10.04.2019 15:20


Při rekonstrukci bitvy si připadáte jako ve skutečné bitvě. Naštěstí u toho nikdo neumírá, říká vojenský historik Radim Dufek

Autor: Kristýna Sklenářová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Přestože bitvy a války nejsou tím, na co by lidé rádi z historie vzpomínali, jejich připomínky jsou potřeba. Vojenské pochody, dobové uniformy a bitevní vřavy se pro někoho mohou stát přímo koníčkem. Rekonstrukcí vojenských bitev se účastní i členové umělecké agentury REX, v jejímž čele stojí historik Radim Dufek.

Radim Dufek ve své dílně | Foto: Kristýna Sklenářová

Radim Dufek je historik, a to nejen z teoretického hlediska. V devadesátých letech nastoupil na hrad Špilberk v Brně jako restaurátor, dnes dělá kurátora sbírky zbraní a militarií. Je vedoucím restaurátorských dílen a zbrojířem města Brna pro sbírkové zbraně. Už jednačtyřicet let tak spojuje svůj koníček s povoláním. Zároveň je i šermířem a vedoucím skupiny REX, která se mimo jiné účastní rekonstrukcí historických bitev.

 

Co jsou vlastně rekonstrukce bitev zač, jak byste je popsal?

Je to určitý fenomén. Dneska se mu odborně říká re-enacting, dříve to byla vojenská historie. Zájem o rekonstrukce bitev je po celém světě, ale Česká republika je v tom docela specifická. Vzešlo to ze 60., 70, let, kdy v Česku vzniklo velké hnutí historického scénického šermu. To je výhradně český fenomén, v zahraničí ho v takové míře nenajdete. Díky tomu jsou Češi napřed.

Takže vojenská historie vznikla ze šermu?

Byl to takový souběh. Na jedné straně byli šermíři, kteří chtěli vystupovat. Současně začaly vznikat kluby vojenské historie, které se odborně zabývají historií jako takovou, a o prezentaci před diváky jim nejde. V devadesátých letech se to začalo promíchávat. Kulturních nabídek bylo tolik, že zájem o šerm zanikal. Naopak nastal boom historicko-vojenských akcí. Změnily se zákony o zbraních, takže nebyl problém zbraně nosit a používat. Byla najednou možnost spoustu replik zbraní nakoupit nebo legálně vyrábět. Předtím jsme používali originální zbraně, což je samozřejmě škoda. Dneska je ten rozlet veliký. Je to možná dané i mentalitou nás, českých lidí, protože máme k historii blíž. Jdeme do těch akčnějších věcí.

Jste akčnější i v umělecké agentuře REX?

REX začínal jako šermířská skupina. Byli jsme jedna z nejznámějších skupin v republice. Vydobyli jsme si docela renomé. Když upadl zájem o šerm, přerodili jsme se na uměleckou agenturu REX a začali dělat i vojenskou historii.

Bitev i historických období bylo velké množství. Máte nějaké specializace?

Máme hodně široký záběr. Děláme bitvy od gotiky až po druhou světovou válku. Jsou skupiny, které se věnují jednomu nebo dvěma obdobím. Ale když se věnujeme všemu, je to možná i lepší. Člověk pak nemá ponorkovou nemoc, protože se nestýká pořád se stejnými lidmi. Každý víkend jezdíme na jinou akci a lidi se obměňují.  Tím se rozšiřuje i záběr a prohlubují vědomosti. Není to jen o tom obléknout si uniformu a vzít si do ruky flintu, když to tak řeknu. Jde o to vědět kdy, kde a proč ta bitva vůbec byla. Zkrátka historické souvislosti. Našim členům nabízíme vědomosti i zážitky.

Znamená širší záběr, že je práce o to těžší?                  

Je to složitější. Ale tím, že jsem historik a specialista na zbraně, dokážu klukům pomoct. Víme, co a jak pro jednotlivá období používat. Studujeme dobové výcvikové předpisy a cvičíme stejně, jak se cvičilo tehdy. Cvičení, pochodování i práci s puškou má každá doba a každá země jiné. Je to i otázka spolupráce s ostatními skupinami a předávání zkušeností. Není to jen profesionální práce v muzeích, dneska spousta amatérů ví víc než odborníci.

Samotné bitvy bývají hodně veliké a co do počtu vojáků náročné. Spolupracujete na nich s ostatními skupinami?

Ano. Pokud jde o akci k příležitosti výročí nějaké bitvy, scházíme se z celé republiky i ze zahraničí. Třeba na bitvu u Slavkova sem jezdi Belgičané, Italové i Britové. Na bitvu u Hradce Králové nám dojeli i nadšenci z USA. Stejně tak my jezdíme za hranice. Letos máme naplánovanou Belgii, konkrétně město Ligny. To byla menší bitva těsně před bitvou u Waterloo. A pak jsme pozvaní na Korsiku, letos je totiž výročí narození Napoleona Bonaparte. Z republiky nás na Korsiku jede víc, jen tady z Moravy to budou čtyři autobusy.

Jak probíhají přípravy na samotnou bitvu? 

