17.11.2020 19:08


Přijdeme na pódium, vezmeme mikrofon a můžeme jít rovnou na věc, říká člen vokální skupiny Shot-C

Autor: Tereza Bartůšková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Kapela bez nástrojů? V České republice tento typ není moc běžný. Chce to cit a nadšení pro hudbu, talent, ale především trpělivost a odhodlání. Brněnská šestičlenná vokální skupina Shot-C je toho příkladem.

A cappella Shot-C zleva: Dalibor Hradský, Jiří Pavlačka, Andrea Leová, Patrik Šudák, Tomáš Pizúr a Filip Jahn. Zdroj: Archiv Shot-CBrno – Shot-C je brněnská a cappella (vokální hudba, pozn.red.). Tato šestičlenná skupina nepoužívá hudební nástroje, ale jen své hlasy. Na koncertech představují nejen přezpívané české i zahraniční hity, ale také originální tvorbu. Altistka ze Zlína Andrea Leová (28), barytenor z Bystřice nad Pernštejnem Jiří Pavlačka (24), tenor z Kuřimi Patrik Šudák (22), baryton z Čebína Dalibor Hradský (22), bas ze Slavičína Tomáš Pizúr (22) a beatboxer z Kuřimi Filip Jahn (21) společně ukazují českému hudebnímu průmyslu, že muzika se dá dělat i jinak.

Jak jste se dali dohromady?

Hradský: Na konci roku 2014 jsem se s dalšími třemi kluky, kteří se mnou chodili do školy i do sboru, shodl, že se nám líbí vokální hudba. Řekli jsme si, že bychom taky mohli něco na ten způsob zazpívat. Po škole jsme se scházeli a nacvičovali. Moc nám to nešlo, ale nenechali jsme se odradit. Z původní čtyřky jsem nakonec zůstal jen já a Patrik. V lednu 2018 se skupina zformovala do téměř finální sestavy a letos se k nám nově přidal Jirka.
Šudák: Dost nás inspirovali Pentatonix (americká vokální skupina, pozn.red.). Začínali jsme tak, že jsme si pouštěli jejich nahrávky a do toho zpívali.

Co znamená jméno a cappelly?

Šudák: Většina lidí to chápe tak, že dáváme céčka. To je tón pro tenor i pro bas, a když ho člověk v určitých oktávách dosáhne, tak je borec. Každopádně, není tomu tak. Jméno vzniklo na našem první vystoupení, které bylo na výročí založení gymplu. Původně jsme vůbec neměli vystupovat, ale na poslední chvíli nás zařadili do programu. Kvůli tomu nám začali říkat Šotci. Jméno nám zůstalo, akorát jsme ho upravili do anglické podoby.

Porovnejte výhody a nevýhody oproti instrumentální kapele…

Pavlačka: Když přijedeme na koncert, tak tam další hodinu a půl nechystáme žádný krámy. To je obrovský plus. Člověk přijde, vezme mikrofon a může jít rovnou na věc.
Šudák: Je super, že na rozdíl od kapely, kde je většinou jeden hlavní zpěvák, si můžeme rozvrhnout sóla. V průběhu písničky může být na chvíli v popředí každý.

Funguje to tak, že vaše hlasy jsou místo hudebních nástrojů?

Pavlačka: Co se týče třeba basu, tak asi jo. Ale nedá se říct, že ostatní to tak mají taky.
Pizúr: Jelikož nechcete, aby instrumentální melodie úplně zanikla, musíte ji předělat do vokálu. Předěláváte nástroj, ale musíte počítat s tím, že ho měníte pro hlas. Takže je to tak půl na půl.

Popište mi vaši klasickou zkoušku…

Jahn: Každý se naučí svůj hlas a ideálně by si ho měl i pamatovat. Zpíváme, hledáme místa, která nejsou ideální a snažíme se to vyladit. Občas se i nahráváme a pouštíme si to zpětně, protože člověk to občas za zpěvu nestíhá všechno vnímat.
Hradský: Nacvičit jednu písničku nám často trvá mnohem déle než normální kapele. Když někdo udělá chybu, tak se to dost silně promítne a my se snažíme, aby tam chyby buď nebyly, nebo tam alespoň tolik nevyzněly.

Jak kapelu zvládáte skloubit se školou nebo s prací?

Leová: Zkoušky máme v neděli večer, což je jediný den, kdy můžeme. Přes týden mají kluci školu, někteří pracují. Občas je to těžké. Když jsou mimořádné zkoušky před koncerty, tak ti, co chodí do práce, si musí vzít dovolenou, a ti, co chodí do školy třeba zameškají seminář. Nějak to ale zvládáme.

Zkoušíte i teď, když se kvůli opatřením nesmíte vídat?

Šudák: Přes videohovor řešíme organizační věci a cvičíme každý sám.

Letos vám zrušili hodně vystoupení. Jak to vnímáte?

