16.03.2018 20:18


Poslanec Marek Benda: Být novinářem je nebezpečné, Feri je politický unikát

Autor: Filip Kříž | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Politický matador. Tak lze dvěma slovy charakterizovat Marka Bendu z ODS, který ve sněmovně s dvouletou přestávkou sedí od počátku 90. let. V rozhovoru pro Stisk Benda řekl, co si myslí o současné situaci v Česku i na Slovensku, čeho se nejvíce obává i co by dělal, kdyby v politice skončil. A studentům vzkazuje, že za svobodu se musí bojovat.

Poslanec Marek Benda se svou láskou ke kouření netají. FOTO: Filip Kříž

Bez dlouhých řečí okolo. Na Slovensku byl zavražděn novinář se snoubenkou, hovoří se o napojení premiéra na mafii. Změní situace na Slovensku i českou společnost? Jak se vůbec může něco takového stát v roce 2018, v poklidné středoevropské zemi?

Stát se to může, novináři umírají na mnoha místech, i mimo válečné zóny. Souvisí to i s tím, kolik jich je. O tom, co se přesně stalo, zatím víme málo, neznáme vyšetřovací spis. Ze začátku se to zdálo jako jasná poprava, která by byla děsivá ne proto, že se stala, ale kvůli jejímu provedení. Není to jenom o tom, že chci zničit lidský život, ale že chci zároveň vyslat jiným varovný vzkaz, nějakou výhružku.

Že vražda Kuciaka změní Slovensko je už teď jasné. K čemu, to se uvidí. Ale něco se děje, odstoupil ministr vnitra Kaliňák, uvidíme, jestli vládní koalice vydrží (rozhovor vznikl před demisí premiéra Fica, pozn. autora). Vražda Kuciaka se snoubenkou je slovenský příběh, který sledujeme, neboť jsme ke Slovensku měli vždy blízko. Jestli to ovlivní české dění? Snad jedině tím, že kdyby odstoupil premiér, můžeme jim nabídnout toho našeho v demisi (směje se). Jinak u nás řešíme své problémy, víc lidí vyšlo do ulic kvůli zvolení Ondráčka do čela komise pro kontrolu GIBS.

Není možné, že u nás fungují podobné mafiánské kruhy?

Možné je všechno. Určitě tu mafie z různých částí světa perou své peníze, stoprocentně z bývalého Sovětského svazu, možná i z Itálie a dalších. Ale zároveň jsme tu nikdy takové rozbroje mezi mafií neměli, na Slovensku s tím své zkušenosti mají.

Mají se mladí novináři bát?

Novinařina je jedno z nejnebezpečnějších řemesel. Celosvětové statistiky úmrtí ukazují, že novináři jsou všude na předních místech. Navíc se to zhoršuje. Ale myslím si, že u nás je situace klidná. Odpovídá to naší povaze. Občas si za něco vynadáme, ale tím to končí.

Může aktuální situace nějak pomoci české a slovenské žurnalistice? Přeci jen se často hovoří o její krizi.

Nechci ze sebe dělat odborníka, ale je pravda, že celosvětově je žurnalistika v hluboké krizi. Před patnácti, deseti lety, určovaly největší deníky směřování země. To se úplně rozpadlo. Bez jejich podpory se již dají i vyhrávat volby. Hlavní deníky a televize ztratily svůj dopad, tím přišly o peníze. Žijeme v jakési postmoderně, v postfaktickém světě. Mnoho dezinformací a fake news, které lidé sdílí, jsou přesvědčivější než realita. Částečně je to ale i chyba novinářů, kteří nechápou pozici některých lidí a jejich nedůvěru v média.

Poslední dobou jsou čím dál častější útoky na novináře nejen ze strany politiků. Dá se jim nějak zabránit?

