29.03.2019 00:05


Prohlídka Janáčkova divadla: Děti seděly na místech pro zastupitele

Autor: Sára Davidová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Světový den divadla byl ustanoven Mezinárodním divadelním institutem v roce 1961. Slaví se tedy už sedmapadesát let, vždy 27. března. Národní divadlo Brno tento den oslavilo komentovanými prohlídkami Janáčkova a Mahenova divadla. 

U příležitosti světového dne divadla, který letos připadl na středu 27. března, byly veřejnosti otevřeny dvě ze tří budov Národního divadla Brno. První z nich bylo Janáčkovo divadlo, ve kterém se konala komentovaná prohlídka. Kromě nově zrekonstruovaného foyer se mohli účastníci projít také po jevišti nebo se podívat do primátorského salonu.

Brno – Je krátce před čtvrtou hodinou odpolední a u vstupu do Janáčkova divadla postává několik hloučků lidí. Je jich přibližně dvacet a venku stojí proto, že dveře jsou ještě zamčené. První představení se hraje až v šest hodin. Teď ale všichni čekají na komentovanou prohlídku, která má za několik málo minut začít.

Janáčkovým divadlem provází vedoucí Zákaznického centra Národního divadla Brno Martin Koplík. První zastávkou je foyer v patře. „Janáčkovo divadlo je ze tří budov nejmladší. Bylo otevřeno 2. října roku 1965. Než k tomu ale došlo, trvalo to přibližně osmdesát let,“ začíná prohlídku Martin Koplík a s nadsázkou přirovnává dlouhou dobu k přesouvání brněnského nádraží. „Provoz divadla byl slavnostně zahájen operou Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky,“ píše na Encyklopedii města Brna Lenka Kudělková.

Divadlo je postaveno v Bruselském architektonickém stylu, jehož základním stavebním materiálem je železo a beton. Tento styl klade důraz na velkou reprezentativnost, která je v tomto případě prokázána užitím velkých prosklených ploch, v interiéru pak mramorovými a žulovými podlahami.

Velkou změnou, kterou má na svědomí rekonstrukce, je výměna pylonu u hlavního schodiště. Tato plocha byla původně obložena výrazně červenou žulou, nyní je na jejím místě bílý mramor, na němž jsou vyryty názvy oper Leoše Janáčka jeho rukopisem.

Dalším místem, na kterém se prohlídka odehrává, je již běžnému návštěvníkovi nepřístupné. Tímto prostorem je primátorský salónek. „Tento prostor je určen, jak už z názvu vyplývá, pro vedení města. Nicméně je využíván i pro malé tiskové konference nebo rauty při přestávkách u premiérových představení,“ vysvětluje Martin Koplík a zároveň vyzývá účastníky prohlídky, aby se posadili do moderních křesel. To je zároveň impulsem pro maminky a babičky, aby své ratolesti a vnoučata vyfotily na místech, kde běžně sedává zastupitelstvo města.

Místností, kam se obvykle obyčejný návštěvník nedostane, je primátorská lože. Ta není podle průvodce moc dobře umístěna, jelikož z ní není dost dobře vidět na jeviště. „Můj kolega ale vždy říká, že politici tu nejsou od toho, aby viděli na jeviště, ale aby byli dobře vidět,“ říká Koplík. Primátorská lože není kvůli automatické rezervaci pro město ani nabízena v běžném prodeji. Nakonec se tam návštěvníci nepodívají ani při prohlídce. „Sednout si tam ale není vlastně nic zajímavého. Ve starších divadlech byly dobře situovány královské a prezidentské lóže, ty byly vždy uprostřed hlediště,“ dodává průvodce.

Třetím místem prohlídky má být jeviště. Protože se ale stále koná zkouška na večerní představení, musí návštěvníci chvíli počkat, aby nebyli herci rušeni. Vracíme se tedy do foyer, kde průvodce Koplík vyzdvihuje přednosti jeviště a vytváří tak jakousi upoutávku. Janáčkovo divadlo je od počátku určeno k uvádění velkých baletních, a především operních představení. „Jeviště je co do velikosti srovnatelné s velkými operními domy. I přesto, že bylo divadlo otevřeno před více než padesáti lety, technické zázemí jeviště stále odpovídá technickým parametrům současnosti. Operní režiséři si jej velice chválí,“ objasňuje návštěvníkům průvodce.

Další informace už předává průvodce při vchodu z předsálí do hlediště. Původně bylo amfiteátrové hlediště vybudováno pro téměř patnáct set diváků. V devadesátých letech ale byly pro větší pohodlí diváků vyměněna sedadla a počet se tak snížil o dvě stě míst. „Z vlastní zkušenosti si myslím, že sedadla v Janáčkově divadle jsou ta nejpohodlnější, na kterých jsem v divadle vůbec seděl,“ komentuje změnu návštěvník Milan Straka.

V době rekonstrukce byla všechna představení přesunuta na brněnské výstaviště. Vedení si touto změnou nejdříve nebylo moc jisté. Operní obecenstvo je obecně dost konzervativní. Nakonec se ale setkali s přijetím. Pod jevištěm je umístěno orchestřiště. „Pohyblivé orchestřiště, zkušebny s jevištěm a nahrávacím studiem slouží devadesáti hudebníkům a třiceti sboristům,“ uvádí na Kudělková na Encyklopedii města Brna. Z hlediště se boční chodbou přesouváme přímo na jeviště, kde při prohlídce stojí scéna k přestavení Faust a Markéta, které se bude hrát přibližně za hodinu. Okolo hlavního hlediště jsou rozmístěna ještě dvě boční a jedno zadní jeviště, které se dá podle potřeby otevřít.

Nad hlavním jevištěm, ve výšce přibližně dvaadvaceti metrů, je kromě osvětlení a kulis umístěna také protipožární železná opona. Když začne hořet, je devíti a půl tunová opona samospádem puštěna dolů. Oddělí tak dva prostory jeviště a hlediště, aby mohli diváci v klidu odejít. „Na hercích nám tak nesejde, těch máme spoustu,“ žertuje Koplík a ptá se návštěvníků, kdo je podle nich nejdůležitějším člověkem při představení a sedí u bočního stolku vedle hlediště. Padají návrhy jako nápověda, režisér, případně svačinář. „Ti jsou samozřejmě také důležití, ale pomyslnou hlavní roli hraje inspicient, nebo pomocný režisér. Ten se stará o to, aby představení probíhalo tak, jak má, aby byli herci ve správnou dobu na správném místě,“ dodává.

Poslední částí prohlídky je průchod okružní chodbou okolo jeviště, ve které potkáváme šatny, sklad paruk a maskérny. V těchto prostorách ještě není zcela dokončena rekonstrukce a jsou prozatím v provizorním stavu. Část návštěvníků zůstává stát u jedné z maskéren a sleduje, jak probíhá líčení a úprava jednoho z herců večerního představení. Ostatní se oklikou přesouvají zpět do foyer. Zde se průvodce Martin Koplík loučí vyzrazením ještě jedné zajímavosti Janáčkova Divadla. Tou jsou sedačky s vysunovacími stolečky, které slouží pro odložení občerstvení o přestávkách. O této vychytávce prý moc návštěvníků neví a postávají zde se skleničkami v rukách.

„Moc mě potěšilo, že jsme se byli podívat i na jevišti. Čas od času sem chodíme na balet, ale jak řekl už pan průvodce, přes divadelní portál vidíme jen část z toho, jak obrovské jeviště vlastně je,“ chválí prohlídku studentka Kristýna Zoufalá.

Další prohlídky jsou naplánovány na léto. V týdnu od 12. srpna budou otevřena všechna tři divadla spadající pod Národní divadlo Brno. V té době bude rekonstrukce Janáčkova divadla dokončena a návštěvníci se tak budou moci podívat i tam, kam je průvodce z důvodů přestavby tentokrát nevzal. Těmi jsou například prostory pod a nad jevištěm.

Klíčová slova: Janáčkovo divadlo, Národní divadlo Brno, komentovaná prohlídka, Světový den divadla, rekonstrukce

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.