20.05.2015 00:41


Prosím jednoho kolouška, beruško

Autor: Bazgierová Pavla | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Vydělávat peníze se mladí lidé počas studia snaží všemožnými způsoby. Studenti si volí jednak tradiční zaměstnání například na pozici uznávaného a všemi obyvateli malé vesnice očekávaného pošťáka. Jiní naleznou zalíbení v kontroverznější činnosti jako je točení filmů pro dospělé. Já jsem si splnila dětský sen a na rok se stala váženou prodavačkou v malé místní večerce ve Slezsku. 

Pavla Bazgierová (foto: Lubomír Dohnal)Večerka, ve které jsem strávila téměř všechny školní víkendy a občas i pracovní dny, je velmi útulná, myslela jsem si první den svého nástupu. Po pár dnech strávených sbíráním zboží ze země, kam ho pravidelně shazovali zákazníci i já samotná, a zametáním jejich střepů jsem usoudila, že útulnost se přeceňuje. Konzum je prostě jen malý, zato nabitý všemi věcmi, které průměrný obyvatel malého města potřebuje ke každodennímu životu. Alkoholem a tabákovými výrobky.

Zobecňování mi bylo vždy proti srsti. Na základě své roční zkušenosti však musím konstatovat, že tyto komodity jsem prodávala velice často. Zejména s prodejem alkoholu se pojí vtipné, ale také smutné příběhy a zážitky.

Slovní spojení podpultový prodej jsem před nástupem do večerky znala pouze z učebnic přibližujících éru reálného socialismu, ve kterém bylo nedostatkové zboží schováváno pro příbuzné nebo kamarády. Má brigáda tomuto termínu dala úplně jiný rozměr. Pod pultem jsme schovávali volně dostupné zboží, jelikož se zákazníci často styděli koupit si ho před zraky ostatních.

Jednoho kolouška, prosím, slýchávala jsem několikrát během směny. Koloušky jsme uchovávali pod pultem, zcela mimo dosah očí běžných zákazníků, kteří o jejich existenci neměli ponětí. Tyto malé dvoudecové rumy šly na odbyt nejvíce. Jejich potencionální vlastníci vypadali většinou stejně. Starší pánové nebo dámy, kteří při nákupu žertovali a svoji denní dávku rumíka většinou vypili s kamarády v panelákové garáži, aby je nespatřily jejich drahé polovičky. Tihle nad sebou měli kontrolu.

Mohla byste mi tu meruňu zabalit do papíru, ať to nevidí sousedi? Malá meruňkovice měla také své příznivce. Čtyřicetiletá žena, která si tento druh alkoholu objednávala nejčastěji, přicházela v pravidelných intervalech počas celé mé směny. Její asi devítiletý syn dostal příkaz počkat maminku před obchodem, aby neviděl obsah jejího košíku. Za přehlížení maminčina alkoholismu dostával často odměnu. Většinou bonbon za jednu korunu.

Tenhle chlapec měl ještě štěstí. Jiná matka čtyř malých dětí zvolila ekonomicky efektivnější variantu a obvykle kupovala dvoulitrovou lahev červeného vína. Do košíku k ní přidala vždy čtyři jogurty pro své syny. U sebe však nikdy neměla dostatek peněz na zaplacení celého nákupu a to, co putovalo zpátky do regálu, rozhodně víno nebylo. Přece nebudu kupovat tři, to by se o ně děcka popraly, znělo její vysvětlení toho, proč vrací všechny jogurty na své místo do lednice.

Třebaže jsem zažila i to, že zcela opilý důchodce ztratil kontrolu nad svým tělem i útrobami přímo před pokladní kasou, veselejší příhody existenci nepříjemných zážitků převážily. Uvědomila jsem si důležitost slova blízkost, které žurnalisté staví do pozice nejdůležitější hodnoty při tvorbě článků. Velice rychle jsem si i já vytvořila vztah se všemi pravidelnými zákazníky a poznala jsem mnoho zajímavých a neobyčejných lidí.

Beruško, vy už tady nebudete pracovat? Ptal se jeden ze stálých zákazníků na mé poslední směně. Uvědomila jsem si, že nejvíce se mi bude stýskat právě po takových lidech, kteří pro mě vždy měli hezké oslovení, zajímali se o mé studium a nikdy mi nezapomněli popřát krásný zbytek pracovní doby.

Klíčová slova: večerka, alkohol, podpultový prodej, stálí zákazníci, blízkost

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.