Právě zažíváme dvojitý šok, nejhorší scénáře mohou nastat, říká finanční poradce Samuel Pšeja

Cena ropy v pondělí klesla nejvíce od roku 1991. Jak moc to ovlivnilo akciový trh?

Příčinou pádu cen ropy byla nedohoda zastupitelů OPEC na jednání ve Vídni, kdy mělo dojít ke shodě o snížení produkce ropy vzhledem ke snižující se poptávce. Saudové sáhli k razantnímu kroku, a tím bylo skokové navýšení produkce a velké snížení ceny ropy. Toto rozevření nůžek způsobilo největší pád cen od války v Perském zálivu.

Jak ovlivňuje nový druh koronaviru celosvětovou ekonomiku?

Momentálně zažíváme takzvaný dvojitý šok, což znamená snížení na straně nabídky vzhledem k restrikcím a megalomanským opatřením všech států na světě, které zastavili úplně nebo částečně fungování podniků. Na straně poptávky zažíváme také pokles, jelikož spoustu lidí se ocitá bez jistoty budoucího výdělku anebo rovnou přišli o zaměstnání. Během ekonomické recese zažíváme zpravidla šok jen na straně poptávky, strana nabídky většinou znatelně zasažená nebývá. Obdobná situace v ekonomice, jak ji známe dnes, nikdy nenastala a jelikož dochází k zastavení obou částí, které ekonomiku tvoří, musíme počítat s nepředvídatelným scénářem vývoje.

Kvantitativní uvolňování peněz, snižování úrokových sazeb, jaké jsou další indikátory nezdravé ekonomiky?

Kvantitativní uvolňování peněz v posledním týdnu prováděly státy ve velkém, jen v jiné podobě, a to prostřednictvím gigantických bezúročných půjček. Zároveň centrální banky snižovaly úrokové sazby, nicméně další snížení už může být směrem do záporných hodnot, což jsme také nezažili. Způsobů, jak poskytnout trhu likviditu neboli dostupnost peněz je mnoho, centrální banky nemají svázané ruce.

Lze o budoucím vývoji pouze spekulovat nebo je něco stoprocentně jisté?

Jistota v ekonomice neexistuje. Vzhledem ke krizi likvidity, dvojitému šoku, stále většímu zadlužení a defacto zastavení ekonomické činnosti můžeme predikovat již dlouho očekávanou recesi. Jestli bude aktuální situace delší dobu pokračovat, recesi a její dopady nejspíše pocítí každý z nás. Vím, že predikce zní děsivě, nicméně ekonomická data a ukazatele nelžou. Uvědomme si, že koronavirus není příčina recese, příčinu můžeme hledat v několika posledních letech. Koronavirus je pouze spouštěčem celého problému, ke krizi by došlo i později bez něj.

Čemu by se měli investoři vyhnout a do čeho byste naopak doporučoval investovat?

Pro většinu běžné populace se vyplatí investovat dlouhodobě, tím pádem rozkládají riziko v čase. Důležité je nyní akcie a další typy papírových investic neprodávat, protože by investoři realizovali velké ztráty. Doporučuji v následujících měsících zavřít oči a přestat sledovat grafy investic. Vyhraje ten, kdo neprodá. Trend se po odeznění krize otočí a aktiva získají na hodnotě. Naopak doporučuji navyšovat majetek v reálných aktivech jako jsou komodity. Vzhledem ke krizi likvidity je aktuálně cena zlata více než příznivá pro nákup a očekává se v následujících letech několikanásobný růst cen komodit. Následně tato zhodnocená aktiva prodáme a budeme s klienty nakupovat levné akcie, protože zažily strmý pád. Jde o využití strategie ekonomických cyklů.

Krize jako rozevírání nůžek či bohatnutí mocných a chudnutí chudých. Platí tento vzorec vždy?

Bohužel, ale i bohudík platí. Pokud se budou lidé částečně řídit návodem z předešlé otázky, můžou se řadit k těm, pro které je krize příležitost. K rozevírání nůžek dochází, protože běžní lidé neinvestují vůbec a pokud ano, nectí základní investorská pravidla. Pamatujte si, že během krize peníze ze světa nemizí, pouze se přesouvají jinam.

Jaká jsou základní investorská pravidla?

Pro běžného investora je základním pravidlem během poklesů takzvaně udržet stolici. V praxi to znamená nepanikařit a nezbavovat se investic ve ztrátě. V takovém případě lidé přichází o nejvíce peněz. Pokud chceme rozložit riziko, je potřeba majetek diverzifikovat do více na sobě nezávislých typů investic. Důležitým pravidlem jsou mimořádné vklady neboli dokupy do momentálně podhodnocených aktiv, proto je potřeba mít část majetku likvidní, ideálně i v hotovosti.

Krize v roce 1929 byla k obyvatelům poměrně krutá, mnoho lidí přišlo o práci, střechu nad hlavou, často lidé páchali sebevraždy. Takové poměry si dnes lidé stěží představí. Pokud by přišla krize, může se opakovat podobný scénář?

Je pravda, že podobný scénář by si mnozí nedokázali představit, ale v ekonomice existují dlouhodobé cykly, které trvají v průměru osmdesát až sto let, což by matematicky vycházelo. Netroufám si tvrdit, jak velká krize bude. Dnešní globální ekonomika stojí úplně na jiných principech než ta před sto lety. Opět je negativním faktem, že dnes jsou veškeré procesy a ekonomické činnosti mnohem a mnohem více provázané, tudíž i více zranitelné. Jsem ale názoru, že další krize bude více bolestivá než ta v roce 2008, která byla z velké části centrálními bankami vyléčena. Právě ono vyléčení ve spojení se zranitelností dnešní ekonomiky může být poměrně kritické. Ve své podstatě mají každá recese i cyklus podobný scénář, ve finále je to jen naše nepozornost, že vždy zapomeneme na minulost a nepřipravíme se na opakovanou budoucnost.