14.03.2015 10:39


Proč bychom se měli občas pozastavit nad vlastním nezájmem

Autor: Martina Vrtělová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Chodíme kolem nich každý den, vidíme je, někdy i cítíme, a přesto děláme, jako by nebyli. Stali se pro nás vzduchem. Vrostli do zdí, u nichž stojí, do laviček, na nichž sedí. Stali se novými sochami, které zdobí chrám svatého Jakuba. Míjíme je, jako míjíme zdi, lavičky a kostel. Bezdomovci na České pro nás ztrácí svoji lidskou tvář a mění se ve vybavení tohoto dopravního uzlu.

Ilustrační foto.Stává se to jednoduše. Kolikrát vás někdo zastavil, nabízel předraženou kytičku, prosil o pár drobných na jídlo, na vlak, na nemocné dítě?

Byl večer a já čekala na šalinu. Zastavila se u mě starší paní. Už podle oblečení byla bezdomovkyně. „Slečno, nepůjčila byste mi pár korun? Já nutně potřebuju jet do Kolína, ale nemám na vlak,“ prosila mě. S povzdechem jsem otevřela peněženku a lovila pár drobných, aspoň na dvě piva. „Jé, tady máte dvacku,“ ukázala na zlatavý peníz a div si ho sama nevytáhla. Peněženku jsem rychle zavřela, podala jí pár dvoukorun, a když mi děkovala, ani jsem se na ni nepodívala. „Jó, tahle tady odjíždí už půl roku,“ utrousila jiná paní koutkem úst.

Jednou vás prostě ušmudlané kytičky, hrající rádobyumělci a smyšlené historky přestanou bavit. Jednou už se nezastavíte, jednou už prostě půjdete dál.

„Slečno, prosím vás, pomozte mi, já jsem úplně na dně, už v nic nedoufám, prosím vás…“ štká u stromu před Ústavním soudem nová figurka brněnského panoptika. Mladý muž s rudýma, uplakanýma očima, který týden neviděl vanu, v ruce drží časopis určený bezdomovcům pro prodej. „Stojím tu celé dopoledne a ještě jsem neprodal ani kus. Všechno je marné, jsem ztracený, jestli mi nepomůžete. Věřím, že mi vás Bůh seslal na pomoc. Tři měsíce jsem dělal v Česku u stavební firmy, nedostal jsem ani korunu. Na Slovensku mám ženu a dvě děti, a jestli dneska nezaplatím nájemné dvě stě eur, vyhodí je a děti mi vezmou. Pomozte mi, prosím, a dejte mi peníze na nájem.“ Šermuje nájemní smlouvou, která je dokonce notářsky ověřená. Pak ještě vytahuje pokaženou injekční jehlu pro cukrovkáře. Když vidí, jak se zamýšlím, ještě si přisazuje a říká si o tři sta eur, prý na garsonku.

A já mezitím myslím na Járu Cimrmana, jenž jako první definoval pojem žebrák. Pravý žebrák získává obživu jen vzbuzením lítosti. Šťastné žebráky příroda obdařila vzezřením, které budí lítost samo od sebe. Méně šťastní musí vynaložit jisté úsilí. Cimrman pro potřeby žebráků napsal několik dojemných příběhů: „Jsem přenošené dítě, milostpaní. Když jsem se narodil, bylo mi dvanáct let…“

V duchu jsem se bezdomovci vysmívala. Vážně si myslí, že mu na takovou historku skočím? Jaká drzost, říct si o peníze chudé studentce! Musí být vážně mimo. A jak mě nechce pustit. A dělá, jako bych byla jeho poslední naděje. Nějak se mu ale na mě nechce čekat. A ještě historka s cukrovkou, pojď mi. I když je trochu cítit jako cukrovkář.

Vylhala jsem se mu, abych mohla odejít. On mi lhal ještě víc. Tolikrát jsme byli obelháni, že odmítáme druhým věřit nos mezi očima. Podobným příběhům věří jen naivky. Jsou překombinované, bez míry. Pokud by všechno, co říkal, byla pravda, je ten člověk v hrozném průšvihu. Na absolutním dně. Jenže i kdyby všechno, co říkal, byla pravda, nikdo mu neuvěří. Takových profesionálů známe. Notářské razítko není drahé.

Slýcháme o ukrajinských dělnících, kteří jezdí do Česka pracovat, firmy jim slíbí peníze a nezaplatí. Víme o lidech, kteří neměli práci, vyhodili je z bytu a sociální úřad jim vzal děti. Známe cukrovkáře, kteří bez svého léku dostanou záchvat a musí je odvézt do nemocnice. Ale jakmile nám něco takového začne vyprávět bezdomovec, najednou se všechny známé příběhy stanou k neuvěření. Neuvěřitelné.

„Nate, tady,“ se studem podávám muži zmuchlanou bankovku a rychle odcházím pryč. Na devadesát procent jsem právě vyhodila peníze z okna. Ale je tu ještě desetiprocentní šance, že jeden nešťastný muž zachrání svou rodinu. Každá hra o dobro v sobě nese risk.

Toho muže už jsem nikdy v Brně neviděla. Buď odjel domů, nebo se z mých peněz uchlastal k smrti.

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.