27.11.2016 21:35


Posuzovat minulost mohou jen ti, co ji zažili, říká pamětník Ladislav Štěpán

Autor: Tereza Hanusová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Zažil období první republiky, krizi ve třicátých letech, období protektorátu i totality a dnes se nestačí divit tomu, co se kolem nás děje. Blanenský pamětník Ladislav Štěpán říká, že lidé se mají materiálně sice lépe, ale na druhou stranu se zhoršují vztahy mezi lidmi. Pokud pak hodnotíme minulost je podle něj nutno si uvědomit, zda ji hodnotí někdo, kdo ji přímo zažil nebo někdo, kdo má informace pouze zprostředkované.

Ladislav Štěpán

Při událostech 17. listopadu roku 1939 vám bylo čtrnáct let, co z té doby vám utkvělo v paměti?

Události kolem listopadu 1939, tedy uzavírání vysokých škol nacisty a deportace studentů do koncentračních táborů, mi nic moc neříkaly, protože to se dělo především v Praze. Já pamatuji hlavně dobu okupace ke konci války v pětačtyřicátém roce v Letovicích, odkud pocházím.

Co se tehdy v Letovicích dělo?

Gestapo se odstěhovalo z Brna do Letovic na koupaliště, kde drželi některé naše občany, kteří byli proti systému. Asi dvacet jich tam zavraždili a zakopali. Můj otec pak po převratu v květnu 1945 oznámil na národní výbor to, že je kopané právě vedle koupaliště a tam že by mohli být pohřbeni. Rakve jsme rozváželi s koňským povozem do rodných míst popravených lidí. Také jsem s nimi pomáhal. Gestapo se pak někde ztratilo. Oni před ruskou frontou utíkali. Z Letovic vedla křižovatka, prakticky ze tří stran, z jihu, východu a severu, se blížily jednotky ruské armády a zůstala jim jediná cesta na západ směrem na Poličku. Tam se střetli a tlačili se, kdo se dřív dostane pryč, aby nebyli zajatí. Poněvadž snaha byla dostat se co nejblíže k Američanům a nenechat se zajmout Rusy.

Když do Letovic přišli Rusové, vítali jste je jako osvoboditele?

Samozřejmě, protože je vítali všude, všichni byli rádi, že skončila válka. Pro řadu lidí z toho vyplynulo, že se vrátili domů. Třeba ročník 1921, ten byl nasazen na práci v Německu. Spousta lidí to dnes ani neví. Dále bylo nucené nasazení po republice, kopat zákopy před sovětskou armádou, a právě to všechno skončilo. Přišel rok 1948 a komunisté se dostali k moci, ale z té doby si moc nepamatuji.

Kde vás zastihl převrat?

Byl jsem na vojně a současně jako voják v Ostravě nasazen. Jako normální voják jsem kopal uhlí v Radvanicích. V té době jsme byli rádi, že jsme z toho dolu vyfárali, najedli se a lehli si. Poněvadž jsme nebyli na takovou práci zvyklí. Takže o roce 1948 vím z doslechu.

Jak jste se dostal do dolů?

Na vojnu jsem nastoupil 1. října 1947, a protože jsem měl autoškolu v civilu, tak jsem měl zkrácený pracovní poměr na dva měsíce jako řidič nákladní dopravy. Na konci roku, kdy mi skončila smlouva, se zrovna vybíralo určité množství vojáků do dolů. Probíhaly ještě poddůstojnické školy, takže nebylo z čeho vojáky vybírat. Do dolu šli ti, kteří měli základní výcviky za sebou, což jsem byl i já. V dolech jsem strávil půl roku a ze zdravotních důvodů pak skončil. Vrátil jsem se k útvaru a poslali mě do dalšího kurzu do Poličky, kde jsem získával štábní úroveň služby v administrativě.

Jak vzpomínáte na 17. listopad 1989?

Vůbec nijak, protože nevím, že by se v Blansku něco zásadního dělo. Vzpomínky se vytrácí.

Nasvědčovala nálada ve společnosti blížící se revoluci?

Dá se říci, že to bylo cítit ve vzduchu, nálada ve společnosti změně nasvědčovala. Doba byla taková, že už bylo potřeba něco jiného. Studenti jako nespoutaný živel se do revoluce vložili a všemu napomohli.

Vy jste v té době byl v komunistické straně a stále jste. Jak vnímáte negativní ohlasy lidí na komunisty?

