18.10.2019 15:36


Propadla se na dno láhve, dnes vydává knihu. Vyléčená alkoholička sdělila svůj příběh publiku

Autor: Hana Štefánková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Alkohol si dlouhodobě udržuje neslavné prvenství mezi spektrem návykových látek, kterým Češi podléhají. Podle údajů portálu iDNES.cz má k závislosti na alkoholu nakročeno až jeden a půl milionu obyvatel, přičemž víc než půl milionu pije tolik, že tím vážně trpí jejich fyzické i duševní zdraví. Jednou z těch, kteří si prošli doslova alkoholickým peklem, je i Michaela Duffková.

Michela Duffková se podělila o svou zkušenost s alkoholem. Foto: Hana Štefánková

Brno- Téměř dvanáct litrů. Tolik čistého alkoholu vypil průměrně každý Čech za rok 2017. Podle expertů může být jednou z příčin život v stále větším stresu a následné hledání úlevy na dně skleničky. Primárně o alkoholismu, odvykání a životě se závislým blízkým diskutovali odborníci i laici na panelové diskuzi Rodina a závislost, která se konala ve středu v brněnském Artbaru. Pozvání přijala mimo jiných i vyléčená alkoholička Michaela Duffková. Trápení, kterými si na cestě k abstinenci prošla, už rok popisuje na svém blogu. Přečtením zápisků z období před léčbou středeční diskuzi zahájila.

„Kolotoč. Jeden velký kolotoč, z kterého se mi vždycky dělalo špatně. Stejně jako ze sebe, když jsem se toho rána podívala do zrcadla. Už nemůžu. Nechci. Zničím sebe, svojí rodinu, vlastní dítě. Fajn, otevřu si láhev na kuráž a zavolám jí. Otevřela jsem si jednu, pak druhou, pak jsem asi usnula, už ani nevím. Přijel manžel, mamka, dlouhý rozhovor, přemlouvání, že musím okamžitě skončit. Neměli ani tušení, jak strašně moc jsem to chtěla já sama. Jak zle mi ze sebe bylo. Toho dne jsem poprvé ráno nevstala do práce. Klepaly se mi ruce, bušilo mi srdce, nemohla jsem dýchat. Už není na co čekat, říkala jsem si před zrcadlem, kde jsem koukala na trosku, která chtěla jenom konec. Konec stále se opakující poslední jízdy,“ odhalila své pocity Duffková.

Po těchto zkušenostech se rozhodla nepříznivou situaci změnit. Zavolala adiektoložce, která jí zařídila detoxikační pobyt na uzavřeném psychiatrickém oddělení s nástupem za dva dny.

V den nástupu však Duffková selhala a zase sáhla po alkoholu. Odmítala do nemocnice nastoupit, její manžel byl ale nekompromisní. V nemocnici jí naměřili 2,74 promile. V tomhle stavu komunikovala, vyplňovala papíry a celkově normálně fungovala. Po tom, co musela odevzdat věci a dostala náramek s nápisem uzavřená psychiatrie, se v ní něco zlomilo.

„Tehdy jsem si uvědomila: už není cesty zpět. Ale sem já přeci nepatřím, nejsem žádný blázen, chci okamžitě pryč. Nebudu tu ani minutu. Pusťte mě,“ vzpomínala na své pocity Duffková. Po diskuzi s manželem a rodinou se rozhodla pro stacionární léčbu (pacient odchází na konci dne domů a nezůstává na noc v ústavu, pozn.redakce).

Při otázce, jestli by si vzpomněla na úplný začátek, kdy poprvé sáhla po lahvi, se Duffková ve svém vyprávění vrátila zpět do časů svého mládí. „Nikdy jsem nepatřila mezi ty, kteří by měli k alkoholu daleko a vyhýbali se mu. Už od střední školy jsem ráda chodila s „kamarády“ pít, popíjeli jsme venku, víno, pivo, vše, co zrovna bylo. Ze začátku jsem nevynikala tím, že bych pila víc než ostatní... Vždycky jsem však měla zásadní problém, neznala jsem svojí hranici,“ uvedla Duffková.

Od osmnáctých narozenin však začala pít víc, než bylo obvyklé mezi jejími vrstevníky. Takhle to šlo až do doby, kdy poznala svého manžela. Měla dvacet dva let. Hned na začátku jejich vztahu otěhotněla a následný dohodnutý potrat pokládá za velký šrám na duši, prohlubující její závislost. Problémem pro ni byla i rodina jejího manžela, se kterou si od začátku nerozuměla. Dodala, že komplikované bylo i samotné její manželství.

„Jsem hrozně špatná povaha… Neplatilo na mně, když mi někdo říkal, co mám dělat. Hrozně dlouho trvalo, než jsem se někam pohnula, protože krok ke změně jsem potřebovala udělat já, sama. Manžel to zkoušel po dobrém i po zlém, nakonec zvolil metodu systematické nekompromisnosti. Krok po kroku mi vysvětloval, jaké může mít moje chování dopad. Tyhle konstruktivní debaty na mně začaly platit. To samé od mojí mamky. Jakmile jsem však nastoupila na léčbu, potřebovala jsem zase toleranci, které se mi moc nedostalo,“ svěřila se Duffková.

V současnosti se úspěšně abstinující Duffková nadále věnuje svému blogu, který mezitím prorostl do knihy. Její vydání Duffková plánuje na leden 2020. Kromě toho pomáhá lidem, kteří si prošli závislostmi a různými druhy léčby a také pracuje pro Národní ústav duševního zdraví.

Klíčová slova: alkoholismus, story, Michaela Duffková, závislost, léčba

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.