Hradský: Do konce roku nemáme nic, ale víme, že je to nutné.
Pizúr: Je to nanic. Letos jsme měli jen dva koncerty a jedno menší vystoupení. Plánovali jsme ale desítky akcí.

Která je vaše nejoblíbenější písnička, s níž vystupujete?

Leová: Mně se nejvíc líbí Phil Collins medley, kterou aranžoval Patrik. Je to variace různých písniček od Phila Collinse. Mám ráda, když se písnička vyvíjí a mění se tóniny.
Jahn: Teď se mi nejvíc líbí píseň House of the Rising sun, kterou jsme zpívali na posledním koncertě. Myslím, že se to fakt povedlo.
Pavlačka:
Mám rád Život plný snů, co napsal Patrik.

Jakým způsobem přetvoříte písničku na vokální verzi?

Šudák: Když chceme přezpívat originál, tak si prvně písničku poslechnu a vypíchnu tam nějaké dobré momenty. Potom rozvrhnu, kdo bude co zpívat. Snažím se, aby to bylo zajímavé, takže vymýšlím různé harmonické změny.
Pizúr: Máme programy, které slouží k zapisování not. Dávám pozor, aby byl začátek i konec písničky záživný. Když si člověk písničku pustí, tak si ji musí chtít poslechnout do konce, a když dojede na konec, tak ji musí chtít slyšet celou znovu.

Čím jste se inspirovali při tvorbě vlastní písně Do kapsy si lhát?

Šudák: Zrovna jsem byl na sjezdovce a zpíval si. Melodie se mi zalíbila a chtěl jsem ji použít. Co se týče textu, jde o hádku páru, který si lže do kapsy a není k sobě upřímný. I když žijí spolu, tak se každý zajímá hlavně o sebe a přetvařují se.

Schází vám ve skupině ještě nějaký typ hlasu?

Hradský: Podle mě je a cappella o to víc zajímavá, když ji dělá míň lidí. Mně už sedm vokalistů přijde moc. Rozsahem dosáhneme dostatečně nízko i vysoko a nemáme mezi sebou hlasovou mezeru.

Co vám přijde na zpívání ve vokální skupině nejtěžší?

Leová: Dynamika. Snažíme se nepřeřvávat hlavní hlas, ale občas to skončí tak, že ten, kdo by měl dělat doplňující harmonii, je úplně nejvíc nahlas.
Pizúr: Například basové a beatboxové linky by se měly zpívat na mikrofon. Bez mikrofonu a správného ozvučení to moc nevynikne.

Který dosavadní úspěch považujete za největší?

Hradský: Pro mě byl nejúspěšnější náš poslední zářiový koncert letos v Brně. I když už začínala druhá vlna opatření, tak na nás lidi přišli, bavili se a my jsme se bavili s nimi, což pokládám za největší úspěch. Navíc, nikdo se nenakazil.
Leová: V rámci loňského turné jsme ve Slavičíně vyprodali celou Sokolovnu, což nikdo nečekal. V této sestavě s Jirkou jsme letos zpívali i na festivalu Karpaty fest mezi známými českými zpěváky a kapelami.

Jaká je odezva publika?

Šudák: Když jdou lidi na nás, tak ví, co od toho čekat. Užívají si to a my s nimi, což nás hodně nabíjí. Na festivalech je ale třeba publikum, které nás nezná, takže tam ta atmosféra není zas tak dobrá jako na našich vlastních koncertech.

Kdo vám zařizuje vystupení?

Pizúr: Máme manažera Kubu, který obepisuje různé akce. Občas nás kontaktuje pořadatel, že nás viděl na Youtube nebo jinde. Vlastní koncerty si zařizujeme sami.

Letos v srpnu jste projeli pět měst a vystupovali na ulicích. Jaké to bylo?

Leová: Ve finále to byla jen čtyři města. Nakonec jsme se vraceli do Prahy, místo abychom pokračovali do Českého Krumlova. Nepřálo nám počasí.
Pavlačka: Podle mě to bylo dobrý. Já jsem byl poměrně novej, takže jsem se s děckama víc sblížil.
Jahn: Byla to hodně dobrá zkušenost. Je to něco jiného než koncert nebo festival. Lidi chodí kolem a koukají. Někteří se ale zastaví a čím jich je víc, tím je to lepší.

Jaké máte plány do budoucna?

Leová: Nejbližší cíl je natočit videoklip a spolu s ním vydat album, které bude i na Spotify a bude obsahovat celkem 11 písniček. Lidi tam najdou jak přezpívané hity, tak i naše originály. Teď jsme dokončili nahrávání a kluci ještě mají na starost poslední dodělávky. Chtěli jsme vydat reálný cédéčko, protože nám však zrušili většinu koncertů a my počítali s těmi financemi, tak se to neuskuteční. Určitě ale bude někdy časem.

Klíčová slova: a cappella, Shot-C, vokální skupina, hudba, zpěv, koncerty, hlasy

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář