05.05.2020 17:33


Přednáška ve dvě hodiny ráno i skupinové práce s lidmi z celého světa. Češi studující v zahraničí popisují výuku online

Autor: Eva Matějková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

Jeden studoval ve Francii, druhý v Číně. Nyní studují oba dálkově z Česka. Studium v zahraničí pro studenty často znamená širší obzory, více zkušeností i kontaktů a spoustu zážitků. Aktuální situace ale zahraniční studium značně komplikuje. Štěpán Záškolný a Vojtěch Ilčík se ze svých škol museli vrátit k rodinám do Česka. Vojtěch nemá z Číny žádné informace o tom, jak budou probíhat zkoušky. Štěpán neví, co bude příští semestr.

Štěpán (vlevo) a Vojtěch. Zdroj: Štěpán Záškolný a Vojtěch Ilčík

Česko –  Štěpán (na fotografii vlevo, pozn. red.) a Vojtěch studují každý v jiné zemi, kde mají vlastní život. Návrat do Česka pro ně představuje komplikaci. V Šanghaji jsem se zabydlel, měl jsem tam svůj život nezávislý na rodičích," říká Vojtěch. Oba se shodují na tom, že jim doma klesla produktivita. 

Kde a co studujete?

Štěpán: Studuju ve Francii na Sciences Po. Můj obor je něco jako společenské vědy, popsal bych to jako ekonomii a politologii. Jsem ve druhém ročníku, obor je na dva a půl roku s tím, že poslední semestr povinně trávíme na zahraničních školách.

Vojtěch: Já studuju v Číně na Shanghai Jiaotong University. Začal jsem studovat ekonomii, pak jsem přešel na finance a teď dělám mezinárodní obchod. Taky jsem ve druháku, můj obor je na čtyři roky.

Jak momentálně vypadá výuka na vašich univerzitách?

Š: Půlku semestru jsem stihl ve Francii, protože semestr začíná oproti Česku dříve. Druhou půlku jsme měli dálkově. V některých předmětech upravili požadavky, úplně nám zrušili jazykové hodiny a workshopy. Zbytek je víceméně beze změny. Jeden týden byl přechodný, pak už se najelo na tento režim.

V: U mě to bylo tak, že jsem měl přednášky online už od začátku semestru, protože začínáme o něco později než Štěpán. Velký problém byl v tom, že přednášky byly v čínském časovém pásmu, takže některé začínaly třeba ve dvě hodiny ráno. První dva týdny jsem měl úplně rozhozený životní rytmus, v noci jsem se učil a přes den spal. Záznamy přednášek byly pro studenty k dispozici online, stejně jsem je ale musel sledovat v reálném čase. Snažil jsem se vyučující přesvědčit, abych se na ně mohl dívat ze záznamu. Musel jsem argumentovat svým mentálním zdravím, aby na to přistoupili. Což nakonec udělali všichni až na jednoho. Předměty dost upravili. U těch bez matematiky nám zadali prezentace nebo eseje. Změnili taky formu závěrečné zkoušky. U ostatních předmětů si vyučující nejsou zatím ani jisti jakou zvolí podobu zakončení kurzu.

Vojto, byl jsi tento semestr v Číně, nebo vůbec ne?

V: Ne, domů jsem se vrátil hned po skončení minulého semestru, což bylo kolem dvanáctého ledna. Tou dobou v Číně epidemie začínala. Už tehdy bylo jasné, že jarní semestr bude pravděpodobně vypadat jinak. Velmi rád bych se tam vrátil. V Šanghaji je nyní situace naprosto pod kontrolou, fungují už i bary a restaurace. Další semestr už by s největší pravděpodobností měl probíhat standardně.

Máte dostatek informací od vašich univerzit?

Š: Řekl bych, že ano. Rychle se vyřešilo, jak budou vypadat zkoušky na konci semestru. Málokdy míváme testy, častější je psaní textů, ve kterých je potřeba prokázat komplexní znalosti. Ve dvou předmětech změnili závěrečnou zkoušku na dobrovolnou. Jinde bych měl zkoušku formou eseje, na kterou bývá vyhrazený čas dvě hodiny. Ten teď zvýšili na osmačtyřicet hodin. U mě je komplikace také v tom, že poslední semestr studia povinně trávíme na zahraničních školách. Mám studovat na Boston College ve Spojených státech amerických. Myslím, že moje škola zařídila vše, co mohla. Pořád jsou ale kolem příštího semestru velké nejasnosti. Sciences Po rozesílá studenty na zhruba pět set partnerských univerzit, některé z nich se mohou rozhodnout, že zahraniční studenty nepřijmou.

