01.03.2019 23:59


Příběh z hlubin oceánu

Autor: Heda Greplová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Už jen měsíc bude na brněnském výstavišti k vidění celosvětová výstava Titanik, která nabízí stovky originálních exponátů, průchod kajutami i repliku francouzské kavárny. Svou celosvětovou oblibu si výstava získala díky věrným napodobeninám lodního interiéru, ale především realistickým zachycením tragického příběhu „nepotopitelné lodi“.

Zmenšená replika Titaniku

Brno – Když se řekne Titanik, téměř každý z nás si vybaví pohled na Rose a Jacka, jak plachtí ve větru na přídi lodi. Při vstupu do pavilonu C s lístkem v ruce jsem nečekala, že příběh Titaniku, který se dozvím v průběhu výstavy, je daleko tragičtější než láska slavného filmového páru.

Celá výstava se nachází za černým závěsem, který ve mně vzbuzoval pocit, že opravdu nastupuji na palubu Titaniku. Ještě před vstupem jsem za svůj lístek obdržela palubní jízdenku White star line se jménem a příběhem muže, který se na Titaniku před více než sto lety skutečně plavil.

Výstava byla pojata jako příběh. Vyprávění začínalo u exponátů, poté jsem prošla kajutami a temným tunelem, ve kterém zářily nápisy odpočítávající minuty do nárazu. Celou podívanou doplňovaly citáty členů posádky, kteří tušili, že jde loď ke dnu. „Právě jsme projeli kolem dvou obrovských ker. Jsme obklíčeni ledem,“ ohlašovali zprávy o ledovcích.

Lidé ve spodních kajutách se nestihli ani nadechnout při prudkém nárazu vody, která se valila obrovskými trhlinami v trupu a zaplavovala místnost po místnosti. Každý se v posledních minutách připravoval na nejhorší. Někteří skákali do mrazivé vody, jiní se tiše loučili s blízkými. „Oblékli jsme si nejlepší šaty a jsme připraveni jít ke dnu jako džentlmeni,“ rozloučil se cestující první třídy Benjamin Guggenheim. Na konci výstavy byly umístěny fotografie a životní příběhy lidí, kteří se na Titaniku plavili.  Nechybělo ani vyprávění o tom, jak byl Titanik po 73 letech od potopení objeven a jak probíhalo pátrání po pozůstatcích tohoto honosného vraku.

Exponáty byly umístěny pod naleštěným sklem. Velmi mne překvapilo, jak zachovale vypadají, přestože je mnoho let omývala štiplavá slaná voda. Jednotlivé nálezy doplňovaly i příběhy o tom, komu patřily, nebo jak se na palubu lodi dostaly, což výstavě dodávalo osobní nádech, a přiznám se, že mi z toho běhal mráz po zádech. Secesně zdobené nádobí z první třídy přišlo o glazuru, po které zůstaly jen nepatrné linie. Obal chránící zapékací misky postupně rozpustila sůl, ale misky zůstaly úhledně naskládané v písku. Ze dna byly vyloveny i peníze a fotografie, připomínající střípky minulosti.

Tlumené osvětlení, světelné efekty a dokonale zrekonstruovaný interiér navozovali atmosféru lodi. V některých místnostech hrála dobová hudba a při průchodu kajutami atmosféru dotvářely i zvuky vrzajícího potrubí a tlaku vody doléhajícího na stěny lodi. Kajuty působily až klaustrofobicky, takže jsem si připadala, jako bych skutečně byla uvězněná pod vodou.

Ptáte se, jestli výstava Titaniku stála za to? Určitě ano. Potěší nejen fanoušky filmových zpracování, ale i každého, kdo se chce o katastrofě nepotopitelné lodi dozvědět víc. Titanik zvedne kotvy 31. března a z Brna se přesune do dalšího města.

EDIT: Pro velký zájem se organizátoři rozhodli výstavu prodloužit. K vidění bude až do 19. května.

Klíčová slova: Titanik, Oceán, Výstava, Ledovec, Exponáty, Brno

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.