20.10.2020 23:12


Při směně v nemocnici je i pouhé sbírání nádobí náročné

Autor: Barbora Šturmová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

V nemocnici v Městci Králové se v polovině září prokázal výskyt koronaviru u pacientů i zaměstnanců. Mezi nakaženými jsem byla i já. Přivydělávám si jako pracovnice kuchyňky – rozvážím jídlo na oddělení a sbírám nádobí po pacientech. S těmi sice do styku nepřicházím tolik jako zdravotní sestry a ošetřovatelky, ale i přesto jsem se zřejmě v září nakazila. Většina z nás se už může vrátit zpět do práce. Čeká mě první směna po prodělání covidu-19.

Nemocnice v Městci Králové. Foto: Barbora ŠturmováV 5:20 přicházím do práce. Přivítá mě nadřízená, v ruce drží dva jednorázové pláště a ústenku. „Na každé oddělení máš jeden plášť, u úklidové si vezmi rukavice,“ vysvětluje. O pár minut později již jedu výtahem na interní oddělení. Na dveřích od pokoje se zvýšeným dohledem visí nápis FILTR. Znamená to, že tam leží člověk s pozitivním testem na covid-19. Hlavou se mi honí otázka, jak dlouho asi budu mít imunitu. Hygienička do telefonu tvrdila, že několik týdnů. Nasadím si respirátor, ústenku, rukavice, oblek a jdu sbírat konve od čajů. Přes zakryté dýchací cesty se špatně dýchá, motá se mi hlava. Po nemoci mám problém vyjít schody, natož pak pracovat v respirátoru. Na konve nastříkám značnou dávku sava a dám je do myčky. Konečně sundám ochranné pomůcky, vydezinfikuji ruce a pokračuji na další oddělení.

Ještě před týdnem byla většina pacientů ONP 3 (třetí oddělení následné péče) nakažena koronavirem. I u mnoha zaměstnanců se nemoc projevila. „Bylo to náročné, jednou jsem šla do práce od šesti do dvou a ten samý den ještě na noční,“ říká zdravotní sestra, kterou covid-19 minul. Nyní se čeká na výsledky testu u tří pacientů. Na dveřích od jejich pokojů visí cedule I. P., tedy infekční pokoj. Podle pokynů seberu nejprve nádobí v pokojích bez nakažených. Našlapuji po špičkách, snad nikoho nevzbudím. Všude je tma, a tak použiji malou baterku. V bílém ochranném plášti vypadám jako duch – kdoví, co člověka po probuzení napadne, když vidí bílou postavu se světýlkem. Poté obléknu ochranné pomůcky a jdu na pokoje s pacienty, kteří čekají na výsledky testu. Sebrané nádobí pokropím dezinfekcí, vyskládám do myčky a jdu do šatny vychutnat si první dnešní kávu. Kolegyně popisují, jak to tu probíhalo, když byla nemocnice zahlcená virem. „Raději jsem chodila na oddělení, které na tom bylo nejhůře, aby se nenakazily starší spolupracovnice,“ popisuje dění mladá pracovnice kuchyňky.

Po rychlém občerstvení jdeme do kuchyně pro snídaně. Ani kuchyni koronavirus neušetřil. Několik nakažených ještě zůstává doma. Ti zbylí připravují snídaně, svačiny a večeře, ale obědy se dovážejí odjinud. Naložíme snídaně na vozík a každá pracovnice jede na své oddělení. U výtahu, kterým se chystám jet, zrovna sanitář vykládá z vozu starou dámu na lehátku. Její obličej s nepřítomným výrazem zakryje ústenka, kterou jí sanitář nandává. Vyjedu do prvního patra na oddělení, vyložím snídaně, vyndám myčku, naliji čaj do konví a počkám, až zdravotnice vykoupou pacienty a rozdají jídlo.

Jakmile pacienti dosnídají, vyrazím s vozíkem sbírat nádobí. Nejprve pokoje s nenakaženými. „To bylo hrozné období, ani se sestřičkami jsem si nemohla moc povídat,“ říká pacientka. Projedu vozíkem kolem vodní želvy, mazlíka oddělení, která vyhlíží, kdy už donesou snídani jí. Všechno mám sebrané, zbývají už jen infekční pokoje. Obléknu si ochranné pomůcky a jdu sbírat. „Slečno, prosím vás, mohla byste nám zalít kávu? My z pokoje nemůžeme a konvici tu nemáme,“ osloví mě pacient. I taková banalita může být za těchto časů oříškem. Mám tu konvici donést na pokoj a zalít kávu na pokoji, nebo jim vzít hrnky a zalít kávu na chodbě? Vezmu hrnky, zaliji kávu na chodbě a madlo konvice vydezinfikuji. Poklidím kuchyňku a jdu sbírat na další oddělení. Už nevím, jak mám dýchat. Jsem v obleku sice jen hodinu a půl, ale už mám dost. Myslím na zdravotníky, kteří se musejí o nakažené starat přímo a vydržet v ochranných pomůckách celý den.

Pauza na svačinu. V šatně je hlavní téma koronavirus. Jedna starší pracovnice úklidu vykládá o konspiračních teoriích, které si včera přečetla na sociálních sítích. „Koronavirus je biologická zbraň,“ snaží se mě o své pravdě přesvědčit. Naštěstí nepřesvědčila ani ostatní kolegyně. V půl jedenácté jdeme vyzvednout obědy, které z vedlejšího města přivezl údržbář. Na vozíky naloží boxy, na ně plechové nádoby s polévkou. Zdejší silnice je hrbolatá a plná děr, polévka vytéká na silnici. I přesto se podařilo většinu v pořádku dostat k pacientům. Dnes budou obědvat pečené kuře s kaší a podivnou omáčkou. Po obědě posbírám nádobí a zapnu myčku. Už jen rozdat svačiny a mohu odejít.

Klíčová slova: nemocnice, covid-19, směna v nemocnici

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.