26.09.2019 16:33


Před odletem za prací do Ameriky si musíte ujasnit priority, říká Jan Láncoš o programu Work and Travel

Autor: Tomáš Mitvalský | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Studenti z celé Evropy se každoročně vydávají do Ameriky za prací, ale i za poznáním této země s programem Work and Travel. Minulé léto se pro cestu za Atlantský oceán rozhodl i tehdy dvacetiletý student informatiky Jan Láncoš. Z mnoha různých zaměstnání, která program nabízí, si vybral to, které je mu nejbližší. Stal se na čtyři měsíce plavčíkem ve Washingtonu.

Na obrázku může být: 1 osoba, směje se, venku a záběr zblízka

Kdy jste se rozhodl, že byste chtěl strávit léto ve Spojených státech?

Na konci předminulého jara. Chodil jsem do menzy u naší školy, ve které se nachází velká reklamní tabule s nabídkou nejrůznějších akcí a aktivit pro studenty. Největší plakát na ní nabízel možnost práce a následného cestovní v Americe. Prošel jsem kolem něj tak pětkrát, než jsem se rozhodl, že do toho půjdu.

Nebylo to trochu pozdě?

Na jednu stranu ano, prošvihl jsem úvodní přednášku o Work and Travel, kterou agentura pořádala. Je rozhodně lepší to řešit na začátku podzimu. Na druhou stranu jsem člověk, který je impulzivní a nerad plánuje. Měl jsem štěstí, že to nakonec vyšlo. Za normálních podmínek by mi neumožnili s nimi vyjet. Každopádně neměli dostatek lidí, kteří by chtěli odcestovat. Vlastně jsem jim vytrhl trn z paty.

Co jste musel splnit, než jste odletěl do Ameriky a začal tam pracovat jako plavčík?

Nebylo toho mnoho. Musel jsem splnit speciální kurz na plavčíka, který měl náš budoucí americký zaměstnavatel pořádat v Brně. Po změně se ale konal na Slovensku a měl jsem štěstí, že jsem ho stihl. Nakonec bylo pro mě největším problémem zařídit si vízum. Strávíte celý den cestou do Prahy, jen abyste za hodinu mohli jet zase zpátky do Brna. Možná je to leností, ale i tak jsem z toho byl na prášky.

V čem spočíval ten kurz?

Chtěli zjistit, jak jsme na tom s plaváním, zachraňováním a celkově s úlohami plavčíka, které během služby vykonává. Dále nás pak testovali z angličtiny. Ani s jedním jsem problém moc neměl, jelikož jsem léto před tím pracoval jako vodní záchranář a angličtinu také docela ovládám. Proto mě a pár dalším klukům nabídli pozice manažerů.

Nečekal jsem, že odpracuji tolik hodin     

Jaký je rozdíl mezi obyčejným plavčíkem a manažerem?

Víceméně být manažerem znamená, že řídíte tým třech až pěti plavčíků u jednoho bazénu a veškerá zodpovědnost padá na vaši hlavu. Tomu i odpovídá razantní navýšení odpracovaných hodin týdně, oproti ostatním. V případě, že má jeden manažer na starost celý bazén sám, tak musí pracovat denně. My jsme byli na bazén dva, což by teoreticky znamenalo, že bychom se mohli střídat. Realita ovšem byla taková, že jsme po většinu času pracovali oba dva. Až ke konci prázdniny jsme si brali jeden den v týdnu volno.

To muselo být náročné.

To bylo. Čekal jsem, že budu pracovat více hodin než ostatní, ale ne o tolik. Na druhou stranu jsem si díky tomu vydělal nějaké peníze navíc. Všechen odpracovaný čas nad čtyřicet hodin týdně se v Americe bere jako přesčas, což znamená, že vám za něj zaplatí 150 procenty vašeho platu.

Jak probíhal váš rutinní den u bazénu?

Ráno jsem musel přijít přesně na čas. Kdybych přišel jen o minutu později, tak by mi volal majitel a měl bych problém. Rozdal jsem práci plavčíkům, což byli vesměs američtí teenageři. Někteří z nich hlídali bazén, jiní uklízeli, čistili toalety, dělali vrátného nebo strojníka.Ten měl v popisu práce manipulovat s chemikáliemi, které se lily do vody, aby byla čistá. Na druhou stranu platilo, že co si uděláš sám, to uděláš nejlíp.Takže jsem, kromě práce, jakou dělali i ostatní plavčíci, vedl záznamy o stavu vody, bazénu, strojovny nebo počtu lidí, a to každou hodinu. Vlastníci byli v tomhle ohledu perfekcionisté.

Jak se liší bazény v Americe od těch českých?

