15.05.2018 15:53


Právo je super, ale hudba je moje srdcovka, říká koncertní mistryně Masarykovy univerzity

Autor: Dagmar Matulíková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Sabina Baronová je čtyřiadvacetiletou studentkou Masarykovy univerzity v Brně. Kromě studia práv ji s druhou nejstarší vysokou školou v České republice spojuje také hra na housle. Je totiž koncertní mistryní Symfonického orchestru Masarykovy univerzity. „Kdybych si musela vybrat, tak housle dostanou před právem přednost,“ odpovídá na otázku, co považuje za svou prioritu. Uspokojení ale našla i v právní vědě. Hlásí se na doktorské studium práva životního prostředí.

Sabina Baronová je sólistkou Symfonického orchestru Masarykovy univerzity. FOTO: Archiv Sabiny Baronové

Brno – V polovině května skládá státnicovou zkoušku, ale to jí nebrání v houslových sólech při koncertování Symfonického orchestru Masarykovy univerzity. Čtyřiadvacetiletá Sabina Baronová je v univerzitním orchestru koncertní mistryní. „To znamená, že jsem první z prvních,“ směje se Baronová. Sóla na pozici mistryně hraje už čtvrtým rokem. „Je to vtipné. Koncertním mistrem jsem se stala hned, když jsem se přidala k orchestru,“ vzpomíná Baronová.

Sabina Baronová obětovala hře na housle hodně. Ale především čas. Když se tato rodačka z Českých Budějovic rozhodovala, na jakou půjde střední školu, pokračovat v osmiletém gymnáziu bylo logicky jasnou volbou. Srdce ji ale stále táhlo k hudbě. „Když jsem šla do kvinty, což na osmiletém gymnáziu znamená do prváku, přibrala jsem si k tomu ještě konzervatoř,“ vysvětluje Baronová. Na konzervatoři měla nastavený individuální plán, takže byla schopná stíhat dvě střední školy najednou. „Myslím si, že z toho mám dodnes následky,“ směje se, přestože tuto větu myslí vážně. Kvůli tomu, že přes den chodila na gymnázium a odpoledne na konzervatoř, tak se na testy připravovala až pozdě do noci. „Nevím, jakým zázračným způsobem jsem to vydržela,“ hodnotí zpětně. Motivaci hledala především u rodičů, kteří ji od mala podporovali.

Po maturitě na českobudějovickém gymnáziu odešla studovat do Brna. „Právo jsem si vybrala, protože to je perspektivní obor humanitního zaměření,“ vysvětluje Baronová. V hudbě jako profesi neviděla budoucnost. „Hudebníci se moc dobře neuživí, pokud nejsou ve špičkové filharmonii, která je v Česku jen jedna, a to v Praze,“ kroutí hlavou houslistka. Na konzervatoři však chtěla vystudovat celých šest let, aby získala titul Dis. „Po tom, co jsem odešla do Brna, jsem dojíždění vzdala. A v té době mi nikdo neřekl, že bych mohla přestoupit na místní konzervatoř,“ sděluje Baronová. Ta v prvním ročníku na vysoké škole zažila svou největší krizi. „Po předčasném ukončení konzervatoře jsem byla dlouhodobě deprimovaná. Vadilo mi, že se hudbě nemůže věnovat naplno, plně se v ní realizovat,“ vzpomíná. Celý rok se houslí nedotkla. Pak ale objevila orchestr Masarykovy univerzity. To vrátilo usměvavé brunetě chuť se hudbě věnovat aspoň jako volnočasové aktivitě.

Mezi její koníčky kromě hudby patří taky jóga. „Jógu mám moc ráda, ale příští týden obhajuju diplomku a mám státnice, takže mi na ni nezbývá moc času,“ informuje, ale v obličeji je poznat zklamání. Kvůli učení má celkově méně času. „Zanedbávám taky fakultní časopis Právo21,“ říká editorka tohoto tisku. V něm má na starosti mimo jiné i sekci Humans of PrF. „Na každém člověku se vždy najde něco zajímavého,“ hodnotí s nadšením.

Klíčová slova: Symfonický orchestr Masarykovy univerzity, housle, konzervatoř, práva

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář