17.12.2019 22:37


První kávu jsem si z Nikaraguy přivezl v batohu, říká botanik Peter Haninec

Autor: Miroslava Putzlacherová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Vystudoval lesnictví a botaniku a několik let se jim věnoval na vědecké úrovni. Pro Lesy ČR ale pracovat nechtěl, a tak se svým bratrem a kolegy založil pražírnu kávy. Než našli prostory, skladoval kávová zrna doma v Bratislavě. 

Peter Haninec na plantáži v Kolumbii. Foto: Radim Madarász

Jako student a později doktor lesnické botaniky se věnoval tropickému teaku, v dnešní době ale létá za kávou. Spoluvlastní pražírnu kávy Motmot, minulý týden v Moravské zemské knihovně přednášel o Nikaragui. Jak se ke kávě dostal, popisuje Peter Haninec. 

Vaše studium, cestování i podnik spojuje jedno: zážitky z tropických zemí. Jak jste se k nim dostal? 
Začalo to na univerzitě při psaní diplomky. Rozhodl jsem se psát na téma teaku (nebo také týku), což je strom, který roste jenom v tropech. Abych se v exotice uměl pohybovat, poslal mě vedoucí práce do Vietnamu. Když jsem se vrátil, řekli mi, že se uvolnilo místo do Zambie. Tak jsem po týdnu v Česku jel ještě do Zambie. A když jsem se vrátil, do třetice všeho dobrého mě poslali do Nikaraguy. 

Kolik času jste tam strávil? 
I s Vietnamem a Zambií půl roku. 

To je celkem dlouhá doba. Co jste tam dělal? 
Trávil jsem čas na plantážích, kde jsem měřil teak a psal diplomku. Asi byla dobrá, protože jsem za ni dostal ocenění děkana a nabídli mi doktorát. 

Co bylo potom? 
Nabídku jsem přijal a začal jsem jezdit na plantáže do Nikaraguy jako supervizor mladších kolegů, kteří tam také psali své diplomky. Svou disertační práci jsem zaměřil opět na teak, ale v té jsem se věnoval místu toho stromu na plantáži.  

A jaké má teakové dřevo na plantáži místo? 
Plantáž se většinou skládá ze dvou druhů rostlin. Jsou to rostliny užitkové, v nikaragujské oblasti Carazo, kde jsem působil, je to například káva, kakao či ananasy. A potom jsou tam stromy, které těm užitkovým rostlinám dělají stín. A teak je jedním z těch „slunečníků”. 

Potom už jste se vrátil do Česka? 
Ano, ale ne úplně a ne napořád. Účastnil jsem se totiž ještě různých teakových konferencí, zkoumal plantáže v Ekvádoru nebo Botswaně a zalesňoval v Dubaji a Izraeli. Ale je pravda, že už jsem byl více tady než tam. Můj bratr tehdy dokončil studium stejného oboru – lesnictví, a začali jsme přemýšlet, co dál. Do státního podniku se nám nechtělo. 

Co jste tedy chtěli dělat? 
Podnikat. Ale jsme oba ekonomií nepolíbeni, tak jsme si přizvali dva kamarády ze studií a začali přemýšlet, co budeme dělat. Chtěli jsme nějak zúročit naše zkušenosti z tropických zemí. Než ale padlo konečné rozhodnutí o tom, že si otevřeme pražírnu kávy, byl jsem už zpátky v Nikaragui. 

Peter Haninec na plantáži v Kolumbii. Foto: Radim Madarász

Opět za teakem? 
Ne, tentokrát mě poprvé zajímaly více užitkové rostliny, které pod teakem rostly. A to do té míry, že jsem jednou při nákupu ve městě vstoupil do pražírny přímo naproti nákupnímu centru a řekl majiteli, že chci vidět jeho plantáž. 

Jak reagoval? 
Byl překvapený, ale nic nenamítal. Tehdy jsem si odtamtud odnesl asi dvě stě kilo kávy, které jsem část poslal poštou a část sám přivezl domů v batohu. 

Co se s ní potom dělo? 
Než jsme našli prostory pro náš podnik, skladoval jsem ji doma v Bratislavě. Potom už jsme měli na kávu sklad. Upražili jsme ji, prodali a vypili. 

Teď v pražírně prodáváte různé druhy káv z celého světa. Máte v nabídce i nadále kávu z Nikaraguy? 
Ano, ale to už dávno není ta, kterou jsem tehdy přivezl v batohu, není ani ze stejné plantáže. Když jsem chtěl totiž s původním pěstitelem uzavřít dohodu na větší a pravidelné množství kávy, vypadlo z něj, že na to nemá licenci. A tak jsme museli hledat jinde. 

Jak to probíhalo? 
Už nějakou dobu jsem znal plantáž Selva Negra, a tak jsem tam došel a řekl, že chci kávu. Majitelka se na mě dívala jako na blbce a nechtěla mi nic prodat, protože jsem vypadal jako trhan, který si to tam jen tak nakráčel přímo z ulice. Nakonec jsem z ní vymámil asi dvanáct kilo vzorků a teď máme v Česku a ve skladu v Antverpách dohromady asi tunu jejich kávy. Z té plantáže jako jediní v Evropě. 

Kdy jste byl v Nikaragui naposledy? 
V říjnu. Po cestě jsem se ještě zastavil v Kolumbii, abych ochutnal nové vzorky, a pak jsem se přesunul do Nikaraguy, abych zkontroloval balení a transport jak kávy, tak doutníků, které jsem měl vyhlédnuté. Aby to bylo legální, je třeba splnit mnoho různých věcí a obyvatelé rozvojových zemí takové věci moc neřeší. Proto jsem na to musel dohlížet já. 

Zmínil jste samé exotické destinace. Cestujete také po Evropě? 
Evropa mě nebaví, protože je moc blízko. Přítelkyně mě sice láká do Chorvatska, ale já všechen svůj čas v zahraničí trávím v takových, s prominutím, dírách, že se mi do Chorvatska nechce. Je tam na mě moc turistů a ti mě štvou. 

Kam a kdy tedy plánujete cestovat příště? 
Do Zambie, strávím tam celý únor. Chci prozkoumat kávové oblasti Mazabuka i plantáže kešu a vykoupat se ve Viktoriiných vodopádech. 

Takže to bude taková pracovně - volnočasová cesta? 
Ano, dělám to tak vždycky. Když už jsem tak daleko a někam bych se neměl podívat, tak bych byl asi padlý na hlavu. I kdybych se měl tři dny flákat po hlavním městě, je to lepší než spěchat na letiště a být ve stresu. A pak ani neumět odpovědět na otázku, jaká ta země je, protože nevím. Protože jsem jenom pracoval. 

Klíčová slova: Nikaragua, káva, teak, exotika

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.