Na rozdíl od českých bazénů, si za ty americké platí rodiny žijící ve čtvrti, kde se ten bazén nachází. Pro jednu osobu na léto stálo členství v přepočtu patnáct tisíc korun. Chodili na nás kontroly i od hasičů nebo federálních pracovníků, kteří testovali například kvalitu vody.

Měl by se podle vás tento systém zavést i u nás?

Nemyslím si, že tu máme tak silné komunity na to, aby to fungovalo. Popravdě si ale nemyslím, že je to velká škoda. Nevidím nic špatného na veřejných městských bazénech placených z daní. Zdá se mi to tak nějak lidštější; a ne každý má potřebu udržovat se všemi sousedy v okruhu několika kilometrů výborné vztahy, potkávat je každý den a platit desítky tisíc ročně za průměrně vybavený bazén.

Překvapilo mě, jak málo Američanů umí anglicky

Co vás vedlo k tomu strávit léto v Americe?

Vždycky jsem si říkal, že je to jedna ze zemí, kterou bych chtěl opravdu vidět. Měl jsem nutkání si ověřit, jestli americký sen, za kterým se ohlíží západoevropská společnost, opravdu funguje. Navíc jsem toho v životě moc neprocestoval, jen Evropu a tady mi to přijde všude stejné. Za oceánem jsem chtěl poznat nový svět.

Jaké jste z toho měl dojmy?

Myslím si, že Amerika není to, za co se považuje. Například slavná americká svoboda není taková, jak si lidi myslí. V Evropě se máme ve skutečnosti mnohem lépe, než si uvědomujeme. Ta země má spoustu problémů, o kterých se neví nebo nemluví. Taky mě překvapilo, jak málo rodilých Američanů umí anglicky.

Takže Amerika není ideálním místem pro zlepšení se v angličtině?

Ne, pořád si myslím, že je to dobrý nápad. Ale stejně tak si tam zlepšíte španělštinu. Ta je tam stejně důležitá jako angličtina. Dokonce i na některých úřadech mě nejdřív pracovníci oslovovali španělsky, až posléze anglicky. Na druhou stranu je to v porovnání s ostatními problémy banalita.

Co jsou podle vás největší problémy, na které by se měl člověk před odletem do Ameriky připravit?

V Americe nefunguje žádná hromadná doprava. Budete si muset koupit kolo, ale to by vám měl zaměstnavatel říct. Jejich zdravotnictví je neuvěřitelně předražené. Kamarád dostal angínu a antibiotika ho vyšla na 300 dolarů, což byla třetina jeho dvoutýdenního platu. Proto si přibalte do kufru i léky. Neexistuje tam internetové bankovnictví, pro převod peněz je nutné zajít rovnou do banky. Poslední platba nám měla dojít až poté, co jsme uzavřeli svá bankovní konta ve Státech, a tak nám museli poslat šek do Česka. Ten mi ale v mé bance nechtěli vyplatit, a tak jsem si musel založit účet u jiné. Dalším problém je v tom, jak moc je Amerika policejním státem.

Jak tomu mám rozumět?

To znamená, že hlídky na silnicích jsou opravdu všude. Rychlostní limity jsou podle mě přísnější, než situace vyžaduje. Pokud jedete na Work and Travel s vidinou toho, že to bude jedna velká párty, tak jste na omylu. Ve chvíli, kdy takovou akci pořádáte v apartmánu, je dost možné, že na vaše dveře zaklepe “sekuriťák“ z ulice, kterou hlídá, a pak zavolá policisty. Ti jsou více než ochotni vás nechat strávit noc v cele. Stalo se to mé nadřízené a několika mým přátelům. Vlastně jsme měli štěstí, že se jim nepovedlo zatknout nikoho, komu by bylo méně než jedenadvacet. Například mně. Limit jedenadvaceti let je ve všech případech striktně dodržován, ať už se jedná o řízení silného auta nebo o vstup do klubu.

Litujete toho, že jste se rozhodl jet?

To rozhodně ne. Je to fantastická zkušenost, kterou bych doporučil každému. Jen je důležité si ujasnit vaše priority. Když jsem se rozhodl vzít práci jako manažer, šel jsem do toho s tím, že budu mnohem více pracovat. Musel jsem odletět dřív a vracel jsem se později. Na cestování nám nezbylo moc času a ani energie. O to víc peněz jsem si ale vydělal. Pokud vám jde o to, si léto převážně užít, můžete požádat zaměstnavatele, aby vás přeřadil na menší bazén. Počítejte ale s tím, že si domů tak velkou finanční sumu neodvezete.

Klíčová slova: Work and Travel, cestování

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.