z toho jak jsem řvala a zpívala já sama). Atmosféra byla naprosto úžasná a na tvářích Adama, Briana a Rogera a z jejich úsměvů bylo vidět, že to, co vidí a slyší je moc těší a že jsou velmi spokojeni. Však se také Brian na svém Instagramu přímo rozplýval! Byl to úžasný zážitek se vším všudy a já už se těším na další.
Drakulka CZ | 10. 11. 2017, 14:37
"Pasivita velké části publika tak mohla mrzet nejednoho skalního fanouška, který neměl lístek na stání dole v kotli, a to zejména třeba při typickém tleskání s rukama nad hlavou při písni Radio Gaga." - občas ti nejpasivnější jsou zrovna skalní fanoušci. Jinak mám celý koncert natočený, pasivní jsme rozhodně nebyli a podle komentářů lidí poslouchajícíh přenos jsme jim reakcemi málem urvali uši (třeba na rozdíl od Mnichova den po nás). Napsat větu "Jen málokdo na začátku vstal, tleskal do rytmu nebo křičel, jak by se při rockovém koncertu patřilo." a pod to hodit Briana Maye a za ním ty ochozy, které právě tleskly - nevím, asi se v tom případě lidi úpěnlivě modlili. Mně se pod dupotem doslova třásly ochozy pod nohama. "Vedle velkých hitů kapely Queen zazpíval Adam Lambert svůj singl Whataya want from me, který atmosféru v hale spíše zchladil." - zvláštní, já mám na začátku a na konci písničky pěkný řev. že Queenies neznají slova, je věc druhá. A kritika Lambertovo chování? Jak pravili Britové (pamatující Freddieho) sedící na pódiu jednomu nejmenovanému českému skalnímu fanouškovi (sedícímu tamtéž), který Lamberta moc nemusí: "Tak to by asi Freddieho nerozdýchal, byl mnohem vykroucenější." Takže ok, jen by z té recenze nemusela tolik čnít předpojatost.