Nějak zásadně se tomu zabránit nedá. Povedeme úvahy, jak jim čelit. Velkým problémem je zpochybňování veřejnoprávních médií. Přes všechny výhrady je jejich role důležitá. Je třeba upravit legislativu, aby odpovídala dnešnímu stavu. Máme tiskový zákon, chceme po médiích vyváženost, ale podle mě je to spíše chyba. To bychom měli chtít po veřejnoprávních médiích. Ostatní ať si dělají, co chtějí.

Role studentů při demonstracích je přeceněná

Teď obecněji. Je v České republice ohrožena demokracie? Nebo některé její principy?

Některé demokratické principy se přestaly dodržovat. Miloš Zeman má podruhé vládu, kterou jmenuje, protože ji vede jeho kamarád. Poprvé jsme to zažili u Jiřího Rusnoka, nyní máme Andreje Babiše. To není v souladu s ústavní tradicí této země, která se tu 25 let buduje. Přesto bych byl opatrný v tvrzení, že je ohrožená demokracie. Potenciálním rizikem by bylo nepromyšlené zavádění přímé demokracie. Už zavedení přímé volby prezidenta vedlo k porušování některých tradic. Obecná referenda či přímá volba starostů by mohly situaci zhoršit.

Ve sněmovně jste skoro pětadvacet let. Pamatujete si nějakou situaci, kdy by byla situace ve společnosti takto napjatá?

Vyhrocených situací jsme od počátku 90. let zažili hodně. Nebyli jsme si vzhledem k situaci v Sovětském svazu jisti, že dokážeme demokracii udržet. Velmi brzy se objevily protiněmecké a protiromské nálady. Úplná novinka to tedy není. Aktuálně vypadá nebezpečně pakt Zeman – Babiš.

Není teď situace přeci jen odlišná? Extrémní postoje zastává velká část veřejnosti.

Některé ze situací, které jsem jmenoval, také měly podporu mnoha lidí. Rozdílem je, že dnes mají lidé problém s Evropou, bojí se příchodu cizích kultur, čemuž částečně rozumím. Ale vytvořil se kolem toho takový humbuk, jaký tomu nepřísluší, a musí se to řešit. Podobná je situace napříč Evropou, stačí se podívat na volby v Itálii nebo v Polsku.

Jsou tyto tendence řešitelné na regionální úrovni, nebo musí spolupracovat celá Evropská unie?

Problém je v Evropě. Státy a nespokojení občané mají pocit, že nemohou rozhodovat o čem chtějí. To bylo také příčinou Brexitu. Těžko určit, jestli je to chybou lokálních nebo evropských politiků. Rozhodně ale dochází v některých zemích k nárůstu separatistických tendencí, což musí řešit Brusel. Dlouhodobě není aktuální stav udržitelný.

Tématem uplynulých týdnů bylo zvolení Zdeňka Ondráčka, nechvalně proslulého jako „mlátička“ z Palachova týdne, do čela komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů. Po celé republice demonstrovaly desítky tisíc lidí, den na to Ondráček odstoupil. Velká část účastníků byli studenti, často protesty sami organizovali. Vy jste zažil listopad 1989, jehož významnými aktéry byli rovněž studující. Dají se studenti, potažmo mladí lidé označit za jakousi pojistku demokracie?

To bych určitě neřekl. I tehdy jsem měl pocit, že naše role byla spíše náhodná a přeceněná. Zásahy proti demonstracím se spojily s pobouřením starších generací, že stát již útočí i na jejich děti. A studenti měli pocit, že jsou hybnou silou revoluce. Spíš jsme ale byli pouze armádou, to hlavní se odehrávalo někde jinde. Dnes je situace podobná. Ačkoliv mě příjemně překvapilo, kolik mladých lidí vyšlo do ulic, že nešlo pouze o demonstraci těch, kteří listopad zažili.

Demonstrace na Moravském náměstí v Brně je jednou z mnoha. FOTO: Filip Kříž

Vy jste v poslanecké sněmovně zasedl velmi mladý. Při posledních volbách se do parlamentu dostal Dominik Feri, který v poslanecké lavici poprvé usedl ještě mladší. Přesto je ve svém věku spíše výjimkou. Je těžké se v mladém věku do sněmovny dostat?