Jsem ve straně, protože nejsem takový ten typ, abych převlékal kabát podle systému. Myšlenky dnešní Komunistické strany Čech a Moravy jsou vcelku přiměřené k situaci a je to i tím, že ji uznávají také další strany a spolupracují s ní. Nedá se říct, že by to byla strana na zrušení, ale je to strana, která si musí vydobýt své místo na slunci jako každá jiná.

Myslíte si, že sama komunistická strana měla na revoluci nějaký svůj zájem, nechtěli taky změnu?

Možná měla, ale já jsem přímo tady v blanenském výboru KSČ nic takového nepociťoval. Zase, bylo to hlavně v Praze, protože jak se tam změnili skalní představitelé, tak ti věděli, že je potřeba něco změnit. To byl asi také důvod, že se tady nějak kolem toho nic moc nedělo.

Když srovnáte dobu před devětaosmdesátým rokem a teď, co se hlavně změnilo na náladě společnosti?

Mám dojem, že byl větší pořádek ve všem a lepší vztahy navzájem mezi lidmi. Kdežto dneska jsou vztahy natolik zprofanované, že se nedá říci, že by jeden druhému pomohl, když je potřeba, což v minulosti bylo normální a běžné.

Takže vztahy se změnily k horšímu, a co dalšího?

K horšímu se změnil celkový stav, každý mluví do všeho a svádí to na demokracii. Je otázka, jestli k lepšímu je to, že může každý ke všemu něco říci. Někdy je to, že každý mluví do všeho ke škodě věci. Nedovedu to tak přesně ohodnotit, ale podle mého to není vždy otázka demokracie, ale otázka názoru jednotlivců.

Spousta lidí na komunismu většinou vidí ty špatné věci, které se staly. Odsuzuje se například umělá nezaměstnanost. Co si o tom myslíte vy?

Ano, byla tam řada negativních věcí, to připouštím, ale byla tam i řada pozitivních věcí. K tomu bych řekl jednu podstatnou věc. Odsuzuje se, že byla nucená zaměstnanost, ovšem všichni museli pracovat. Kdežto dnes, řada lidí je nezaměstnaných a nechtějí dělat. Pak byly jesle, školky, v řadě případů je provozovaly podniky. Po sametové revoluci se vše zlikvidovalo a v současné době se to znovu těžko buduje.

Co odsuzujete vy, když se díváte zpětně?

Právě stíhání některých lidí, které se odehrávalo spíše v době po roce 1948. Když pak přišel v roce 1968 Alexander Dubček, spousta věcí se uvolnila, po srpnu 1968 se zase utahovalo.

Jak vypadal blanenský region za totality?

Blansko prakticky od roku 1948 vyrostlo. Jak v průmyslu, tak v občanské vybavenosti a v podnicích. Když si vezmu konkrétně jenom Metru, kde jsem byl zaměstnaný, v osmačtyřicátém měla kolem pěti set zaměstnanců a vyrostla na podnik s pěti tisíci zaměstnanci a dvěma závody. Potvrdil se růst průmyslu. A protože podniky prosperovaly, mohly si dovolit podporovat sport, mít své jesle, školky nebo zdravotní střediska, která byla přímo v podnicích.

Lidé mají různé názory na zrušení komunistické strany po převratu. Zatímco většina by ji zrušila, někteří hájí její zachování. Je v pořádku, že komunistická strana funguje dál?

Názorů může být spousta, ovšem jestli je demokracie, tak proč by se měla rušit v demokracii jakákoliv strana, nejenom komunistická? Je otázka, jak se k tomu postaví občané. Pokud stranu chtějí zrušit, mohou to udělat i jinak . Když nebude dostávat ve volbách dost hlasů, zanikne.

Myslíte, že se strana někdy vypořádá s minulostí?

Já si myslím, že strana se s minulostí vypořádala, několikrát se omluvila. Některým na tom pořád něco vadí. S minulostí si to mohou spojovat jen ti starší, protože mladí lidé nic takového nezažili. Nemůžou a neměli by to porovnávat. Je otázkou, co se občanům předkládá ve sdělovacích prostředcích a kdo je na koho zaměřený.

 

Ladislav Štěpán (*25. 7. 1925)

Narodil se v Letovicích, zde prožil první republiku i válku. Na vojnu nastoupil do Ostravy. Později se přestěhoval do Blanska, kde se vyučil zámečníkem pro podnik Metra. Zde poté celý život pracoval a stal se ředitelem odboru dopravy. 

Klíčová slova: protektorát, 17. listopad 1989, komunismus

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.