04.03.2016 20:06


Pro Syřany je klid zbraní spíše nadějí než zárukou řešení

Autor: Jakub Dostál | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Zástupci válčících stran v Sýrii se dohodli na dočasném klidu zbraní, který začali dodržovat od soboty minulého týdne. I přes občasné incidenty tuto dohodu stále respektují. Měla by být základem pro budoucí obnovení mírového procesu, který je ale stále velmi nejistý. Skeptici považují dohodu pouze za oddechový čas pro to, aby se válčící strany připravily pro další fázi války. Mír komplikují také nepřehledné vztahy mezi vzbouřenci. 

Jakub Dostál. Foto: Zuzana Zpěváková

Podstatná část Syřanů zažívá po pěti letech syrské občanské války relativně klidné období. Souvisí to s dohodou o klidu zbraní, ke které se pod patronací ministrů zahraničí Ruska a Spojených států připojili zástupci syrské vlády a podstatné části povstaleckých skupin. Podle této dohody musí obě strany pozastavit vojenské akce vůči sobě navzájem. Zahraniční pozorovatelé se vesměs shodují na tom, že se situace zlepšila. Málokdo je ale schopen nabídnout uspokojivou odpověď na otázku, co bude dál. Samotná dohoda má pouze dočasný charakter. Měla by vytvořit podmínky pro obnovení mírových rozhovorů, které však dosud vždy skončily neúspěchem.

Ruského prezidenta Vladimira Putina a prezidenta Sýrie Bašára Asada často obviňují z toho, že příměří pouze zneužívají pro posílení vlastních pozic. Není však jasné, jestli by dokázali reagovat na připomínku toho, že ani zdaleka tolik nepodporovali mírový proces v první polovině loňského roku. Bojovníci povstaleckých skupin tehdy zvítězili takřka na všech frontách. Vůdci rebelů otevřeně mluvili o tom, že možná padnou důležitá města kontrolovaná vládou. Jde například o Damašek, či Lázikíji u pobřeží Středozemního moře. Tyto oblasti jsou hustě zalidněné i díky přívalu vnitřních uprchlíků z území kontrolovaných povstalci. Navíc zde mají dominantní pozici příznivci syrského prezidenta. Je pravděpodobné, že počet lidí, který by se v takové situaci dal na pochod, by mohl výrazně převýšit počet uprchlíků při Ruskem podporovaných syrských ofenzivách. Tehdy ale perspektiva navýšení počtu utečenců na rozdíl od současnosti neznepokojovala podporovatele syrské opozice natolik, aby je kvůli tomu byli ochotni přinutit k ukončení vojenských akcí a k zahájení mírových rozhovorů. Na podpoře ze zahraničí jsou při tom závislí.

Současné kroky západních politiků tak mohou vyvolávat spíše dojem, že jejich nenadálá touha po míru je motivována spíše snahou zabránit porážce povstaleckých bojovníků. O tuto šanci se Asad podobnými dohodami naopak připravuje nebo alespoň takovou možnost oddaluje.

Zástupci opozičních skupin si na jednáních počínají na první pohled nelogicky. Požadují stále odchod Asada a ideálně i potrestání jeho příznivců. Prohrávají válku a od soupeře chtějí ve skutečnosti kapitulaci, protože je těžko představitelné, že by režim v Damašku po odchodu Asada vydržel pohromadě. Svoji sílu neodvozují od reálného vlivu v Sýrii, ale od pozice jejich zahraničních podporovatelů, ať už Západu, Turecka nebo arabských ropných monarchií. Jejich nepřátelé v Damašku na něco takového ve svém současném postavení nemají důvod přistupovat. Syřané tak mají čas si na chvíli vydechnout, ale definitivního ukončení konfliktu se asi jen tak nedočkají.

Klíčová slova: Sýrie, Rusko, válka, povstalci, uprchlíci

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.