Dostat se do sněmovny ve dvaceti letech je výjimečnost, která se stává v revolučních letech. Tak se to podařilo i mně. Člověk si obvykle musí něco odchodit a získat zkušenosti. Dominik ukazuje, že velkou roli dnes hrají sociální sítě. Já jako zástupce starší generace s nimi moc neumím, a ani necítím potřebu sdílet své soukromí s ostatními.

Ale nechybí občanským demokratům někdo, kdo by byl Ferimu podobný?

To chybí. Dělal jsem si srandu, že k nám Feriho přetáhnu. Zatím se ale nikdo takový nerýsuje, i když bych v ODS takovou osobu velice rád uvítal.

Být na Babišově místě, vládu mám do tří týdnů

Nyní k sestavování vlády. ODS před volbami deklarovala, že s Andrejem Babišem do vlády nepůjde. I pozice dalších stran ukazuje, že sestavit vládu, která by měla důvěru, není po podzimních volbách jednoduché. Babiš vám ale přes média několikrát účast na vládě nabídnul. Je pozice ODS stejná jako před volbami?

Mně přijde neustálé vymlouvání se Andreje Babiše, že je sestavení fungující vlády složité, úplně absurdní. Kdybych já měl 78 mandátů a osm stran ve sněmovně, tak koalici sestavím do tří týdnů. Je to jenom ukázka toho, že Babiš se s nikým bavit nechce. Navíc si všechny poštval tím, že na ně útočil. My jsme před volbami svůj postoj jasně sdělili, zejména z programových důvodů.

Chování hnutí ANO po volbách navíc potvrzuje, že se jedná o levicový subjekt, který je schopný změnit názor ze dne na den. Pro ODS nemá smysl s takovým hnutím vládnout. V tomto směru si trváme na svém. Ve sněmovně je dost levicových stran, s nimiž lze utvořit koalice. Ať tedy vládne čtyři roky levice.

Jak si myslíte, že nakonec bude vláda vypadat?

Nejpravděpodobněji se mi jeví účast sociálních demokratů s podporou komunistů. Se svou nabídkou tu jsou jako vždycky lidovci, kteří jsou připraveni se domluvit za všech okolností. Starostové také uvedli, že si dovedou představit účast ve vládě s hnutím ANO. Jedinými stranami, které řekly ne, jsme my, TOP 09 a částečně Piráti.

Ve sněmovně jste za své působení zažil hodně. V čem se politika nejvíce proměnila od doby, kdy jste do ní poprvé nastoupil? Bojíte se některých změn?

Po roce 89 se do politiky dostali lidé, kteří se ji nesměli dvacet i více let účastnit. Přišli do ní plní entuziasmu a nápadů. To mi v současnosti chybí. Zároveň vnímám dva negativní trendy, které se mi nelíbí. Prvním je odklon od jasného směřování na Západ. Místo toho slyšíme o politice více azimutů nebo odchodu z Evropské unie, upřednostňujeme obchod nad lidskými právy. Souvisí s tím i politika současného prezidenta, částečně i předsedy vlády. Vzhlíží k Moskvě a řeší, jestli nám pod správným carevičem nebylo lépe.

Druhý trend, který je méně viditelný, ale dlouhodobě může mít horší následky, je absence konzistence u politiků. Lidé mohou politikům nerozumět nebo s nimi nesouhlasit. Musí jim ale důvěřovat a brát je vážně, jinak nemohou být v politice úspěšní. Za působení Miloše Zemana na Hradě i dalších politiků se všechno změnilo. Po třech dnech můžete úplně otočit a všem je to jedno.

Neměli byste se tomu přizpůsobit?

Pevně doufám, že je to jen dočasný trend. Přizpůsobení se postmodernímu světu a tomu, že pravdy už neexistují, považuji za strašně nebezpečné. A není to jenom problém České republiky, ale celého světa.

