22.03.2015 22:21


Práce s lidmi je náročná, ale naplňující, říká spolumajitelka kavárny Limbo

Autor: Michaela Reisiglová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Ekonomika

Studentka žurnalistiky Veronika Kosíková se rozhodla splnit si svůj dětský sen a společně s dlouholetou kamarádkou si otevřely kavárnu Limbo. Bez předešlých zkušeností s podnikáním začaly vést podnik, který v dubnu oslaví své první výročí. Začátky pro ni nebyly lehké. Přes den trávila čas sháněním povolení na úřadech a večer upravováním kavárenských prostor. Dnes je Limbo oblíbenou studentskou lokalitou v centru Brna.

Brno – Kavárna Limbo na Jaselské ulici je oblíbeným podnikem po pouhém roce fungování. Majitelky si jej otevřely bez předchozích zkušeností. Měly náročné začátky, ale úsilí se jim vyplatilo. Veronika Kosíková se podělila o to, jak jejich podnikání vypadá a jaké je vést prosperující podnik v centru Brna.

 

Jak vás napadlo, že si otevřete podnik?

Už jako děti jsme měly sen, že bychom si otevřely kavárnu, kde bychom se mohly realizovat. Když jsme s kolegyní obě dokončily střední školu, nebyly jsme si jisté, co dělat dál. Já jsem pokračovala na vysoké škole, ona začala pracovat. Obě jsme pociťovaly, že neděláme to pravé. Potom rodiče mé kolegyně dostali nabídku získat prostory dnešní kavárny. Měli už ale své závazky. Zeptali se nás, jestli prostory nechceme využít my. Ze začátku jsme si z toho dělaly legraci, ale pořád jsme nad tím přemýšlely. Nakonec jsme si řekly, proč ne.

Jaké byly začátky podnikání?

Začátky u nás byly hrozně hektické. Na nabídku prostoru jsme kývly a věděly jsme, že zhruba za tři měsíce budeme muset zaplatit první nájem. Chodily jsme od právníků přes úřady až k účetním, zařizovaly různá povolení. Do toho jsme upravovaly samotné prostory. V Limbu jsme byly skoro pořád, někdy až osmnáct hodin denně. Když jsme otevřely, měly jsme z toho docela strach. Provoz jsme zahájily v dubnu, v období před létem, kdy studenti odjíždí domů a lidé jezdí na dovolenou. Věděly jsme, že nemáme žádnou klientelu a musíme se v létě nějak uživit. Obě jsme z Brna, máme tady hodně známých. Začali sem sami chodit. Byli nadšení, že mají místo, kde se můžou scházet. Na tom jsme přes léto hodně stavěly. Když po létě přijeli studenti zpátky do Brna, naše klientela se ještě rozšířila.

Měla jste nějaké zkušenosti s podnikáním nebo prací za barem?

S podnikáním jsme ani jedna zkušenosti neměly, skočily jsme do toho po hlavě. Měly jsme výhodu, že se naši rodiče pohybují v oborech, které k tomu byly potřeba, například gastronomie a účetnictví. Všechno jsme zjišťovaly za pochodu. Měly jsme zkušenosti s prací za barem díky různým brigádám. Ale když jste majitel, je to úplně jiné. Při provozování Limba jsme musely začít plánovat a přemýšlet, třeba kolik objednat zboží na víkend. Časem se to naučíte, dva nebo tři týdny si vedete statistiku, kdy zákazníci nejčastěji chodí a co pijí. Potom zboží dokážete odhadnout.

Spolumajitelka Limba Veronika Kosíková, Foto: Michaela Reisiglová

Jaké má Limbo zákazníky?

Ze začátku to byli naši kamarádi. Obě jsme studovaly na velkých školách a naše podnikání se na nich rozkřiklo. Do Limba začali chodit studenti z různých ročníků, vytvořili nám základ klientely. Potom začali vodit své kamarády a známé, naučila se sem chodit i spousta lidí z blízkých fakult. Máme štamgasty, kteří sem chodí pravidelně, třeba i několikrát za den. Snažíme se s nimi hodně komunikovat, ptáme se jich, odkud jsou a jak na nás přišli. Našli jsme si stálou klientelu převážně mezi studenty a mezi lidmi, co pracují v blízkém okolí Limba.

Je těžké vést podnik v centru Brna, kde je velká konkurence?

Myslím si, že v centru Brna je hodně podniků, ale vzájemně si nekonkurují. Známe se s lidmi od Tří ocásků nebo z Trojky a velmi dobře spolu vycházíme. Jsme podobně zaměřené podniky, máme často společné klienty. Zákazníci jdou do podniku, který je pro ně zrovna blíž. Myslím, že v Brně funguje konkurence tímto způsobem. Navzájem si pomáháme a klidně svým zákazníkům doporučíme i někoho dalšího.

Máte s Limbem další cíl, plánujete inovace?

Fungujeme necelý rok, pořád ustalujeme klientelu a nabídku zboží. Samozřejmě bychom se chtěly časem rozvíjet. Během podnikání člověk zjistí, že se je pořád kam posouvat. Řešíme ale i technické problémy. Převzaly jsme už zkolaudované prostory, určité věci jsou udělané jinak, než bychom si je zařídily my. Přemýšlíme, jak bychom si je přizpůsobily našemu obrazu.

Co je na provozování podniku nejtěžší?

Člověk pozná obrovské množství lidí, s kterými musí správně komunikovat. Na druhou stranu je to velmi naplňující. Když je člověk vyčerpaný a už nemůže, přijde někdo, kdo si s vámi popovídá, pochválí vás a předá vám energii. Potkáte se i s nepříjemnými lidmi, ale i to se člověk musí naučit zvládat. Také je obtížné vyznat se ve všech zákonech a pravidlech. Občas s některými nesouhlasíme, ale musíme je respektovat.

Co bys doporučila lidem, kteří také chtějí podnikat v tomto oboru?

Na začátku nám bývalý majitel této kavárny řekl velmi pěknou věc, že je důležité tento obor dělat srdcem. Zní to jako klišé, ale ona je to ve výsledku pravda. Snažíme se, aby lidé byli spokojení. Člověk se musí připravit na to, že začátky jsou opravdu náročné. Když spí pět hodin denně, je to hodně. Pokud ho to ale naplňuje, je to skvělé. Dobrý je i pocit, že děláte sami na sebe a jste sami sobě šéfem. Nejdůležitější je rozhodně odhodlání. A také mít nadšení, energii a dát do toho kus sebe. 

Klíčová slova: Kavárna, Limbo

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.