U nás v republice je jinak než v zahraničí. Tím, že je u nás více šermířů, jsme zvyklejší na kontakt. To v zahraničí není – tam se šermíři dostanou na vzdálenost pěti metrů, zastaví se, a tím to končí. U nás jdou jednotky proti sobě bodákovými útoky a podobně, tak, jako v historii. Co se samotné přípravy týče, studujeme výcvikové předpisy, takže pohyb na bojišti jde podle pravidel.  To si cvičí každá jednotka zvlášť. Samozřejmě filmové nahrávky z osmnáctého století nemáme, takže rekonstruujeme podle textu. Jenže často se v nich neuvádějí věci, které byly běžné a zažité. Naopak některé jednoduché věci jsou v textech popisovány podrobně. Samotné bitvy většinou jdou podle scénáře. Na některých akcích bývá nácvik dopředu, většinou se ale jen vysvětlí scénář na nějakém plánku. Pak už je na velitelích a na secvičenosti jednotek, jakým způsobem budou provádět to, co mají, a jestli se scénář podaří.

Takže máte scénář. Jste tedy více vojáci nebo herci?

To je trošku relativní. Řeknu to možná škaredě, ale vojáci nejsme nikdo. Všichni to hrajeme. Je to svým způsobem velké divadlo na reálných základech. Ale ani o herectví bych nehovořil.  Vojáci v řadě nepotřebují herecké nadání. Nemusí projevovat nějaké nálady nebo výrazy v obličeji. Ale když se na ně podíváte, vidíte, že to prožívají. Herectví vyplývá ze zážitku z bitvy. Máte vedle sebe regiment chlapů a kolem se střílí. Atmosféra je taková, že si připadáte jako ve skutečné bitvě. Akorát naštěstí nikdo skutečně neumírá.

A když se vám nepodaří dodržet scénář?

Stává se i to. Buď si ho někteří nepamatují, nebo má velitel nějaké vlastní ambice. Ale je to víceméně na škodu. Máme hudbu, komentář a o něčem vyprávíme. Když se pak děje něco jiného, než co je řečeno, tak je divák zmatený.

Používáte krom zbraní i další rekvizity?

Koně a děla. Někdy se staví i stavby, třeba domečky představující vesnici. Záleží na rozpočtu, někdy jsou jen papundeklové a jindy poctivé. Máme i pyrotechnické efekty, takže mnohdy ty stavby vyletí do vzduchu nebo shoří. Snažíme se o realismus.

Výbuchy znějí nebezpečně, ostatně zbraně taky. Míváte hodně zranění?

Každá aktivita i sport spolu logicky nese nebezpečí úrazu. Vždycky se něco stane. Můžete se říznout doma nožem, když si krájíte biftek. Se zraněním se musí počítat. Může se stát, že na vás šlápne kůň nebo vás shodí. Přestože jsou koně cvičení, je kolem nich kouř a vřava, mohou se leknout. I se střelnými zbraněmi se může stát úraz. Není jich ale tolik, je to otázka disciplinovanosti a dodržování bezpečnostních předpisů.

V poslední době se řeší nové směrnice a úpravy zákona ohledně zbraní. Dotkne se to nějak i vaší činnosti?

Stav, který panuje teď, je dobrý. To je zákon o zbraních a střelivu z roku 2019, který nám umožnil spoustu věcí dělat legálně. Dovoluje při divadelních představeních používat zbraně i střílet naslepo. I když to musí odpovídat zákonným normám. Ale hrne se na nás Evropská unie a její směrnice o zbraních. Nové směrnice jsou bohužel ve spoustě věcí nesmyslné, jiné věci vůbec neřeší. S terorismem to nic neudělá, a naopak to omezí lidi, co se zbraněmi pracují legálně. Návrh se teprve bude muset schválit, pokud projde, nebude platit dřív jak v roce 2021. Takže minimálně dva roky to budeme ještě dělat bez problémů. Pak se uvidí.

Snažíte se proti připravované směrnici a zákonu bojovat?

Na přípravě zákona dělá víc skupin. Zbrojařská lobby, výrobci zbraní, policie i naše re-enactingské hnutí. Snažíme se do toho nového zákony dostat věci, které nám budou vyhovovat a nebudou nám lidově řečeno házet klacky pod nohy. V zahraničí už jsou s aplikací směrnice dál a dopadá to hůř. Je tam potřeba spousta povolení a schvalování. Třeba i na otevřený oheň v táboře. Některé věci by se dělaly těžko, kdyby platily i tady. Na několika akcích nastupovali vojáci s košťaty místo zbraní, aby dali najevo svůj nesouhlas.

Na jaké nejbližší akci můžeme vaši agenturu REX vidět?

Naši kluci jedou příští týden v sobotu na druhou světovou válku na hrad Veveří. Má tam být nějaká událost k osvobození Brna sovětskou armádou. Já tam nejedu, budu na akci s Technickým muzeem v Šatově tady na jižní Moravě. U pěchotního srubu opevnění z roku 1938 je akce věnovaná železné oponě. Já sloužil na hranicích jako pohraničník, takže budu akci moderovat. Klidně se přijďte taky podívat.

Klíčová slova: re-enacting, historické bitvy, Radim Dufek, rekonstrukce historických bitev, šerm

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.