Špatný zákon se má změnit rychle

Známé jsou vaše „kroužkovací úspěchy“. Několikrát se zdálo, že vám brány poslanecké sněmovny zůstanou zavřené, ale nakonec vás voliči vždy do křesla protlačili. Řešil jste to nějak, radoval jste se? Je pro vás politika otázka srdce?

Politiku prožívám srdcem a jsou věci, které mi na ní hodně vadí, i když to s věkem ustupuje. Rok 2010, ve kterém jsem byl poprvé vykroužkován, pro mě představoval vnitřní souboj, který jsem musel podstoupit. Že to vyšlo pro mě bylo velké překvapení. U dalších voleb šlo spíše o to, aby mě nikdo nenařknul, že mě zvolila strana. Proto jsem kandidoval ze zadních pozic na kandidátce. Pokaždé se zdálo, že můj mandát skončí, ale na poslední chvíli se to zlomilo. Nejvíc jsem se děsil toho, že bych měl do pár dnů vyklidit svou kancelář (směje se). Zároveň jsem už měl vymyšleno, co bych dělal, pokud bych se do sněmovny nedostal.

Co by to bylo?

Vrátil bych se k právničině. Myslím, že o ní toho vím dost, aby mě uživilo.

Ale kolem vaší rigorózní práce panovalo mnoho nejasností. Byla do písmene stejná jako práce magisterská.

To se tehdy dělalo úplně běžně, když byla práce dostatečně dlouhá. Všude po republice, dokonce mi to poradili právě Brňáci.

Přitom bývalý rektor Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška, který je v současnosti děkanem  fakulty informatiky, se tehdy ozval dost ostře, posílal vás zpátky na základní školu.

Ten se pak vymezil, to ano. Ale spíš proti… (nedokončil myšlenku). Stejně tak ta práce nebyla dost dlouhá. Chyba, uznal jsem ji, ačkoliv je to zodpovědnost školy, ne moje. I tak jsem řekl, že titul za rigorózní práci nechci, škola si ho nechala a já ho nepoužívám.

V současnosti jste hlavním z 86 poslanců, kteří navrhují zmírnění protikuřáckého zákona. Je dobré měnit zákon, který není starý ani rok?

Myslím si, že když se něco přežene, má se to měnit rychle. Je to prosté. Stejně tak si myslím, že se to přehnalo s EET, proto se taky snažíme jednat rychle. Navíc nechci zrušit celý zákon. Dokonce si myslím, že zachovávám jeho princip. Kde se jí, kouřit se nebude.

A kdyby záleželo jenom na vás, zrušil byste ho celý?

Kdyby bylo pouze na mně, řekl bych, že takový zákon nepotřebujeme a že je úplně zbytečný. Je to typický prohibiční zákon.

Zamiřme na chvilku do Brna. Nedávno podpořilo brněnské zastupitelstvo, podobně jako městský architekt a Jihomoravský kraj, odsun nádraží k řece. V prohlášení zastupitelstvo prosadilo požadavek na výstavbu Severojižního kolejového diametru, kterému se přezdívá brněnské metro. Kdybyste byli ve vládě, podpořili byste kromě přesunu nádraží i výstavbu metra?

Slyšel jsem o tom tisíckrát, četl jsem některé studie. Čistě pocitově si nemyslím, že by město velikosti Brna potřebovalo podzemní dráhu, natož přímo metro. Neschopnost města si vyřešit problém a přenést ho na vládu s tím, že chce několikanásobek příspěvku, mi připadá trošku odvážné. Zejména s ohledem na další města.

Poslední věc. Co byste vzkázal studentům a mladým lidem?

My jsme si svoji svobodu před třiceti lety vybojovali. Jestli máte pocit, že vaše svoboda je ohrožena, budete o ni muset bojovat taky. My vám můžeme pomáhat a radit, ale nevybojujeme ji za vás.

Klíčová slova: Marek Benda, poslanecká sněmovna, Ján Kuciak, Slovensko, Andrej Babiš, ODS, Dominik Feri, Zdeněk Ondráček, vražda, rozhovor

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.