07.04.2015 14:10


Při chůzi na nic nemyslím, a to je to největší kouzlo, říká poutník Ladislav Zibura

Autor: Janošek David | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Na začátku loňského července se Ladislav Zibura vydal na čtrnáct set kilometrů dlouhou pouť do Jeruzaléma. Teď o své cestě třiadvacetiletý student žurnalistiky a hospodářské politiky vypráví ostatním. A má úspěch. Lístky na jeho projekce mizí po pár hodinách od spuštění prodeje.

Brno – Třikrát vyprodaná Scala, dvakrát sál v Café Práh – to je dosavadní skóre Ladislava Zibury. Jeho projekce o cestě do Jeruzaléma doslova uchvátily Brno. Ta další je naplánovaná na 28. dubna v Sono Centru, potom přijdou na řadu i další města republiky. Jak sám říká, je to úlet.

Ladislav Zibura u Zdi nářků. Foto: Ladislav Zibura

V čem si myslíš, že spočívá tvůj přednáškový úspěch?

Myslím, že lidi baví, že jsou moje projekce něco úplně jiného než jakákoli cestovatelská přednáška. Vlastně tomu i nerad říkám přednáška, protože je to zavádějící. Myslím, že nejblíž to má ke stand-up comedy. Každopádně kombinuji humor, sebeironii, příběh odbourávání předsudků a lidskoprávní přesah, což lidi zajímá.

Býváš před projekcemi nervózní?

Před lidmi jsem vždycky mluvil dost, takže se na to dá zvyknout. Spíš se hodně soustředím.

Jaká byla nejoriginálnější otázka na tvých projekcích?

Primárně je nedělám jako pitomou besedu. To se dělá jen tehdy, když je člověk líný si to pořádně připravit. Když tomu věnuješ dostatek času, nemusí mít lidi žádné otázky, protože jsi jim řekl všechno, co je zajímalo. Prostor pro otázky tak dávám až na baru. Ale teď jsem mluvil na Mendelově univerzitě v rámci projektu Lidé z praxe a tam otázky byly. Jedna slečna se mě zeptala, jakou největší rošťárnu jsem na cestách udělal. Co jsem řekl, opakovat nebudu, protože to bylo dost nechutný.

Kdy se začaly poprvé projevovat tvé cestovatelské choutky?

Pro mě ta pouť není tolik o cestování. Vlastně zas takový fanda cestování nejsem, tolik jsem toho ještě neviděl. Ale rád objevuju, to zas jo. Mám to asi už od dětství, z dobrodružných knížek.

Musel si na cestách někdy někoho podplácet?

Ne, vůbec. Tohle jsou přesně ty předsudky o Turecku třeba. Nikde jsem nepotkal tak přátelské policisty jako tam.

Nad čím přemýšlíš při svých poutích?

Obvykle nad ničím, a to je to největší kouzlo. Spíš se to člověku tak nějak všechno urovnává automaticky. Ale když už nad něčím přemýšlím, a není to zrovna to, kde budu spát, srát a jíst, bývají to dost zajímavé věci. O životě a tak.

Turecká snídaně. Foto: Ladislav Zibura

Co ti na cestách nejvíce vadí a co naopak nejvíce potěší?

To skutečné tajemství je přijímat věci tak, jak přicházejí, a nepropadat přílišnému smutku ani radosti. Ono by se pak člověk po půl dni cesty na silnici ve čtyřiceti stupních Celsia ve stínu chtěl vrátit domů. Vždycky mě hodně potěší laskavost a pohostinnost místních lidí a hodně mě štvou puchýře.

Kdybys měl určit jeden největší zážitek z Jeruzaléma, který by to byl?

V Jeruzalémě jsem strávil jen půl dne, pak jsem pokračoval dál k Mrtvému moři, takže na zážitky nebylo moc času. A když vyberu největší nebo nejlepší zážitek, ty ostatní už budou jenom skoro tak dobré, což nechci. Proto žádný největší zážitek nemám. Ale těch silných je spousta – přejít pěšky šestnácti milionový Istanbul, palestinská svatba, oslavy konce ramadánu, na kterých se střílelo, raketový poplach na letišti, všechny večeře s lidmi, kteří mě pozvali k sobě domů.

A co suvenýry? Vozíš si domů nějaké?

Šetřím každý gram váhy, takže opravdu ne.

Co tě nejvíce potěšilo při návratu domů?

Uzený a pivo.

Co říkali rodiče na tvou cestu do Jeruzaléma? Jaký mají názor na tvé cesty?

Když jsem se vrátil z pouti do Santiaga de Compostela před čtyřmi lety, nadchlo je to tak, že začali chodit taky. Do Santiaga šli už dvakrát. Takže v pohodě.

Jakou cestu plánuješ nyní?

V létě bych chtěl vyrazit zpoza polárního kruhu a s přicházející zimou po vzoru ptáků jít pořád na jih. To mi přijde jako zajímavý nápad. Ale kdy to zrealizuji, netuším.

Stane se z Ladislava Zibury další Jiří Kolbaba?

Já fakt nevím. Nicméně připomínám, že do tohohle jsem sklouznul náhodou. Vždyť já o Jeruzalémě devět měsíců vůbec nemluvil. Myslel jsem, že to nikoho moc nebude zajímat. A teď prostě vycházím vstříc lidem, kteří to chtějí vidět, protože si myslím, že mluvím o dobrých věcech. A lidi, co už to viděli, to bavilo. 

Klíčová slova: Ladislav Zibura, přednášky, Jeruzalém, rozhovor

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.