V: Já dostatek informací nemám. Momentálně se ani do Číny dostat nemůžu. Zcela zakázali vstup cizincům, bez ohledu na to, jestli mají vízum, nebo ne. A nikdo doteď neví, jak to bude se zkouškami. Studenti jsou z celého světa a pokud nám zadají termín a přesný čas, může to pro někoho být deset večer, pro někoho tři ráno. Takhle to podle mě nemůže fungovat. Je otázka, jestli si to škola uvědomí a vezme to v potaz.

Štěpáne, kdyby ses chtěl do školy vrátit, mohl bys?

Š: Teď už by nemělo význam se vracet. Výuku už prakticky máme za sebou, čekají mě akorát zkoušky. Hned na začátku pandemie nám řekli, ať jedeme domů. Tou dobou nám zbývalo ještě asi šest týdnů školy. Nevěřili, že by se situace tak rychle zlepšila. Když jsme se v březnu dozvěděli, že škola končí, všichni už další den vystěhovávali byty a vraceli se domů. Během jednoho víkendu byli všichni pryč. Bylo to trochu smutné. Ještě si tam pojedu pro věci, ale už když jsem odjížděl, počítal jsem s tím, že tu komunitu opouštím. S většinou lidí se už neuvidím.

Zabírají vám školní povinnosti tolik času, jako když jste chodili do školy?

Š: Celkově se škole věnuji méně, než jsem byl zvyklý. Výrazně mi klesla produktivita. Nejhorší ze všeho jsou skupinové projekty. Někteří lidé jsou nedostižitelní, jiní zase žijí v jiném časovém pásmu, takže máme za den třeba čtyři hodiny, kdy můžeme pracovat společně v rozumný čas.

V: U mě to je podobné, mám mnohem méně úkolů. Učitelé si asi uvědomují, že by k výuce měli přistupovat jinak. Některé předměty se změnily natolik, že mi stačí si jednou týdně poslechnout dvouhodinovou přednášku a víc dělat nemusím. Se Štěpánem určitě souhlasím v tom, že moje produktivita je momentálně nulová.

Š: K produktivitě mám ještě zajímavou příhodu. Do jednoho předmětu dělám výzkum společně s kamarádem, Pákistáncem. Jeho otec je velvyslanec v Turecku, kam musel odjet z Francie i on.  Na letišti ho vyzvedli autobusem a teď je v nějakém táboře, sám neví kde. Na internet má přístup hodinu týdně. Tak nevím, co s tím výzkumem nakonec bude.

Byli byste raději ve Francii a v Číně než doma?

Š: Kdyby bylo vše při starém, tak bych rozhodně byl radši ve Francii.

V: Já bych byl taky nejraději v Číně. Chtěl jsem se tam vrátit. Plán byl koupit si letenku na osmého dubna, rodiče mě ale přemluvili, ať letím až jedenáctého. Zarezervoval jsem letenku asi za pětadvacet tisíc, což je i tak více než dvojnásobek běžné ceny. Než mi aerolinky rezervaci potvrdily, zvýšila se cena skoro na osmdesát tisíc. Nakonec let zrušili úplně. Postupně jsem kupoval asi šest různých letenek, které mi vždy aerolinky zrušily. Dva týdny v kuse jsem pak neřešil nic jiného. Některé po mně chtěly i zdravotní potvrzení, které mi žádný doktor nemohl vydat. V Šanghaji jsem se zabydlel, měl jsem tam svůj život nezávislý na rodičích.

Š: To asi není nic, co by bylo specifické pouze pro zahraniční studenty. Pocit toho, že jsem se ze svého vlastního nezávislého dospělého života dostal do podmínek, kde se o vlastním a nezávislém moc mluvit nedá, je velmi silný.

Klíčová slova: studenti, zahraničí, online výuka, koronavirus

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.