06.04.2017 09:09


Přes den studuje a tvoří, po večerech chystá Eva Lukešová vlastní výstavy

Autor: Eva Bartáková | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Pětadvacetiletá rodačka z Nivnice u Uherského Brodu Eva Lukešová zvládá studium tří oborů na dvou univerzitách. Mimo to organizuje výstavy své umělecké tvorby, které navštěvují desítky lidí. Když se její přátelé podiví tomu, jak zvládá tolik různých činností, mávne nad tím rukou. „A kdo dnes nezvládá víc věcí najednou?" ptá se.

Eva Lukešová vystavuje fotografie, videa i sochu s proměnlivým úsměvem. Autor: Eva Bartáková

Uherský Brod - Umění se pětadvacetiletá Eva Lukešová věnuje už od dětství. Po střední škole se vydala studovat volnou grafiku do Ostravy. Po pár měsících však zjistila, že to není nic pro ni, a studia zanechala. „Hodně lidí říkalo, ať neodcházím, že je to hloupost a že to mám zkusit vydržet. Ale já jsem věděla, že tam nechci být,“ vzpomíná.

Na umění nezanevřela a chtěla se mu věnovat dál. Podala si jen jednu přihlášku, a to na brněnské Vysoké učení technické. Na obor sochařství ji přijali. Ateliér figurálního sochařství na Fakultě výtvarných umění si vybrala intuitivně, měla z něj dobrý pocit. „Nechci říct, že to byla náhoda, spíš si myslím, že roli sehrála intuice. Až zpětně přicházím na to, jak dobrou volbu jsem udělala,“ říká.

Úspěšně zakončila čtyřleté bakalářské studium a nyní pokračuje na magisterském programu. „Pokud má student nebo studentka dobré výsledky, může na další stupeň navázat plynule, bez zkoušek. To se mi podařilo," přiznává.

Sochařství není to jediné, čemu se Lukešová věnuje. V současnosti například vytváří instalaci ze starých audiokazet s průhledným krytem, které jí darovala kamarádka. „Pokud je člověk kreativně založený, tak je jedno, jaký ateliér studuje. To, že jsem na sochařství, mě nepředurčuje, klidně můžu i malovat. Pokud mě napadne vhodné téma, tak ho ráda nakreslím,“ popisuje Lukešová.

Na vernisážích Evu doprovází její přátelé. Autor: Eva Bartáková

Její umění některé lidi děsí

Většina její tvorby kombinuje více uměleckých disciplín. Příkladem je projekt Eva v možnostech. Svůj sochařský autoportrét s názvem Lukešová přetvořila podle fotografií žen se zajímavými životními osudy. Její vlastní tvář tak postupně získala rysy jeptišky, vražedkyně, matky v domácnosti, političky a úspěšné sochařky. Více než rok trvající umělecký proces zaznamenala na videa a umístila na Youtube. Zároveň vzniklo pět fotografií, které vystavila v Galerii Jiří Putna a v kavárně Spolek. „Říkala jsem si, že nebude jednoduché nainstalovat někam pět obrazovek, kde by se přehrávala videa. Fotografie představují statickou verzi filmů,“ vysvětluje studentka.

Uměním se Lukešová nezabývá, protože by chtěla v lidech vyvolat nějakou reakci nebo vzbudit konkrétní emoce. Když si vybírá téma, přemýšlí hlavně nad tím, co je zajímavé pro ni. „Tvořím pro sebe, protože to chci dělat. Vychází to z mých vnitřních potřeb. O tom, co to vyvolává v lidech, uvažuji až zpětně,“ uvádí.

Na poslední výstavě představila sochu představující anonymního jedince. Posadila ji do rohu kavárny a před obličej jí umístila tablet, kde se střídaly mnohdy bizarní obrazy úst. Když jí návštěvníci výstavy sdělili, že jim to připadá děsivé, Lukešová se nad tím nepozastavovala. „Pracuji s tělesností, kdy vytvářím něco neživého a statického, co ale vypadá jako člověk. Moje práce proto vyvolává pocity znejistění. Lidé se leknou, než si uvědomí, o co jde. Mně to vůbec nevadí. Nechtěla bych lidem poroučet, co si mají myslet,“ ujišťuje.

Pět životních příběhů vymodelovala na své soše Eva Lukešová. Autor: Eva Bartáková

 Chtěla vidět svět z jiné perspektivy, přihlásila se na sociální antropologii

Dílo Já, imigrantka, které Lukešová vytvořila asi před dvěma roky, ji přimělo zamyslet se nad sociálními tématy. „Když něco vytvářím, uvažuji o kontextu. A ten je tvořený společností a mojí vlastní socializací. Proto jsem chtěla porozumět společnosti jako takové,“ prozrazuje.

Rozhodla se, že se přihlásí také na bakalářské studium na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Její první volba byla sociální antropologie, která podle ní umožňuje vidět svět ve větší šířce. Zároveň se zapsala i na genderová studia. V současnosti tak studuje dvě univerzity a tři obory najednou. Krom toho se v létě chce věnovat dobrovolnictví v neziskové organizaci Nesehnutí. Stihnout se to prý dá, pokud si člověk dobře zorganizuje čas. „Zjistila jsem, že je důležité vyhradit si čas na efektivní odpočinek. Také často chodím ven s přáteli. Tím, že žiji svůj život aktivně, přicházím na zajímavé nápady,“ sděluje.

Volný čas a povinnosti Lukešová nerozlišuje. Všechno, co dělá, jí baví a naplňuje. I sociologické disciplíny podle ní mají smysl. Na tvrzení, že jsou nepotřebné, reaguje odmítavě. „Stejně tak bych se mohla ptát, proč potřebujeme umění. I sochy jsou vlastně nepotřebné, člověk bez nich přežije. Ale jde o to, že umění i sociologické obory lidem otevírají oči. A to nejen ve vědeckých a akademických sférách. Umožňují vnímat svět víc do šířky a otevírají nové perspektivy,“ dodává.

Klíčová slova: Eva v možnostech, sochařství, sociální antropologie, gender, VUT

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.